Developerům chyběla velkorysost

/0 Komentáře/in , /by

Passerinvest Group jako urbanistický developer je od roku 1996 spojován převážně s BB Centrem v Praze 4, které patří mezi největší a nejúspěšnější urbanistické projekty nejen v České republice, ale i v celé Evropě.

K dalším významným projektům v portfoliu Passerinvest Group patří Nové Roztyly, brownfield bývalého areálu Interlov, kde by v budoucnosti mělo vzniknout místo s příjemným bydlením s velkým poměrem zeleně, doplněné o služby i administrativní funkci. Zakladatel Passerinvest Group a její CEO Radim Passer s námi hovořil o současných i plánovaných projektech stejně jako o problémech českého stavebnictví a ekonomiky obecně i jejich možném řešení.

Jak hodnotíte předcházející roky 2019 a 2020?

Jsem vděčný Pánu Bohu za rozhodnutí z roku 2013, že budeme nejen urbanistickým developerem, ale také dlouhodobým investorem. Zpětný odkup budov v BB Centru i fakt, že jsme neprodávali objekty dokončené po roce 2008, se ukázaly jako velmi dobrá strategie v obtížnějších a nejistých dobách, kdy je v Praze velmi těžké stavět nové budovy. I díky tomu, že naše aktiva z více než 90 % tvoří kancelářské prostory, nám ani covidová doba nepřinesla de facto žádnou újmu. Pochopitelně jsme se retailerům snažili vycházet vstříc, aby mohli přežít a po otevření nějak ekonomicky fungovat. Dílčí ztráty tu sice byly, ale nijak procentuálně významné.

Vedle výstavby administrativních budov se zabýváte také rezidenčním developmentem.

V rámci našeho urbanistického developmentu se na vhodných pozemcích snažíme stavět byty. V BB Centru je to potřetí, co stavíme byty, ale poprvé je to v době, kdy zažívají určitou konjunkturu. Po obchodní stránce jsme spokojení, nicméně bych řekl, že státní správa a povolovací procesy byly v deliriu už před covidem a teď už se posunuly do stadia klinické smrti. Stavebnictví jako takové je – možná nevědomky, ale systematicky – likvidováno všemi polistopadovými vládami. Dostalo se do tak zoufalé situace, že přestože se nestaví ani polovina toho, co by se stavět mělo, stejně nejsou ve stavebnictví lidi. Samozřejmě k tomu přispěla i covidová doba, protože byly narušeny dopravní a logistické řetězce. Proto se dostáváme do situace, jakou si možná pamatujete z předlistopadových dob, kdy se na materiál stojí fronty a téměř nic nikdo nedodá včas. Letos k tomu přispěl nekontrolovaný nárůst cen stavebních materiálů a prací. To znamená, že pro jakéhokoli developera je velmi složité v současné době plánovat. Vzhledem k tomu, že bytová výstavba hraje nyní v developmentu dominantní roli, myslím si, že situace je samozřejmě nejhorší pro lidi, kteří by chtěli bydlet.

Za současných cen je developer při pořizování bydlení vnímán jako ten, který si dá zaplatit nekřesťanské peníze. Jak tuto okolnost vnímáte?

Ale to je dané absolutní neznalostí českého národa. Vysvětlím proč: Má to tři úrovně. K té první musím sebekriticky říci, že si za to můžeme jako developeři sami, protože tu podle mne velmi dlouho přetrvávala doba, kdy jsme naprosto nepracovali s veřejným prostorem, odmítali jsme investovat za hranicemi našich pozemků, aby třeba okolí našeho projektu vypadalo lépe. Jinými slovy – chyběla tu velkorysost. Navíc jsme nikdy neměli profesní sdružení, každý si hrál na svém písečku, staral se pouze o vlastní zájmy a vlastní projekty. A když někdo potřeboval něco vyřešit, donesl obálku nějakému politikovi místo toho, aby to řešila profesní struktura. V posledních letech alespoň existuje Asociace developerů, která má nějaký etický kodex, jímž by se členové měli řídit – zaprvé nebudeme podporovat korupci i za cenu, že vydělám míň peněz. Zadruhé projevíme určitou velkorysost. Samozřejmě jinak se projevuje velkorysost v projektu, jako je Brumlovka, kde jeden developer staví spoustu budov, a jinak je to v projektech, kde deset developerů staví a rozvíjí jedno území. Ale i tam je potřeba určitou velkorysost projevit. To je tedy jedna úroveň.

A ta další?

Druhou úrovní jsou politici, komunální i parlamentní. Jako Česká republika máme nejhorší zákony v této oblasti z celého prvního a druhého světa. Ty živly, které brání výstavbě dálnic a různých veřejně prospěšných infrastrukturních staveb – a samozřejmě často i privátnímu developmentu, jsou financovány z peněz soukromého sektoru, respektive ze státního rozpočtu, v takové míře, že je to nehorázné a neuvěřitelné. To bych řekl, že je ta parlamentní úroveň, kdy naši polistopadoví politici ještě vůbec nepochopili přínos stavebnictví pro státní rozpočet a tím pro bohatnutí národa jako celku. V roce 1990 to politici nemohli vědět, protože s tím nikdo neměl žádnou zkušenost. Poučit se z trhů, kde ty věci fungovaly, bylo ochotno jen maličké procento z nich. Proto jsme v tom stavu, v jakém jsme. Vinou politiků.

… a ta třetí?

Třetí vliv jsou média. Teď nemám na mysli ta odborná, protože v nich jsem nikdy nezaregistroval, že by tam byla elementární neznalost, popř. nějaká nekompetentnost, nebo že by se tam dokonce projevovaly nějaké protirozvojové snahy. Jde o média typu televize nebo deníky. Myslím si, že o tomto významném sektoru české ekonomiky hovoří naprosto zkresleně a de facto tím uvádějí veřejnost v omyl. Čtvrtou složkou je veřejnost. Lidské sobectví, které se projevuje tím, že „tady už bydlím já, tak je mi úplně ukradené, kde a jestli bude bydlet ten, který ještě dneska nebydlí“. Není jich mnoho, řekl bych, že těch, co jsou nejvíce slyšet, je tak do dvou procent a ovlivňují ty, kteří o tom hlouběji nepřemýšlejí, něco jim podepíší nebo vyslyší argument vytržený z kontextu a pak se vzedme nevole proti něčemu. Je to otázka edukace veřejnosti. Pokud soukromý sektor, příslušní politici a zodpovědní novináři k tomu přistoupí konstruktivně, i ten pohled veřejnosti na důležitost výstavby se bude radikálně měnit. Nestane se to ze dne na den, ale je šance, že třeba do nějakých pěti let – pokud se problematika uchopí správně – se pohled veřejnosti na výstavbu může měnit.

Máte nějaký reálný návrh na řešení bytové problematiky?

Za nově postavený byt o 65 m2 dostane stát minimálně 4 mil. Kč díky multiplikačním efektům a odvodům do státního rozpočtu. To je velmi důležité číslo, protože díky stavebnictví a developmentu pak může fungovat zdravotnictví, školství, všechny výkony a úkony, které musí dělat stát, lidé dostanou důchody a různé dávky. Ale na trhu musí existovat svoboda. To, že naši politici, komunální i státní, způsobili, že se tady nestaví, že tady nemá kdo stavět, že Praha nemá 32 let po revoluci územní plán, to jsou věci, za které odpovídají komunální i republikoví politici, všichni placení z peněz, které pocházejí ze soukromého sektoru, jemuž se oni primárně zodpovídají. Říkám to naprosto záměrně, aby to i úplně jasně vyznělo. Veřejně se o tom mluví jen málo. Myslím si, že je důležité, aby tyto informace zaznívaly i mezi odbornou veřejností, aby se to lidé a naši kolegové nebáli šířit. A řešení? Zaprvé je třeba si udělat analýzu – s heslem „být smířlivý k minulosti“, protože tu nezměníme, chyby už se staly a nemá cenu hledat viníky. Je třeba se z toho poučit a být zodpovědný k budoucnosti. Musíme si říci, pro kolik lidí budujeme republiku a Prahu. Pokud si řekneme, že by republika měla mít plus 40 % lidí oproti současnému stavu, vyplývají z toho konsekvence v oblasti územního plánování. Zadruhé je k tomu potřeba dopravní infrastruktura. Tu současnou plánovali ještě komunisté a za 32 let od revoluce jsme k tomu nepřidali ani čárku. Jinými slovy tady je třeba dostavět úplně nové trasy dálnic, postavit komplexní trasy vysokorychlostních železnic a samozřejmě i pražské metro, pro které už i ten bolševik plánoval trasu E, která by spojovala Prahu 4 s Prahou 5 atd. Musíme konečně Prahu posunout do 21. století. Město by samozřejmě mělo být metrem propojeno s letištěm, kde by se měla stavět i trať vysokorychlostní železnice, protože pokud to neuděláme, jsme zase jenom břídilové, kteří sami sebe odsoudí na věky zůstat národem druhé nebo třetí kategorie.

Dostáváme se k tomu řešení?

Letos jsme spustili iniciaci „Rozvoj staveb pro republiku bohatší“, která přináší zásadní sdělení, které jsme prezentovali jak parlamentním politikům, tak i různým zastupitelům v Praze. Víte, že 76 % z každé investice ve stavebnictví skončí ve státním rozpočtu? Když se v Praze postaví každý rok o 10 000 bytů méně, než je třeba, je to minus 40 mld. Kč, o které Praha každý rok ožebračuje státní rozpočet. Dalších přes 70 mld. Kč každý rok Praha ztrácí tím, že poměrově má jenom polovinu kancelářských ploch v přepočtu na obyvatele, než mají západoevropská města srovnatelná významem a velikostí. Jde o to, že stát má z každé budovy ročně čtyřikrát vyšší příjem než její majitel. Zase to spočívá v multiplikačních efektech a daňových odvodech, protože v budově sedí lidé, kteří pobírají mzdy, a z nich se platí každý měsíc odvody do státního rozpočtu. Je tady poměrně značné množství cizinců především ze západní Evropy, kteří sem rádi a ochotně chodí pracovat. Když trh poroste a korporace uvidí, že v Praze je možnost si pronajímat další kanceláře, budou si tu zřizovat další regionální sídla. Pak Praha může mít i dalších 250 000 lidí jen v těch kancelářských budovách, které tu nejsou a být už měly. To by znamenalo minimálně 70 mld. Kč do státního rozpočtu, protože to jsou lidi, kteří mají většinou velmi dobré platy. Každý z nich, kdo sem přijde, si musí pořídit byt, ať už si ho koupí, nebo pronajme. Jinými slovy zase rezidenční developer pro ně ten byt musí postavit a z Prahy se pak může stát město, díky němuž zbohatne celá Česká republika. A pak je tady rozpočtové určení daní, kdy si Praha stěžuje, že má málo – podobně si stěžují i jiná města – a přitom kdyby se Praha 32 let chovala jinak, státní rozpočet by měl daleko více peněz každý rok jenom z Prahy. Z Prahy je to minimálně 100 mld. Kč.

Rozhodování zahraničních investorů je jednoduché – jdou tam, kde jsou vstřícnější podmínky, třeba v Polsku, resp. ve Varšavě.

Varšava měla daleko méně kancelářských ploch než Praha, ale dneska už nás zdaleka překonala. Navíc ve Varšavě se za loňský rok postavilo 22 000 bytů, v Praze jen 5 000. Druhá věc je, že v Polsku údajně žije 1,8 mil. Ukrajinců, u nás přes 100 000. Jinými slovy teď si postavme tu otázku, že bychom měli už nový stavební zákon; pokud ho zase nějaké povolební uskupení nezničí, tak je to jeden z nejlepších počinů politiků celé porevoluční éry.

Ale stavební zákon to sám o sobě neřeší…

Pak je třeba ještě upravit normy, které máme přísnější než jinde – ať je to oslunění, osvětlení, hluk, nebo třeba odstupové vzdálenosti… A je tady další věc: pracovní síla. I když budeme mít dobrý stavební zákon, budou se rychleji povolovat stavby, tak kdo je bude stavět? Dnes se staví zoufale málo, ale ti lidé stejně nejsou.

Vraťme se prosím zpět na Prahu 4. Jaké jsou vaše firemní cíle?

Pořád zůstáváme lokálním subjektem, urbanistickým developerem, ale také dlouhodobým investorem a naším cílem je dokončit BB Centrum. Což v této chvíli i s Olivou, která se staví, zahrnuje zhruba šest etap a rozvoj a pěkné dokončení okolí stanice metra Roztyly. To jsou projekty řekněme s horizontem do roku 2030, maximálně 2031. A samozřejmě pak je to rozvoj stanice metra Budějovická. Po pravdě řečeno, když se podíváte na stanice metra v této části Prahy, je to jedno velké zoufalství vedle druhého – Roztyly, Kačerov, Budějovická, Pankrác, Pražského povstání i Vyšehrad. Smutné je, že člověk musí uznat, že většina těch stanic za bolševika vypadala líp než teď. To je prostě strašné. Pankrác měl být od roku 1990 přirozeným centrem Prahy 4, už bolševik to tak připravoval… Ve výsledku je Pankrác odstrašujícím příkladem nekoordinovaného developmentu. Vzniklo zde mnoho pěkných budov, které jsou hezké samy o sobě, ale prostor mezi nimi? Člověku je smutno, když se tam podívá. Pokud prostor neupraví developer hned zkraje, v koordinaci s městem, tak už se to nestane nikdy.

S Pankrácem souvisí i otázka výškových budov…

Když se podíváte do Bratislavy, zjistíte, že tam je desetinásobek výškových budov oproti Praze. A taky je na ně výhled z bratislavského hradu a z nich na něj. Ty budovy vytvářejí pěknou dominantu Bratislavy. Myslím si, že nikdo z rozumně přemýšlejících lidí přece nechce atakovat historické centrum města, to je nedotknutelné. Ale ve všech dalších částech vnitřní Prahy a okrajových oblastech už mohly být stovky a stovky budov, které by měly výšku mezi 70 a 120 m. Teď sedíme ve Filadelfii, v 17. nadzemním podlaží – je to po revoluci nejvyšší kancelářská budova, která v Praze vznikla. To je ostudou Prahy.

V současné době probíhá vášnivá diskuse o plánovaném projektu mrakodrapu v Ostravě od architektky Evy Jiřičné a Petra Vágnera.

To je česká malost. Jediné, co umíme, je trestat sami sebe, abychom zůstali národem druhé kategorie. Všechny ty debaty, které tady jsou kolem výškových budov, takové to odkazování na UNESCO… Praha nepotřebuje UNESCO, ale UNESCO potřebuje Prahu. Je absolutně nepřijatelné, aby nám nějaké UNESCO diktovalo výšku budov v Praze!

Mohli bychom končit nějak pozitivně: Co byste si přál?

Já si myslím, že pozitivní na tom všem, o čem jsme se bavili, je to, že to můžeme změnit, že nemusíme zůstat druhořadým národem, nemusíme zůstat zemí s nejzoufalejší legislativou v oblasti stavebnictví. Tohle všechno můžeme změnit a všechno to pak může sloužit jako nástroj prosperity českého národa. Když se tato země bude rozvíjet, bude mít více obyvatel, pak se zvýší pravděpodobnost, že i po roce 2030 lidé dostanou své důchody. Tím bych to uzavřel.

Arnošt Wagner / Foto: PASSERINVEST GROUP

Stavba roku 2021

/0 Komentáře/in /by

Ve 29. ročníku soutěžní přehlídky Stavba roku bylo uděleno celkem 10 titulů Stavba roku 2021, 25 zvláštních cen, dvě

ceny veřejnosti a jeden titul pro stavbu v zahraničí.

Hlavním organizátorem soutěže je Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, která je zároveň i vypisovatelem soutěže, spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a Svazem podnikatelů ve stavebnictví. Nominace byly představeny 6. září v Národním technickém muzeu v Praze. Tituly a zvláštní ceny byly vyhlášeny na slavnostním galavečeru 18. října v Betlémské kapli v Praze.

Odborná porota Stavby roku 2021 byla složena tradičně ze zástupců jednotlivých vypisovatelů z řad architektů a inženýrů. Pracovala ve složení Ing. arch. akad. arch. Jan Vrana, předseda poroty, Ing. arch. Martina Hovořáková (Nadace ABF), Ing. Renata Zdařilová, Ph.D. (ČKAIT), doc. Ing. Jan Pašek, Ph.D. (SPS), a Ing. Ladislav Vaněk (MPO ČR). Za Sbor expertů s porotou navštívil přihlášené stavby i prof. Ing. arch. Zdeněk Jiran.

Držitelé titulů a dalších cen v letošním roce získali unikátní symbolické křišťálové ocenění, které má podobu razítka v designu Ronyho Plesla a bylo vyrobeno ve sklárně Rückl. Razítko symbolicky představuje to poslední a zcela výjimečné „razítko“ v procesu celé realizace stavby.

V rámci soutěžní přehlídky byla oceněna tradičně také Osobnost stavitelství. Toto ocenění každoročně uděluje SIA ČR – Rada výstavby, která sdružuje nejvýznamnější a nejdůležitější profesní uskupení ve svém oboru. Letos si toto ocenění odnesl Ing. Petr Čížek, který byl řadu let předsedou Sdružení silnic, a další ocenění Osobnost stavitelství 2021 získal prof. Jiří Stráský, autor mnoha oceněných mostních konstrukcí u nás i ve světě.

Také letos doprovázejí Stavbu roku 2021 pravidelné putovní výstavy a další doprovodné akce. Celý prosinec a následně i v roce 2022 bude výstava včetně filmových projekcí k vidění v Galerii ABF na Václavském náměstí 31 v Praze, která bude sdílena tentokrát i virtuálně. Stavba roku 2021 se představí aktuálně ve všech regionech České republiky.

red

Stavba roku dosáhla historického rekordu

Příští rok oslaví Stavba roku kulaté 30. výročí. Jak probíhala ochutnávka na oslavu v roce 2022, jsem se zeptal prof. Ing. arch. Zdeňka Jirana.

V letošním roce zastupoval Nadaci pro rozvoj architektury a stavitelství – ABF ve Sboru expertů a spolu se členy odborné poroty navštívil takřka všechny přihlášené stavby.

Jak hodnotíte letošní na projekty mimořádně bohatý ročník?

Od okamžiku, kdy se ke Stavbě roku připojila architektka Marie Špačková, dostala akce trochu jiný význam – společenský, výtvarný, ale i názorový, byť složení odborné poroty je dlouhodobě konstantní. Zároveň nastupující generace architektů se přestává vymezovat jako v minulosti, kdy raději obesílali Grand Prix Obce architektů, protože je tehdejší stav a forma přehlídky úplně neuspokojovaly. Poté, co se soutěž před třemi roky více otevřela, začala mít jinou společenskou platformu a navíc se dostala do povědomí díky tomu, že se o ní začalo více psát, zlepšila se úroveň katalogu a mělo to najednou trochu jiný smysl. Zapojili se do ní noví lidé a soutěž tím získala větší společenskou prestiž. Už to není pouze rutinní přehlídka produkce známých stavebních firem, ale postupně se stala důležitou formou veřejného ocenění po absolvování složitého procesu vzniku stavebního díla. Dnes je více prezentací výsledků nekonečné snahy současných českých stavebníků – většinou starostů obcí, ale i soukromých investorů, kteří musejí projít zdlouhavým procesem povolování stavby, jenž je v Čechách možná nejsložitější na světě a trvá dlouhé roky… Po něm následuje hledání firmy a stavění… Až pak tu je výsledek, který chtějí stavebníci po zásluze odborně i společensky zhodnotit. Pokud starosta není v čele radnice alespoň dvě období, tak nemá šanci něco postavit, protože za čtyři roky se nepodaří sehnat na projekt finance ani prolomit zdlouhavé schvalovací procesy.

Čím se lišila letošní Stavba roku?

Především byl kladen důraz na působení stavby a její vliv na utváření veřejného prostoru. Většina přihlášených staveb byly veřejně přístupné budovy, rekonstrukce, novostavby, ale i technická infrastruktura, křižovatky, silnice, mosty, domky, bytovky nebo hausbót. Takřka všechny byly na vysoké stavební a technické úrovni včetně vnímavé práce s veřejným prostorem. To je třeba ocenit.

V čem tedy měla porota tentokrát jiný úhel pohledu?

Nebyl jsem při práci poroty, ale při společných prohlídkách realizací jsme se více soustředili na to, co stavba vymezuje, zda zhodnocuje a obohacuje okolní prostředí a jak. Že stavba správně funguje, je pěkně řešená a kvalitně postavená, je automatické, to porota samozřejmě také hodnotí. Ale společensky daleko důležitější je ohodnocení jejího přesahu – co stavba udělá s prostředím a co přinese tomu veřejnému. To je urbanisticky, stavebně i výtvarně cennější, a toho si odborná porota pozorně všímala.

Uvedete příklady?

Například v Kolíně byla dokončena nádherná revitalizace parkánů a areálu u kostela sv. Bartoloměje, lidské měřítko řešení veřejných prostranství u bytových domů ve Vojtově ulici v Brně, nápaditá přístavba školní jídelny ve Smečně nebo celková rekonstrukce barokního poutního areálu v Horní Polici nebo stodola v Třebešicích… Co třebas přesložitá a náročná dostavba nemocnice? Stavbou je ale zároveň způsob, jak se zodpovědně a inovativně zachází s prostředím, ve kterém se nachází, a jak to prostředí zpětně působí na nás. A může jít třeba i o malý hausbót na Vltavě v Holešovicích. Porota oceňovala snahu a takovou tu každodenní houževnatost investorů, kteří své stavbě dlouhodobě věřili a vytrvali do úspěšné kolaudace. To pro mne znamená velkou hodnotu.

Co je důvodem, že se po pandemii představilo historicky nejvíce projektů?

Nyní je období, kdy shodou okolností byly projekty dokončeny, protože stavební proces u nás je tak složitý a komplikovaný, že si nelze říci, že něco postavíme za dva roky. To tady nikdo nedokáže. Letos jsou vlastně prezentovány výsledky projektů, které byly zahájeny před 6–10 lety. A také jak už jsem řekl, soutěž má daleko větší prestiž. A většina přihlášených staveb se zabývala veřejným prostorem, což bylo třeba ocenit. Je tam pár drobných domků a bytovek, lávek a mostů, které byste tam nejspíš nehledal. Ale je to výsledek práce, která začala už před lety. Ale setrvačností se stavby stále dokončují, zpozdil je covid, chybějí zahraniční dělníci, málo se staví a nastal pokles veškeré výroby, HDP atd. Stavebnictví má setrvačnost a neskončí ze dne na den jako třeba Škodovka.

Budeme tedy budovy zakomponované do veřejného prostoru již brát automaticky?

Určitá epocha skončila. Sklízíme plody té nejbohatší etapy rozvoje této země, kdy se zde intenzivně investovalo a stavby se dokončují až nyní. Takže letošek je v tomto ohledu velmi výjimečný. V příštích letech bude staveb asi méně. Architektura – nebo jakákoli stavba – je výsledkem procesu v čase. Musí existovat investor, projektant, dodavatel. Ten, kdo chce dům postavit, musí mít peníze. Když je chytrý, najde si chytrého architekta, aby vzniklo něco kvalitního. Díky té zmíněné setrvačnosti se některé projekty budou dokončovat ještě několik dalších let. Některé budou samozřejmě ukončeny, jiné bude třeba přepracovat – třeba z administraček na bytovky apod. To už tady také bylo. Záleží na tom, jak se společnost bude chovat, ale ty plody budeme stejně sklízet ještě několik dalších let.

A lze srovnávat naši výtvarnou a stavební kvalitu se světem?

Je naprosto srovnatelná, na světové úrovni, úplně bez rozdílu všeho. Stavební kultura je především o úrovni investora. Kultivovaný investor si k sobě najde sobě rovného projektanta a dokážou vytvořit výjimečnou věc. Pokud si najdou dobrou firmu a spolupracuje s nimi i osvícená obec…

Letos převládaly rekonstrukce hradů a zámků, to je potěšující zpráva.

Novostavby tady bohužel moc nejdou. Když už, tak jsou stejně zastaralé. Skanska přihlásila na svou dobu unikátně „zeleně“ navržený projekt Parkview od Richarda Meiera, který už nějaký čas aktivně neprojektuje. To je jen příklad té setrvačnosti. Pokud budete přihlašovat čerstvou novostavbu, tak zcela jistě byla vyprojektována před téměř 10 lety a ideově třeba ještě daleko dříve. Takže nové trendy tu jsou jen v rámci experimentu – když máte odvahu a vytvoříte vytištěný rodinný domek, fajn, ale podle mne to tím začíná i končí.

Není na náš malý rybník soutěží až moc?

Já si myslím, že je to dobře. Propagace architektury je správně věcí spolku a už méně profesní komory – příkladem je Obec architektů a soutěž Grand Prix. Samozřejmě je výborné, že tato tradiční soutěž existuje, je skvělé, že je tam ten přesah. Dříve se většina architektů vymezovala vůči Stavbě roku, protože architekti chtěli především „výtvarnou“ soutěž. Ale já jsem rád, že existuje soutěž Stavba roku i GP OA. V ní by asi nesoutěžila nádherná kanalizační stoka, která je podle mne jako stavba společensky daleko důležitější a závažnější. Stavba roku ukáže, co společnost skutečně staví a co potřebuje, včetně dopravní a technické infrastruktury.

Stavba roku má v poslední době daleko větší prestiž, nemyslíte?

Jistě, když v Betlémské kapli najednou sedí při vyhlašování cen předseda Senátu s předsedou dolní sněmovny, řada hejtmanů a desítky starostů a primátorů i představitelů z několika ministerstev a většiny renomovaných stavebních firem… Ale oni tam chtějí být, cítí, že ovlivnění veřejného prostoru, za nějž jsou zejména starostové odpovědní, má nějakou kvalitu a potvrzenou odbornou prestiž. A proto si vážím, že existuje v oboru taková soutěž a že se dostala za poslední tři roky na prestižní úroveň. Především zásluhou dlouholeté organizační práce arch. Jana Fibigera v ABF i nasazením paní ředitelky Ing. arch. Marie Špačkové. Skvělé je, že Stavba roku již tři desítky let nabízí srovnání všech druhů staveb bez dělení do kategorií. Jsou tam i privátní domy, soukromé investice, které jsou také výjimečné. Je tam i infrastruktura, která je nedílnou součástí veřejného prostoru. Kanalizační sběrač v Libni, plný fekálií, je geometricky nádherná a svižně provedená stavba, prostě působivé inženýrské dílo. A stojí za zviditelnění a společenské ocenění stejně jako třeba lávka přes Vltavu v Lužci. Architektura obecně je především poctivé řemeslo spojené s veřejnou službou. Pokud je to vše krásné a v harmonii, mluvíme o umění. Totéž platí i v urbanismu, jen v trochu odlišných měřítkách.

Arnošt Wagner / Foto: Stavba roku a archiv

Nový stavební zákon nezmění pravidla pro ploty. Připomeňte si ty hlavní

/0 Komentáře/in , /by

Prezidentem podepsaný nový stavební zákon nemění obecná pravidla pro instalace a rekonstrukce plotů u rezidenčních objektů. Mnoho typů oplocení bude stále nutné ohlásit nebo pro ně i zajistit úřední povolení. Týká se to mimo jiné plotů vyšších než dva metry a plotů na parcelách u veřejných prostranství či komunikací.

Stavební zákon i jeho předělaná verze jsou směrodatné pro všechny obce, některé však mohou mít lehce odlišné prováděcí vyhlášky. Rozdíly budou také v územních plánech, které mohou regulovat i oplocování. Beze změn ale zůstává obecná zásada, že povolovat ani ohlašovat se nemusí jen ploty mezi sousedy, jejichž výška od země nepřesahuje dva metry.

„Souhlas stavebního úřadu vyžaduje instalace plotu vyššího než dva metry či plotu mimo zastavěné nebo zastavitelné území, které vymezuje územní plán. Bez úředního razítka se neobejde ani oplocení pozemků hraničících s veřejným prostranstvím nebo veřejnou komunikací, kterou je kromě silnice i chodník,“ sdělil Josef Mráz, technický ředitel společnosti Lamark, která vyrábí designové ploty a brány.

Cesta na úřad čeká i ty, kdo si přejí oplotit nemovitost v památkově chráněné oblasti. „Někteří ani nemusí vědět, že se jejich parcela nachází v památkáři chráněné lokalitě. Z katastru nemovitostí by to ale měli snadno zjistit. Pokud pozemek patří k památkové zóně, musí majitel pro oplocení získat souhlas památkářů,“ uvedl Mráz.

Ve výše zmíněných případech se obvykle vše vyřídí jen trochou papírování. O kus složitější může být instalace plotu, kterou doprovází terénní úpravy, respektive hloubení pro zapouštění sloupků. „V této situaci musíte ověřit, zda se pod zemí nachází inženýrské sítě. Pokud ano, má stavitel povinnost nenarušit jejich ochranu, takže potřebuje i vyjádření vlastníků sítí,“ upozornil Mráz.

Oplotit parcelu může být obtížnější v hlavním městě, protože tam navíc do všeho promlouvají detailní Pražské stavební předpisy. V metropoli se proto doporučuje poradit se vždy s odborníkem. „V Praze je podrobně upraveno zejména oplocení pozemků sousedících s veřejným prostranstvím. Ploty v těchto místech většinou smí být vysoké až dva metry, jen pokud jsou průhledné. Úřad ale může chtít ovlivnit třeba i materiál plotu, protože se má zohledňovat, co je v dané oblasti obvyklé,“ vysvětlil Mráz.

Zmíněná pravidla se vážou i k opravám plotů. Ty je povinné hlásit a případně i povolat tehdy, když se rekonstrukcí změní klíčové vlastnosti plotu jako výška nebo průhlednost.

Na platnost všech uvedených zásad nemá žádný vliv to, zda na oplocované parcele stojí či teprve vyroste dům, chalupa nebo jiná nemovitost.

Pár drobností kolem plotů ale stejných nezůstane. Nový zákon zejména umožní majiteli oplocení, aby dokumentaci pro úřad vytvořil vždy sám. V současnosti to ve složitějších případech musí přenechat autorizované osobě, tj. specialistovi z řad techniků, architektů či inženýrů.

Rekodifikace stavebního zákona se připravovala několik let. V červnu prošla poslaneckou sněmovnou, která následně v červenci přehlasovala veto Senátu. Vzápětí normu podepsal prezident. Zákon začne platit v červenci 2023, část změn ale nabyde účinnosti už v příštím roce.

Okenní skla – alfa a omega každé téměř nulové budovy

/0 Komentáře/in /by

Zasklení oken bývá nejvíce opomíjenou součástí stavby. Většina architektů a investorů primárně řeší vzhled okna, funkci a materiál okenních rámů ve snaze minimalizovat tepelné ztráty okenního otvoru a splnit podmínky kladené na objekty v rámci novely téměř nulových budov.

 

Sklo je však nepostradatelnou částí každé okenní výplně, z níž tvoří až 85 %! Návrh oken a skel by měl být jasně a srozumitelně definován již v projektové dokumentaci ke stavbě. Právě konkrétní pozice okna, orientace objektu a maximální rozměr skleněné plochy jsou určujícími údaji pro správný a informovaný výběr okna. A nutno dodat, že často užívaná definice v projektu trojsklo s Ug = XY je absolutně nedostatečná.

Výběr správného skla

Okno, z tepelněizolačního hlediska velmi často považované za nejslabší článek obvodového pláště, by mělo být už od počátku nedílnou součástí návrhu celé konstrukce. Zvláště pak zasklení; je součástí stavebního výrobku a podléhá laboratorním i výpočetním postupům posuzování. Požadavky na sklo a neprůhledné výplně jsou určeny konkrétní konstrukcí výrobku, místem zabudování do stavby a systémovými zásadami. Vlastnosti, které mu byly při výrobě dány, budou následně v rámci stavby definovat nejen jeho energetickou efektivitu, ale i vnitřní prostředí objektu a pocit, jaký budou mít uvnitř uživatelé. Již při návrhu skla je proto nezbytná spolupráce odborníků z více oblastí, a jakékoli objednávce by proto měla předcházet pečlivě a kvalitně zpracovaná projektová dokumentace, která jasně definuje, jaké typy skel budou použity ve kterých částech domu. Z hlediska bezpečnosti, ochrany před hlukem a únikem tepla a samozřejmě i množství propouštěného přirozeného světla a tepla dopadajícího do interiéru, totiž lze jednoznačně říci, že v objektu vznikají požadavky na různé typy zasklení, a proto nelze použít stejný typ skla ve všech oknech.

Co by měl vědět architekt či projektant?

Architekt či projektant by v rámci dosažení kvalitního a dobře osvětleného interiéru měl efektivně pracovat nejen s plochou okna, ale i s jeho vlastnostmi.

Stěžejní otázky při výběru vhodného a správného okna jsou tyto:

  • Jaké má klient požadavky na akustiku a vzduchovou neprůzvučnost Rw [dB]?
  • Jaká je orientace objektu vzhledem ke světovým stranám?
  • Jak bude v objektu řešena protisluneční ochrana? Jsou v plánu venkovní žaluzie? Je vůbec možné žaluzie instalovat?
  • Jaký je klientův požadavek na propustnost světla TL [%]?
  • Jaká očekávání má klient ohledně viditelné vnější reflexe Lr [%]?
  • Jaké jsou požadavky na bezpečnost – ať už z pohledu klienta, či s ohledem na bezpečnost?
  • Jaké jsou požadavky na prostup tepla sklem, jaký je požadován součinitel prostupu tepla Ug sklem a jaký je požadovaný součinitel Uw pro celé okno [W/m2K]?

Proč je nutné začít akustikou?

Akustika totiž nepřímo definuje tloušťku skla, a tedy i požadovaný profil. Bohužel nikdy nelze vybrat sklo, které by nabízelo pouze klady – tedy že propustí všechno světlo, ale žádné teplo. Vždy je třeba přistoupit k určitému kompromisu. Právě proto je při výběru důležité každého okna v domě zvážit, co je pro uživatele dané místnosti nejdůležitější.

Mezi spolehlivá inovativním řešení, která právě takový kompromis nabízejí, se řadí tzv. izolační skla s novou generací nízkoemisních povlaků ECLAZ od společnosti Saint-Gobain. Díky inovované technologii nanášení povlaků dosahují izolační skla nadprůměrné tepelněizolační vlastnosti, vysoké propustnosti světla, ale i vysokých solárních zisků.

Sklo jako součást úspor

Lze tedy shrnout, že ideální a správně instalované okno s vhodně vybranými skly a kvalitním rámem by mělo v závislosti na orientaci objektu propustit co nejvíce světla do interiéru, co nejvíce tepla ze slunce a disponovat co nejlepšími tepelněizolačními vlastnostmi – to vše ovšem za předpokladu funkčního exteriérového stínění.Ve zkratce tedy lze říct, že se objekt dle nejpřísnějších kritérií na nZEB neobejde bez vysoce kvalitních oken se zodpovědně a správně vybranými skly specifikovanými na základě očekávaných vlastností.

PR

Top bydlení v místě, které neusíná

/0 Komentáře/in /by

Proluka mezi ulicemi Verdunská a Jugoslávských partyzánů v Praze – Dejvicích u Vítězného náměstí dostane novou podobu. Lépe řečeno, zmizí.

Na začátku července totiž stavební úřad pro Prahu 6 vydal povolení ke stavbě Victoria Palace, rezidenční budovy, kterou tam postaví developerské konsorcium Penta Real Estate a Kaprain. Skončí tak téměř stoleté tápání, co s místem, které je součástí ceněného konceptu Vítězného náměstí architekta Engela z 20. let minulého století. Jeho vizí byl moderní střih severozápadního města po vzoru přestavby Paříže v 19. století; Vítězné náměstí pak mělo být centrem dění s promyšleným uspořádáním budov v kruhovém půdorysu. Z původní myšlenky zůstalo kvůli hospodářské krizi i druhé světové válce pouze torzo. Samotné místo dnešní proluky měl až po roce 2010 změnit projekt LINE architekta Radana Hubičky, který vypracoval pro společnost PPF. Převážně kancelářská budova sice získala ocenění jako projekt roku 2013, ale veřejnost ani část odborníků ji nepřijala. Stavební povolení pro Victoria Palace tedy umožňuje po dlouhých desetiletích dopsat chybějící kus příběhu architektonické změny úplného centra Prahy 6.

S respektem k historii

Architektonické studio Jakub Cigler Architekti (JCA) navrhlo konsorciu pro zástavbu proluky rezidenční budovu, která je elegantní moderní realizací původní představy o podobě této části náměstí. Podle Engelovy koncepce měla být budova v místě dnešní proluky osovým protějškem budovy generálního štábu armády. V dobových plánech byly tyto dvě budovy stejné, pouze zrcadlově otočené.

Victoria Palace se v návrhu JCA drží původních linií. Budovu generálního štábu i moderního rezidenčního domu budou spojovat podobné prvky s tím, že zásadní odlišnost bude v jejich pojetí architekty, které od sebe dělí zhruba 90 let. Hmota Victoria Palace je opravdu zrcadlovým protějškem budovy generálního štábu. Fasády obou budov mají výrazné vertikální členění. Hlavní římsa je ve shodné výšce jako římsa štábu a konečně i římsy okolních budov náměstí. Sedlový tvar střechy Victoria Palace, tvořený lamelami, je kopií střechy generálního štábu. Společných prvků bychom u obou budov, ale také dalších domů na Vítězném náměstí našli celou řadu.

Victoria s přehledem

Zhruba za miliardu korun postaví konsorcium Penta Real Estate a Kaprain na Vítězném náměstí devítipodlažní budovu s 97 byty, dvě podzemní patra pak jsou pro technické zázemí, sklepní kóje a zejména pak 135 parkovacích míst. Na pozemku o rozloze přes 4 200 m2 tak vznikne 7 200 m2 bytových ploch a 1 800 m2 pro retail a služby. Podle požadavků městské části tu vznikne supermarket, navíc lékárna, pobočka banky a také telefonního operátora. Byty budou patřit do top nabídky v hlavním městě. Větší z nich jsou orientovány na obě strany budovy – tedy na náměstí i do klidové zóny vnitrobloku. Naprostá většina pak má venkovní lodžie nebo terasy. Pro tuto kategorii bytů je charakteristický vysoký podíl přírodních materiálů, ve vybavení jsou samozřejmostí použité prémiové značky. Otevřená prosklená fasáda členěná vertikálními lamelami, která je dominantním prvkem budovy, umožňuje bohaté prostoupení světla do vnitřního prostoru všech bytových jednotek. „Máme rozestavěno několik rezidenčních projektů s byty ve vyšším standardu, o něž je na trhu největší zájem,“ říká David Musil, ředitel Penty Real Estate pro rezidenční výstavbu a dodává: „Victoria je jiný příběh. Má stejný charakter jako Trafalgar Square v Londýně nebo třeba Leipziger Platz v Berlíně. Místa, která neusínají. Victoria je výjimečné bydlení v Praze, jemuž odpovídá i cena.“ Byty půjdou v blízké době do prodeje, podle předběžných informací cena garsonky, tedy 1+kk o 33 m2 přesahuje 7 mil. Kč. Tím nejlepším, co Victoria nabídne, jsou čtyři penthousy v posledních dvou patrech o velikosti 130–202 m2, s terasami o rozloze 80–236 m2. Na tyto byty, do nichž se jejich budoucí majitelé dostanou přímo výtahem, budou zapotřebí už vyšší desítky milionů korun.

Pro vlastníky bytů bude k dispozici soukromá zahrada ve vnitrobloku; je téměř zbytečné akcentovat, že se stromy, dostatkem zeleně i vodním prvkem. Je to jen další z benefitů, které jsou každému, kdo zná Prahu, zřejmé: Victoria Palace se stane součástí centra pražské lokality, kterou charakterizuje tradiční rezidenční funkce v ceněných oblastech, jakými jsou Ořechovka, Hanspaulka a právě okolí Vítězného náměstí. Sama Praha 6 je městskou částí s rozsáhlými zelenými plochami, kam lze započítat i část pražské Stromovky. Není náhodou, že tuto část Prahy si zvolila řada zemí pro své zastupitelské úřady. Victoria Palace je přímo na metru, výborně dostupné je i Letiště Václava Havla.

Penta Real Estate aktuálně začala s přípravou stavebního pozemku, rezidence Victoria Palace by měla být dokončena před čtvrtým kvartálem 2023.

PR

 

Kávové řešení Nespresso Professional pro moderní kancelář

/0 Komentáře/in /by

Kanceláře začínají po lockdownu opět ožívat. A ač se to na první pohled nezdá, věci nejsou stejné jako před pandemií. Lidé si začali vážit každodenních drobností, které jim lockdown vzal. Spontánní chvilky s kolegy, náhodná setkání v kuchyňce, krátké neformální rozhovory nad šálkem kávy, to vše má najednou větší hodnotu než dřív. Posílit vztahy na pracovišti chce i Nespresso Professional se svým ekosystémem Nespresso Momento a s kávovarem Nespresso Momento Coffee & Milk.

 Moderní pracoviště se neustále vyvíjí, základem však stále zůstávají dobré mezilidské vztahy. Nespresso chce proto vytvářet prostor pro inspirativní setkání kolegů nad šálkem kvalitní kávy. Podle průzkumů si navíc celých 75 %, kteří pijí kávu, pravidelně dopřává receptury s mlékem. Na nová zjištění a nové potřeby proto reaguje kávovar Nespresso Momento Coffee & Milk.

Nový kávovar a kávové směsi pro mléčné receptury

Přístroj dokáže stiskem tlačítka připravit 12 různých receptur s mlékem v kvalitě jako od baristy. Jednoduchá obsluha a elegantní design navíc dělají z kávovaru ozdobu kanceláře, která splní požadavky každého milovníka kávy. Nespresso připravilo i dvě nové směsi. Zatímco Bianco Delicato obsahuje Arabiku z Keni a v kombinaci s mlékem vyniknou tóny karamelu a sušenek, Bianco Intenso je tvořena převážně Arabikou z Kolumbie a mléko dá vyznít sladkým a ořechovým tónům cereálií.

„Dnešní kancelářské prostředí se rychle mění: je méně strukturované, globálnější i rozmanitější – a pracovní týmy se do něj zapojují na dálku. V důsledku toho je mezilidská komunikace stále cennější, protože při rozhovorech tváří v tvář umíme být velmi kreativní – a často právě nad šálkem kávy. Řadu Nespresso Momento jsme navrhli tak, aby mohla být ve středu této komunikace a zlepšovat vztahy mezi zaměstnanci, jež vedou k vytváření obchodních hodnot,“ uvádí Josef Danda, ředitel divize Nespresso Professional CZ & SK.

 

Systém kávovarů pro každou kancelář

 Ekosystém Nespresso Momento lze přesně přizpůsobit danému prostoru, zahrnuje tři typy kávovarů, dva různé zásobníky a možnost instalovat skříňku. Současně jde o nejtišší kávovar této řady, a tak neruší ani v menších zasedačkách či v otevřených kancelářích. Šálek kávy si zaměstnanci mohou vychutnat také s dobrým pocitem, že byl připraven s důrazem na udržitelnost. Kávovar má dlouhou životnost a součástky lze snadno opravit nebo vyměnit. Díky minimalizaci spotřeby vody i energie navíc snižuje dopad na životní prostředí. Praktické je také flexibilní platební řešení, které umožňuje společnostem spravovat proces plateb.

„S našimi zákazníky, ať už jsou to restaurace, kanceláře, nebo hotely, úzce spolupracujeme, abychom porozuměli měnícím se potřebám jejich klientů a zaměstnanců. Lidé stále častěji očekávají větší rozmanitost a naším úkolem je B2B zákazníkům pomoci nabídnout výjimečné zážitky, které jejich potřeby naplní,“ říká Josef Danda, ředitel divize Nespresso Professional CZ & SK.

red

VRV systémy Daikin jsou vhodné i pro historické budovy

/0 Komentáře/in /by

Rekonstrukce budovy Zlatý kříž

Společnost Daikin má ve svém portfoliu řešení vytápění a chlazení jak pro nové komerční budovy, tak pro rekonstruované historické objekty. Ty jsou charakteristické omezeným prostorem pro venkovní jednotky i přísnějšími pravidly jejich umisťování. Příkladem toho je i palác Zlatý kříž v Jungmannově ulici v Praze.

Zlatý kříž byl postaven jako budova pojišťovny roce 1931 (arch. Fritz Lehman) a je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek. V letech 20014-2019 prošel náročnou, ale citlivou rekonstrukcí, včetně kompletní modernizace systémů chlazení, vzduchotechniky a vytápění. V objektu jsou v současné době umístěny kanceláře, prodejní prostory, sklady a restaurace. Objekt má 8 nadzemních a 2 podzemní podlaží a celkovou rozlohu 4 531 m2.

Vytápění a chlazení tedy nově zajišťuje 2. generace VRV systémů řady IV C+ (Cold Region), která je optimalizovaná na vytápění. Tato řada je vhodná pro instalace, kde je tepelná ztráta větší než 60 % vypočtené tepelné zátěže budovy.  Hlavní předností řady VRV IV C+ je nový kompresor s přímým vstřikováním par chladiva. Část výměníku ve venkovní jednotce je vybavena bypassem horkých par z kompresoru. Tato část je neustále horká a výrazně tak zpomaluje růst námrazy na výměníku.

„Systém umožňuje vytápění až do -25 °C. Venkovní jednotky jsou nastaveny tak, aby doba mezi jednotlivými defrosty byla až 5 h a topný výkon udržujeme konstantní až do teploty -15 °C. Teprve potom začíná klesat,“ popisuje aplikovaný VRV systém Martin Rolčík, Consulting Sales Engineer, Daikin Airconditioning Central Europe – Czech Republic.

Pro pokrytí požadovaných 315 kW stačilo 10 venkovních modulů VRV IV (které jsou umístěny ve stísněném prostoru na střeše). Ty zásobují celkem 125 vnitřních parapetních jednotek, 8 nástěnných jednotek a 1 plochou kazetovou podstropní jednotku s dekoračním panelem. Každou vnitřní jednotku mohou uživatelé ovládat nezávisle – kabelovými ovladači Madoka, které mají elegantní design, jednoduché, intuitivní ovládání a dobře ladí s moderními interiéry.

Celý systém je napojen na Daikin Intelligent Touch Manager umožňující individuální fakturaci pro každého nájemce a je možné ho velice snadno doplnit zařízením pro monitoring a vzdálenou správu, který pomáhá optimalizovat VRV systémy z hlediska provozu, zvýšení účinnosti a spolehlivosti s predikcí možných poruch.

Zastaralé systémy chlazení i vytápění v budově Zlatý kříž, které již provozně nevyhovovaly tedy byly nahrazeny uživatelsky komfortním systémem Daikin VRV řady IV C+ (Cold region), který plnohodnotně pokrývá současné nároky jak na chlazení, tak na vytápění. VRV systémy Daikin jsou zčásti plněny certifikovaně umístěným regenerovaným chladivem a přispívají tak ke snižování zátěže životního prostředí.

Zaměřit se na rekonstrukci objemného fondu stávajících budov staršího data má význam i s ohledem na plánovanou podporu renovační vlny v rámci Zelené dohody pro Evropu. Jejím cílem je v příštích deseti letech minimálně zdvojnásobit tempo renovací a zajistit, aby renovace vedly k vyšší energetické účinnosti, účinnějšímu využívání zdrojů a zvýšení kvality života lidí v těchto budovách.

Foto Eva Nečasová, TZB-info

Vídeň staví novou čtvrť s ekologickými byty

/0 Komentáře/in /by

Uprostřed třetího vídeňského okresu vznikne do roku 2026 nová čtvrť Village im Dritten, která nabídne udržitelné a ekologické bydlení zhruba 4 000 lidí. Necelou polovinu bytů pak budou tvořit městem podporované byty.

Do pěti let plánuje vídeňská radnice ve spolupráci s ARE Austrian Real Estate postavit novou čtvrť v lukrativním třetím vídeňském okrese poblíž ulice Landstrasse. Nový projekt se bude rozprostírat na ploše o rozloze 11 ha a poskytne domov 4 000 obyvatel. Necelou polovinu z celkem 1 900 bytových jednotek tvoří městem podporované byty, jichž má být celkem osm set. Projekt, který radnice připravovala 10 let, přitom není jediným ekologickým komplexem novostaveb. Již v roce 2007 nedaleko vznikl projekt Eurogate, největší sídliště pasivních domů v Evropě.

Při výstavbě nové čtvrti je podle zástupců vídeňské radnice nejdůležitější cenová dostupnost, vysoká kvalita použitých materiálů i jejich využití v každodenním životě. Centrálním principem je pak udržitelnost, proto radnice u nového projektu vsadila na dostatek zeleně, temperování budov, zastiňování a správnou cirkulaci větru. V městských stavebních projektech navíc Vídeň dosahuje snížení teploty v bytech i vhodným zasklením, účinnou ochranou před sluncem, dobrým větráním bytů a klimaticky neutrální regulací teploty budovy, tj. mírným chlazením pomocí odvodu tepla. K dalšímu snižování teploty pomáhá i efektivní ozelenění střechy a fasády, zastínění společných prostor a cest, příznivý design povrchů, zadržování dešťové vody i zajištění adekvátního větrání.

Nová čtvrť navíc myslí i na společné prostory. Všechny obytné budovy mají být opatřeny zelenými fasádami i střešními zahradami a terasami, které obyvatelé budou moci využívat společně se sousedy. Na nádvořích plánuje město vybudovat stinné salonky, které mohou být útočištěm i místem setkání. Kromě nabídek fitness budou k dispozici různá hřiště pro všechny věkové skupiny, stejně jako trysky s mlhou a vodní hry pro další chlazení v horkých letních měsících. V prostorném dvouhektarovém centrálním parku mají být vybudovány další hrací a sportovní plochy i psí zóna. Ostatní části veřejného prostoru jsou navrženy v blízkosti přírody jako městská divočina nebo městský les. Chybět samozřejmě nebudou ani školka, obchody a restaurace.

Nová městská čtvrť má podle radnice hrát průkopnickou roli a stát se tzv. laboratoří, která má testovat širokou škálu opatření, která budou v budoucnu standardem.

www.eurocommpr.cz

Projekt Murizari

/0 Komentáře/in /by

Projekt Murizari se zrodil z následování tradice italské obuvi, které v průběhu let dozrávalo.  Nyní nabízí výběr výhradně ručně vyrobených produktů, které se značí nadčasovostí, jedinečným zpracováním a důrazem na detaily. Produkty jsou vyrobené z řady vysoce kvalitních materiálů.

Jedná se o koncept butiku s vícero značkami, který je typický pro státy jižní Evropy, a který se vrací do mezinárodní dimenze. Výběr výrobců a značek je výsledkem dlouhodobého průzkumu trhu v dané oblasti a desítkami let zkušeností na poli módy a dizajnu.

Nabídka se zaměřuje na řadu ručně vyráběných bot pro muže a ženy od sandálů, přes tenisky, od kožených mokasínů po sofistikované a moderní décolleté. Vzniká tak rozmanitá a rozsáhlá kolekce, avšak homogenní v kvalitě a důkladnosti zpracování, ve které jsou kombinovány její vlastní linie s liniemi exkluzivního výběru italských výrobců.

Pečlivé zpracování a cílené použití materiálů a barev se snoubí v nápaditém dizajnu, v sérii kolekcí, které souzní v kontrastech, aniž by se vzdaly elegance a pohodlí. Široký výběr velikostí doplňuje výjimečnou a ojedinělou nabídku obuvi.

Murizari má původ v oblasti Florencie, tudíž se část výroby odehrává přímo v toskánských kopcích. Další část je vyráběna na územích Marche a Kampánie, které patří mezi nejznámější oblasti produkce obuvi na světě, jsou vysoce reprezentativní a mají výjimečnou povahu italské módy.

Koncept butiku Murizari je pružný a dynamický tak, aby se v jeho stylu odráželo neustálé nacházení nových a inovativních řemeslných výrobců. To vede k systematickému začleňování nových linií a produktů do nabídky s nepochybně vysokou kvalitativní hodnotou, jež respektuje řemeslnou filozofii, která nás činí jedinečnými.

Butik Murizari najdete již U Prašné brány 3, 110 00 Praha 1.

Nálada, apetit i struktura investorů na realitním trhu se mění. Přináší pandemie nové trendy?

/0 Komentáře/in /by

Realitnímu segmentu se navzdory očekáváním na počátku pandemie dařilo. Podle odborníka na český a slovenský realitní trh Petra Bečára se však viditelně mění apetit investorů i jejich struktura.

Koronavirová krize zasáhla všechny hospodářské segmenty. Některé jsou nuceny se vypořádat se ztrátami, jiné z vývoje těžily. Situace také ovlivnila preference a náladu investorů. Po prvotním poklesu akcií se světové finanční trhy relativně rychle zotavily. S nadějí na brzké očkování populace a rychlé ozdravení ekonomik začaly akcie opětovně růst.

Ukazatel evropské ekonomiky MSCI Europe zaznamenal v průběhu loňského března pokles
o 36 %. Aktuálně se však pohybuje již na hodnotách o 15 % vyšších než před pandemií, což představuje téměř 80% nárůst od nejkritičtějšího momentu pandemie na začátku minulého roku. O něco strmější pád zažil index evropských realitních firem, který klesl o více než 42 %. Podobně jako akciový trh i ten realitní zaznamenal výrazný růst (63,8 %), přesto stále nedosahuje úrovně z období před krizí. Chování investorů však naznačilo, které nemovitostní segmenty mohou nyní nejvíc profitovat.

Logistika, retailové parky, rezidenční bydlení

Hotely, kanceláře

Realitní odvětví je pro svou stabilitu investorsky nadále atraktivní, avšak ne všechny jeho segmenty stejně. Z krize těží zejména logistické nemovitosti. Jejich hodnota rostla napříč Evropou, včetně České republiky. Svědčí o tom pokles yieldů z hodnoty 5,3 % na 5,0 %, tzn. nárůst hodnoty těchto nemovitostí, provázený stoupajícím podílem investic v tomto segmentu, který se v CEE regionu zdvojnásobil – z 16 % na 32 %. Růst zaznamenal i rezidenční trh – v průběhu pandemie vedlo několikaměsíční omezení pohybu také k omezení možností k uskutečnění koupě nemovitostí a nabídkové ceny bytů vzrostly o 7,6 %. Sektory jako hotely, nákupní centra a kanceláře zaznamenaly pokles hodnoty, který se projevil i v poklesu investic do jednotlivých segmentů. Retail parky během pandemie prokázaly svou odolnost a potvrdily, že přináší jak jednoduchost nakupovaní pro zákazníky, tak flexibilní provoz pro nájemce, např. přímý vstup z parkoviště, rychlý způsob nakupování či jednoduchost provozu, a jsou tak zajímavou investiční příležitostí.

„Podobně jako v celém CEE regionu se v současnosti v České republice nejžádanějšími segmenty stávají logistické a rezidenční nemovitosti. Speciální skupinu tvoří i retailové parky. Právě do těchto segmentů směřují finanční zdroje, které investoři přesouvají z oblasti kanceláří a hotelů,“ vysvětluje Peter Bečár. „Investice na území CEE pochází z více než z 2/3 ze zahraničního kapitálu, který v regionu hledá vyšší výnosy hůře dosažitelné v zapadni Evropě,“ dodává.

Investiční byty na ústupu?

I segment rezidenčních nemovitostí se z pohledu investorů podle Petra Bečára mění. Meziroční zvýšení cen bytů v České republice (Q1 2020 – Q1 2021) o 7,6 % doprovází také pandemií ovlivněný pokles nájmů v hlavním městě (odliv turistů, zahraničních pracovníků a studentů). Nabízí se zde otázka, do jaké míry je koupě bytu určeného k pronájmu stále ekonomicky atraktivní a jaký bude mít očekávaný růst úrokové míry dopad na rezidenční trh.

„Na českém trhu přibývá investičních možností pro soukromé investory, které byly zatím určené výlučně velkým hráčům. Například v rezidenčním segmentu začíná být i pro developery, kteří mají v kontextu aktuálního růstu cen stavebních pozemků a expanzních příležitostí vyšší potřebu vlastního kapitálu, zajímavá možnost zajištění financování prostřednictvím inovativních platforem,” analyzuje Bečár.

Nový investiční trend potvrzuje množství zájemců a zejména rychlost, jakou se během pandemie akumulovaly zdroje pro realitní projekty na česko-slovenské investiční platformě Crowdberry. Ta přináší investiční příležitosti
v různých oblastech, od start-upů přes malé a střední podniky působící v širokém spektru odvětví až právě po různé typy nemovitostí. Za poslední rok zveřejnila nabídky developerů k investování do několika ekonomicky a společensky zajímavých projektů v každé z rostoucích oblastí realitního byznysu. Jde například o komunitní rezidenční bydlení, centrum pro seniory a lidi trpící Alzheimerovou chorobou, logistická centra, ale i pronajatý retailový park.

„Rychlost, s jakou se podařilo zajistit investice pro realitní projekty, je nejen v čase pandemie unikátem. Za deset měsíců se do pěti realitních investičních příležitostí rozhodlo vstoupit víc než 160 investorů s celkovou investovanou částkou přes 120 mil. Kč. Je však pravdou, že pro menší investory je nabídka developerů finančně se podílet na realizaci konkrétní, profesionálně připravené nemovitosti podle vlastního výběru a čerpat část jejího výnosu jedinečnou šancí. Výše minimální investice na Crowdberry hraje významnou roli: Už od 250 000 korun můžete spoluvlastnit nemovitosti v hodnotě v řádu desítek až stovek milionu korun. Investorům přitom odpadne starost o nájemce, která je na místě v případě investičních bytů, ale také starost o samotnou investici,“ vysvětluje změny v chování investorů a developerů Omar Sattar z investiční platformy Crowdberry.

„Změna ve struktuře investorů a nové možnosti pro menší individuální investory může přinést atraktivní a nestandardní stavební záměry v oblastech, které vzhledem k rozvinutosti českého a slovenského trhu ještě nejsou přitažlivé pro mezinárodní hráče. To mohou být nejen ekonomicky, ale i společensky zajímavé projekty jako domovy pro seniory, parkovací domy anebo nájemní bydlení,“ naznačuje další vývoj Peter Bečár.

TZ