Chceme pomoci všem našim klientům

Raiffeisen – Leasing, s.r.o., již déle než čtvrtstoletí poskytuje českým klientům komplexní nabídku finančních produktů určených pro financování movitých předmětů i nemovitostí, a to včetně doplňkových služeb.

 

Raiffeisen – Leasing je členem České leasingové a finanční asociace (ČLFA) a specializujese na financování investičních potřeb v oblastistrojů, zařízení, technologií, dopravních prostředků a nemovitostí. Je to jedna z mála leasingových společností na českém trhu, která má mezi svými pracovníky specialisty na financování nemovitostí, letadel, lokomotiv a dalších specifických komodit. V žebříčku, který hodnotí členy ČLFA podle objemu celkového portfolia, patří společnosti čtvrté místo na leasingovém trhu; s více než 70 % tržního podílu dlouhodobě zaujímá první místo v objemu nebankovního financování nemovitostních projektů.

O rozhovor jsme požádali jednoho ze tří jednatelů Raiffeisen – Leasing, s.r.o., Aloise Laneggera.

 

Vraťme se na začátku zpět do loňského roku. Jaký pro vás byl?

 

Loňský rok byl pro Raiffeisen – Leasing mimořádně úspěšný, klientům jsme zajistili financování v celkové hodnotě 10,2 mld. Kč, což představovalo meziroční nárůst 5 % a velmi mě to těší. Byl to rok úspěšný pro všechny segmenty naší obchodní činnosti včetně leasingu nemovitostí, kde jsme byli opět jedničkou na trhu nebankovního financování. Náš tržní podíl ve financování nemovitostí přesáhl polovinu celého objemu profinancovaného leasingovými společnostmi. Věřím, že v tomto rekordním výsledku se ukazuje nejen potenciál českých firem a developerů investovat, ale odráží se v něm i profesionalita našeho týmu a dobrá zkušenost našich klientů s nebankovním financováním a s naším přístupem k jejich potřebám. Zisk Raiffeisen – Leasing po zdanění činil v roce 2019 celkem 399,3 mil. Kč, meziročně tedy o 63 % více. Celková hodnota konsolidovaných aktiv společnosti činila k 31. 12. 2019 bezmála 24 mld. Kč.

 

S jakou vizí jste vstupovali do roku 2020?

 

Do roku 2020 jsme vkročili s přesvědčením, že bude minimálně stejně úspěšný jako rok předcházející. Současná krize na nějakou dobu zbrzdila financování některých projektů, nicméně i nadále pracujeme a financujeme, byť na schvalované projekty máme částečně zvýšené nároky, které odrážejí současnou krizovou situaci.

 

Jakou jste přijali strategii po analyzování současné mimořádné situace, když začalo být zřejmé, že epidemie bude mít celosvětový dopad?

 

Rozhodli jsme se přistupovat ke každému projektu individuálně a zejména chceme podržet stálé klienty, kteří se touto situací mohou dostat do platebních problémů. Takovým klientům umíme nabídnout řešení na míru a nad rámec zákona o „platebním moratoriu“. Díky podpoře analytického oddělení reagujeme pružně na vývoj krizové situace, která je velmi proměnlivá. Obecně řečeno, chceme pomoci všem našim klientům. Avšak vždy je třeba zároveň vyhovět požadavkům regulátora. V zásadě se liší přístup podle zákona o platebním moratoriu (typ A), který vstoupil v platnost kolem 20. dubna, a ostatních (typ B).

 

Co musí splňovat váš klient, aby mohl zažádat o odložení splátek a na jak dlouho?

 

Jsou to podmínky (A) zákonné – klient nesměl být k 26. březnu letošního roku v prodlení se splatností svých závazků více než 30 dní a zároveň splňuje veškeré další podmínky zákona. Zejména, že jde o úvěrový nebo leasingový typ struktury, kde má klient splátky v období moratoria. Délka odkladu je ze zákona tři nebo šest měsíců s ukončením moratoria k 31. října 2020. Odkládá se pouze jistina a klient (jelikož se vždy jedná o právnické osoby) splácí průběžně úrok. Pak to jsou podmínky (B) ostatní. Myslíme i na klienty, jimž zákonné opatření nevyhovuje a jsme schopni jim vyjít vstříc s odkladem splátek až na 12 měsíců v případech významněji zasažených odvětví. To se konkrétně týká hotelů.

 

Co nabízíte, resp. jaká jste zvolili pravidla v rámci splátek? Bude to znamenat prodloužení splátkového kalendáře?

 

V případech (A), tedy podle zákonných podmínek, je vždy odložena splatnost o daný počet měsíců a alikvotně je prodloužena i smlouva. V případech (B), ostatních, záleží na dohodě s klientem. Nemovitostní transakce jsou samy o sobě dlouhé (zhruba 10 let) a je zde možnost rozložit splátky do období po COVID, nebo je odložit až do odkupní ceny za nemovitost na konci transakce.

 

Bude v období odložení splátek běžet úročení, takže dojde k navýšení celkové částky?

 

V případech (A), zákonných, úročení běží a klient splácí, nicméně úrokové sazby se nemění. Celková částka úhrad se navýší pouze o úročení za dobu odkladu. V případech (B), ostatních, je možná individuální dohoda o splácení úroků. Pokud dojde k odkladu jejich splatnosti, navýší se opět samozřejmě celková částka úhrad z důvodu odkladu, nikoli z důvodu zásahu do úrokových sazeb.

 

Jistě dojde k zásadní změně v rámci zájmu o individuální výstavbu. Jak na vzniklou situaci chcete reagovat? Budete podporovat např. zájem o renovaci chalup?

 

Leasing nemovitostí není příliš vhodným produktem pro financování rodinných domů či chalup. V nabídce se chceme soustředit zejména na financování rezidenčního bydlení, a to nejenom pro výstavbu bytových domů na prodej, ale zejména k dlouhodobým pronájmům. Chceme podporovat i renovace starších činžovních domů, popř. dalších projektů určených pro dlouhodobé nájemní bydlení. V případě nových bytových domů či domů po rekonstrukci můžeme nabídnout celkovou dobu splácení až 32 let s fixní úrokovou sazbou na dobu podle požadavků klienta. Po dobu výstavby klient neplatí úroky, ty jsou součástí celkových investičních nákladů, a teprve po kolaudaci začíná doba splácení 32 let.

 

Může být leasing pro klienty jednou z možných variant, jak překlenout následky zasažené ekonomiky?

 

Samozřejmě, leasing nemovitostí je vždy řešením pro složité situace, tedy i za situace, že ekonomika je oslabená. Leasing nemovitostí řeší individuální potřeby klienta, které se zejména v období krize mohou lišit. Skutečnost, že po dobu financovaní je nemovitost ve vlastnictví leasingové společnosti, dává financující instituci vyšší komfort zajištění, a tím i vyšší pravděpodobnost, že požadované financování bude schváleno.

red

Tři v jednom na libereckém brownfieldu

Výstavba v někdejším areálu Montážních závodů v Liberci nabídne do dvou let obchody a zhruba 300 nových bytů – družstevních i určených k prodeji, ale také ubytování pro seniory v Rezidenci RoSa.

O připravovaném libereckém projektu, na němž se spojili tři investoři, jsme hovořili s Annou Ježkovou, zakladatelkou center RoSa.

Projekt v Liberci na území brownfieldu v samém centru města má velké předpoklady být úspěšným. Jaký je jeho harmonogram?
Začali jsme o něm diskutovat v roce 2017, kdy nám byl nabídnut ke koupi pozemek v centru Liberce. Nakonec jsme se po dohadech s původním majitelem domluvili, že pozemek, který má velmi výhodnou pozici – je 150 m od obchodního domu Fórum v centru Liberce – rozdělíme na tři etapy. Podle původní koncepce by se na trhu naakumulovalo přes 400 bytů současně, což by asi bylo složité. Takže jsme se dohodli, že vzniknou tři různé produkty. Jedním z nich jsou byty do vlastnictví, které realizuje jiný developer, s komerčními prostory. Další částí je 112 bytů a 145 parkovacích míst, v rámci družstevní výstavby. V partnerství se silným libereckým družstvem SBD Sever ji realizujeme pod značkou COOP development. Třetím produktem je seniorské bydlení pod značkou Rezidence RoSa – 90 bytových jednotek, společenské prostory, sály, ordinace, kadeřnictví a další služby.

Kdo za projektem stojí?
Je to Atkins & Langford, Development se svými partnery. Pod touto značkou se podílíme na realizacích Rezidencí RoSa – a pod značkou COOP Development stavíme již zmíněné družstevní byty.

Máte již s podobnými projekty zkušenosti?
Zkušenosti s land developmentem máme, ale je pravda, že v tomto typu projektu jsme ho rozdělili – pro družstvo a seniorské bydlení. Historicky jsme land development dělali většinou tak, že jsme projekt prodali koncovému developerovi, který realizoval výstavbu podle svých představ, a to jak na českém, tak na francouzském trhu. Naše společnost je založena panem Atkinsem, který od roku 1992 podniká v Paříži – a tu zkušenost si předáváme z Francie sem do Čech.

Jaké byly začátky s projekty bydlení pro seniory?
Seniorské bydlení jsme začali řešit na našem trhu někdy v roce 2007 společně s Českým červeným křížem. Samozřejmě jsme objeli podobné projekty ve Francii, Anglii a Německu. A snažili jsme zkušenosti ze zahraničí přenést do Čech a nějak je adaptovat na český trh do prvního projektu v Praze – Kobylisích.

Dá se specifikovat, v čem je zahraniční přístup rozdílný?
Ten koncept je jiný zejména svou otevřeností k veřejnosti. Ve Francii rezidence fungují jako uzavřené celky, zatímco my máme mnoho prostorů otevřených pro veřejnost např. restauraci, kavárnu, obchod či další služby. Chceme být s našimi rezidencemi RoSa v centrech měst, nikoli na okrajích, a tak vytěsňovat seniory ze standardní stratifikace společnosti. Snažíme se je naopak integrovat, pracujeme na mezigeneračním propojování… Vytváříme individuální prostory pro klienty, což jsou byty, do nichž jim přinášíme služby, které potřebují, ale dále společné klubovny, knihovnu a sály, kde se konají programy. Tyto prostory mohou klienti využít pro sebe, pro své rodiny. Pak máme prostory kompletně otevřené pro veřejnost, kde jsou restaurace, kavárny, masáže a všechny ostatní služby…

Proč je projekt zasazen právě do Liberce? Souvisí to, že disponuje v centru územími po bývalých továrnách?
Dlouhodobě vyhledáváme lokality v centrech měst, a to i v regionech. Nyní máme v přípravě další tři projekty v podobné koncepci – spojení družstevní výstavby s byty pro seniory v regionálních městech. Ale více zatím nemohu prozradit. Liberec je poměrně bohaté město a velmi dobře se rozvíjí po roce 1990. Je pravda, že trh v Liberci je poměrně malý, takže jsme se mu snažili přizpůsobit velikost projektu. Zaujal nás právě brownfield svou polohou, protože lokalita je důležitá.

Podle jakého zadání jste ji vybírali?
Je opravdu v centru města, proti krajskému úřadu, v docházkové vzdálenosti od historického centra s velmi dobrým napojením na dopravní infrastrukturu a MHD. Teď jednáme s městem, které má zájem na nové tramvajové trati přímo u rezidence, také v souvislosti s revitalizací celého nábřeží Nisy. Pokud nechceme být na okrajích měst, moc lokalit už nezbývá –a většinou jsou to brownfieldy.

Jaká lze charakterizovat spolupráci s městem?
Projekt se rychle vyvíjí a mění. Získat povolení pro původní stavbu trvalo pět let, takže nijak rychlé to nebylo. Na Liberec to je dost velký projekt, momentálně největší, který se tam realizuje. S městem jsme se domluvili na parkovacích stáních, protože mají problém s dopravou v klidu v centru. Proto také vzniká ke 112 bytům 145 parkovacích míst. Dále po obvodu brownfieldu vytvoříme parkovací místa přímo pro město. Historicky to byl velký uzavřený areál, kde nyní vznikají nové ulice, prostupné veřejné prostory, zeleň, dětské hřiště a další služby jak pro jeho obyvatele, tak pro veřejnost.

Byl do projektu zakomponován i nějaký moderní, řekněme ekologický prvek?
V rámci tohoto projektu stavíme zelené střechy. Liberec je poměrně mokrá lokalita, tak uvidíme, jak se jim bude dařit. Řešíme nabíječky na elektromobily a tepelná čerpadla a pro veřejnost i obyvatele zelený park pro děti.

Znamená to, že i když člověk žije téměř v centru města, může mít dojem blízkosti přírody?
Může to tak působit, ale je to opravdu městské prostředí. Liberec má tu výhodu, že leží v zeleni. Je to město s dobrou dopravní obslužností, tramvají se dostanete na jedné straně na okraj Jizerských hor a na druhém konci, skoro pod Ještěd ke sjezdovce.

Je tedy možné předpokládat, že podobnou strukturu se zakomponováním senior rezidencí budete opakovat i v dalších projektech?
Snažíme se, aby to tak bylo. Připadá nám, že dává smysl vnášet nějakou přidanou hodnotu do území, které by standardně bylo vytíženo jenom byty. Je to produkt, který tam patří a z dlouhodobého hlediska určitě smysl mít bude. Zajímá nás to i mezigeneračně, z dlouhodobého hlediska, kdy tam lidé zestárnou. A aby se nemuseli stěhovat někam za město, budou mít byty pro seniory přímo v místě bydliště.

Včetně tedy v kombinaci s družstevní zástavbou?
Zajímají nás lokality, které dokážou nabídnout více než jen jeden dům, zejména s ohledem na budoucnost. Proto se dlouhodobě zabýváme družstevní výstavbou a vidíme i přesahy dlouhodobých záměrů ve spolupráci s městy. Družstvo není standardní developer, který dokončí projekt a odchází, ale zůstává tam dalších 30, možná 50 let. V tomto ohledu vnímáme i možnost zkvalitnění prostředí, udržování veřejných prostranství, které s projektem vznikají, i využití moderních technologií. Je to jen o ekonomice a o stanovení cíle. Navíc družstevní výstavba vždycky reagovala na krizi, takže i my jsme teď připraveni. První družstva jsme zakládali v roce 2010 a o dva roky později jsme předávali první družstevní byty, což bylo na konci krize. Od té doby jsme společně s partnery SBD Praha a dalšími zrealizovali více než 1 400 bytů.

Vy zároveň domy pro seniory následně spravujete. Takže je to takové tři v jednom?
Stejně tak je to s družstevními domy… V případě domů pro seniory je naše vize dlouhodobá. Do území vstupujeme jako investor, developer i budoucí provozovatel. Snažíme se, aby nám projekty, které stavíme, byly dlouhodobě provozně udržitelné.

Jaký bude počet bytů v nabídce v Liberci?
V senior rezidenci vznikne 90 bytů plus společenské prostory, sály, restaurace, služby ordinace atd. Byty jsou od 1+kk po 3+kk, přitom ty největší byly v Praze pryč jako první. V Česku panuje mýtus, že senioři potřebují malé prostory, ale jsou raději ve větším, když si to mohou dovolit. Dále tam bude
1 450 m2 společenských a komerčních prostor.

Jaký bude rozdíl nájmech mezi Prahou a Libercem?
Není to až tak markantní, protože velkou část cenotvorby tvoří náklady na provoz, které jsou stejné v Praze i Liberci. Navíc stavíme za dnešní ceny a ekonomika je v tomto neúprosná.

Kdy se budou moci první klienti nastěhovat?
Družstevní výstavbu jsme zahájili v červenci 2019, dnes jsme v pátém nadzemním podlaží monolitu, takže to roste poměrně rychle a dokončení plánujeme v červnu 2021. Senior rezidence má zpoždění o půl roku, takže plánujeme dokončení v lednu, únoru 2022.

Arnošt Wagner
Foto: archiv Atkins & Langford

Sekyra Group klade důraz na veřejný proctor

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a svou kariéru začal jako partner v advokátní kanceláři. V současnosti je Luděk Sekyra vlastníkem jedné z největších tuzemských developerských společností Sekyra Group.

Někde jste říkal, že se vás už nikdo neptá na rezidenční projekty, protože je všichni považují za okrajovou záležitost. Tak já se ptám…
Naše rezidenční projekty jsou trochu ve stínu pilotních projektů, centrálních brownfieldů, tj. Smíchova, Rohanského ostrova, Žižkova. Nedávno jsme dokončili Tandem Modřany a stavíme Riviéru Modřany, která by měla mít zhruba 300 by-
tů. Na Opatově připravujeme projekt s více než 200 byty a zároveň chystáme významný projekt 550 bytů v Čakovicích. Tyto projekty spadají do středního cenového segmentu. Myslím, že ten bude velmi důležitý i vzhledem k tomu, že v centrálních částech města registrujeme silnou aktivitu investorů, ale cenová hladina je pro mladé lidi nedostupná. Proto je jasné, proč jsou okrajové lokality atraktivní.

V současné době je poptávka po menších bytech…
Poptávka po menších bytech je významná, protože mnoho zejména mladších lidí ještě nezaložilo rodinu, takže takový byt je adekvátní jejich potřebám. Zároveň někteří lidé byty pronajímají; výnos z menších bytů je v přepočtu na metr čtvereční vyšší. V Praze chybí ze strany magistrátu ucelená koncepce výstavby dostupného bydlení a sociálních bytů, jak ji známe třeba z Berlína nebo z Vídně. To považuji za významný nedostatek a snažíme se na toto téma s vedením naší metropole komunikovat. Dosud žádná z diskutovaných koncepcí nezískala jednoznačnou podporu, takže si myslím, že dostupné bydlení v okrajových částech, zejména menší byty, budou velmi atraktivním produktem.

Ceny bytů ovlivňuje jejich nedostatek. K řešení situace by měl pomoci nový stavební zákon. Jak to vnímáte?
Novela stavebního zákona je samozřejmě nutná, jeho koncepce už neodpovídá dnešním požadavkům. Je to nejen o výstavbě bytů, ale i o výstavbě dopravní a městské infrastruktury, které jsou stejně důležité jako rezidenční projekty. Stavební zákon by měl tyto procesy urychlit. Na druhé straně – hledání koncensu je nesmírně obtížné, protože proti sobě jdou protichůdné zájmy – státu jde o centralizaci, zatímco obcím o decentralizaci. Je zde zájem developerů na maximálním urychlení celého procesu. Existují zájmy různých nevládních organizací, ochránců památek a dalších… Takže hledání kompromisu nebude jednoduché, ale já věřím, že zvítězí racionalita, rozumný přístup.

Jste tradičním vystavovatelem na stánku Prahy na veletrhu MIPIM v Cannes. Jaký projekt letošním návštěvníkům představíte?
V minulých letech jsme prezentovali vždy některé z našich velkých území – Smíchov nebo Rohanský ostrov. Letos by to měla být společně s Prahou prezentace nákladového nádraží Žižkov neboli Žižkov City, kde budeme rozvíjet tu největší část nádraží, v níž by mělo vzniknout až 3 000 bytů. Součástí našeho projektu je historická budova Žižkovského nádraží, což bude asi největší uzavřený veřejný prostor v Praze. Předpokládáme, že by v parteru byly obchodní plochy a ve střešní části si dovedeme představit bytovou funkci. Ostatní prostory by mohly být využity veřejnými institucemi, diskutuje se s národním filmovým archivem, s akademií věd, součástí by měla být i škola. Připravujeme společnou platformu s hlavním městem Prahou, které by mělo převzít rozvoj této budovy. Mimochodem jsme v uplynulých dnech podepsali společné memorandum nejen s naší metropoli, ale i s ministerstvem kultury a Českými drahami, které bude základem konverze historické budovy nádraží na kulturní a společenské centrum celoměstského významu. V okolí budou bytové projekty a kdy na dalších částech rozvoje Žižkova se budou rovněž podílet Central Group, Penta a další developeři.

Funkce tohoto území je dlouhodobě středem pozornosti různých skupin. Najít kompromis asi není jednoduché…
Je to možná učebnicová ukázka toho, s jakými komplikacemi se developeři potýkají. Původní koncept byl, že Olšanská bude jako bulvár procházet celým nádražím. Tento model byl silně prosazován městskou částí i Prahou. Poté, co byla budova vyhlášena kulturní památkou, museli jsme celý koncept změnit a budovu integrovat do rozvoje celého projektu. Takže břímě této budovy neseme my, ostatní developeři, kteří mají v okrajových částech čistě bytové projekty, se tím zabývat nemusejí. Pro nás to znamenalo naprosto zásadní změnu celé koncepce. Je to snad na dobré cestě a předpokládám, že letos by měla být schválena změna územního plánu. V roce 2022 bychom mohli začít s bytovou výstavbou i s obnovou a transformací historického objektu na novou funkci. Pro mne je Žižkov City jakousi laboratoří veřejného prostoru a pilotním příkladem spolupráce města se soukromým subjektem na revitalizaci chráněné budovy takového rozsahu.

Přípravu projektů ovlivňují různé okolnosti, které se podepíšou na jejich konečné podobě…
Jediným projektem, který má podporu napříč politickým spektrem i nevládních organizací – včetně UNESCO, je Smíchov. Je vlastně modelem toho, jak by to mělo vypadat. Proběhlo několik mezinárodních soutěží, bude tam kilometrová pěší zóna, centrála a kampus České spořitelny, škola, dva velké parky. Mou ideou je, aby jeden z nich byl jako Hyde Park. Díky našemu projektu vznikne plnohodnotná městská čtvrť se všemi funkcemi jako alternativa k historickému centru Prahy, které do značné míry patří cizincům. Bude to zřejmě největší projekt v moderních dějinách Prahy, v němž bude žít nebo pracovat na 12 000 lidí. Autobusový terminál Na Knížecí přesuneme směrem k vlakovému nádraží, kde vznikne parkoviště P+R pro několik tisíc aut, a Knížecí se uvolní zástavbě. Rádi bychom tam viděli nový magistrát.

Byl jste jedním z prvních, kdo po revoluci věnoval pozornost brownfieldům.
Brownfieldy jsou hodně důležitým městotvorným prvkem. Všechny tři naše velké projekty zásadním způsobem změní tvář širšího centra Prahy. Dva byly původně logistické areály, nákladová nádraží. Jenže jak se změnila koncepce dopravy, logistika se přesunula za město. Tohle jsou poslední velká území, která lze rozvíjet uceleně, nejen jako komerční či bytové projekty, ale vznikne zde i významný veřejný prostor. Ten je tím nejcennějším, co městu můžeme dát. A naším cílem je integrovat multifunkční development s veřejným prostorem, zacelit jizvy na tváři města tím, že tam vytvoříme něco smysluplného a odpovídajícího nárokům 21. století.

Třetím projektem, o němž jsme ještě nemluvili, je Rohanský ostrov…
Ten byl plochou bez pevné funkce, ale po povodních a postavení protipovodňových zábran jsme koncepci dopracovali, takže zde bude jakési zelené centrum města. Půjde o bydlení 7–8 minut od centra, na které bude svým způsobem navazovat, u řeky, v zeleni. Smíchov bude z našeho pohledu, alternativou k centru, se všemi funkcemi, a Žižkov bude nejdostupnějším bydlením v širším centru Prahy. Navíc ve všech projektech budou významné veřejné prostory… Dva parky budou na Smíchově, na Rohanském ostrově bude park, který naváže na ten před Invalidovnou. Na Žižkově kromě parku dojde k revitalizaci historické budovy nákladového nádraží na objekt s významnou veřejnou funkcí.

Veřejnému prostoru věnujete ve svých projektech velkou pozornost.
Ano, je to naprosto zásadní. Protože v Praze od revoluce žádný veřejný prostor nevznikl. Vezměte si, že jsme tady postavili Národní technickou knihovnu, jedinou veřejnou budovu, a to formou soukromo-veřejného partnerství. V tomto ohledu má současná Praha velký deficit. Když si vezmete, co se postavilo na sklonku monarchie, posledních 20–25 let před vypuknutím první světové války: celá Pařížská ulice, Obecní dům, hlavní nádraží, vinohradské divadlo, nový magistrát, holešovické výstaviště… Kolik veřejných budov se postavilo v současnosti? Je tady řada výzev, o nichž bude určitě diskuse i v souvislosti s těmito pozemky.

Centrálu společnosti plánujete na Rohanském ostrově?
S paní architektkou Jiřičnou jsme pracovali na projektu, který odpovídá mým představám. Myslím si, že to bude hezký dům a celá naše firma se těší, až se do dvou let přemístíme.

Angažujete se také v oblasti vzdělávání.
Jsem členem kolegia rektora Oxfordské univerzity a nadace, kterou jsem založil – Sekyra Foundation– podporuje studenty a akademické projekty po světě – na Oxfordu, Harvardu i na českých univerzitách. Máme Centrum pro filozofii, etiku a náboženství na Filozofické fakultě UK, které jsme založili s Tomášem Halíkem. Filozofie je mým koníčkem. Naše nadace v loňském roce pořádala na Oxfordské univerzitě velkou konferenci o Ludwigu Wittgensteinovi, nejvýznamnějším filozofovi 20. století; nad jeho slovy, že „Hranice našeho jazyka jsou hranice našeho světa“, by se měl zamyslet každý. Narodil se ve Vídni a jeho otec byl jedním z největších podnikatelů monarchie. Patřily mu kladenské doly a jeho matka se jmenovala Leopoldina, – po ní se zdejší železárny jmenují Poldi. Takže měl blízko ke Kladnu a svým způsobem i ke Smíchovu. Letos se chystá konference v Praze a příští rok ve Vídni, protože bude 100. výročí vydání jeho nejslavnějšího díla Tractatus Logico-Philosophicus. Kromě toho jsme uspořádali konferenci o Johnu Rawlsovi, profesoru na Harvardovy univerzity, největším politickém filozofovi 20. století. Naším cílem je vytvořit něco jako Pražský akademický institut, který by přilákal špičky světové intelektuální obce, na dlouhodobé stáže. Měla by to být určitá forma náhrady za Středoevropskou univerzitu, která zde původně vznikla a pak přes Budapešť doputovala do Vídně, což ukazuje smutný osud liberalismu a kritického myšlení ve střední Evropě.

Arnošt Wagner / Foto a vizualizace: archiv Sekyra Group