Jindřichův Hradec se dlouho potýkal s absencí městského architekta. Loni se konečně podařilo uskutečnit výběrové řízení, jehož se zúčastnilo 13 uchazečů.
Zvítězil v něm Ing. arch. Lukáš Soukup, absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze, jenž tam poté působil jako odborný asistent v ateliéru doc. Rothbauera. Od roku 2011 je držitelem autorizace České komory architektů. Má za sebou zkušenosti z architektonického ateliéru, developerské firmy a zkušenosti získal také na stáži ve finském Tampere.
Čím jste přesvědčil porotu, že vaše vize činnosti městského architekta je pro Jindřichův Hradec ta nejlepší? Vsadil jste na turistiku, když je zde po Pražském hradu a Českém Krumlově třetí největší zámecký komplex v Čechách?
Myslím, že Jindřichův Hradec jako takový není klasická turistická destinace. Můžete na něj brát dvojí metr: Na jedné straně město potenciálně přichází o příjem z turistického ruchu, ale na straně druhé bylo ušetřeno podobné situace jako například centrum Prahy, které je díky množství turistů a stánků se suvenýry bez vztahu k městu a místu (např. ruskými beranicemi a dalšími věcmi, které na Královské cestě podle mého soudu nemají co dělat) značně poškozeno.
V čem tedy vnímáte potenciál města?
Centrum města působí romanticky – s mnoha historicky cennými a zachovalými domy. Ale současně by bylo třeba více koncepčních zásahů do jednotlivých, převážně veřejných prostor. Já sám mám představu lepšího zázemí pro obyvatele i pro turisty. Jejich návštěvy podle statistik vedou převážně do zámeckého a hradního areálu a zbytek města mi přijde lehce opomíjen.
A pokud odhlédneme od turismu?
Mám pocit, že i pro samotné obyvatele město nabízí relativně málo příjemných venkovních prostor, které by umožnily klidné posezení, nebo místa pro nějaké další aktivity. Schází ucelený systém zeleně, schází vhodný orientační systém apod.
Co v této chvíli považujete za nejdůležitější?
Chybí ucelený systém dopravy, parkování v centru města i v jeho širším okolí. Cyklostezky nemají logickou návaznost na jednotlivé periferie, především na sídliště Vajgar a Hvězdárna, což vyžaduje dlouhodobou péči a koncepční uvažování. Když s tím nyní začneme, podaří se nám něco zanechat našim dětem a vnoučatům, něco, co jsme schopni připravit v horizontu několika málo let.
Jak vlastně probíhalo výběrové řízení? Můžete je přiblížit?
První kolo výběrového řízení spočívalo ve splnění formálních předpokladů, jako je VŠ vzdělání, autorizace a určitá praxe. Ve druhém kolese uskutečnily osobní pohovory s prezentací společného úkolu, kterým byl návrh řešení nábřeží Ladislava Stehny na břehu rybníka Vajgar. Jako další bylo předmětem diskuse: povědomí uchazeče o Jindřichově Hradci a jeho náměty, jak by se dal využít potenciál města. Např. zámecký pivovar – hned vedle zámku – leží v památkově chráněném centru města, a je špatně dopravně dostupný. To je v současné době jeden z největších problémů historických center i jiných českých městech. Jakákoli funkce, kterou zde umístíte, bude vyžadovat přístupové cesty. V etapě výstavby bude vyžadovat dostupnost technikou, zásobování materiálem. I následný provoz pak může způsobit, když ne kolaps, tak neúměrnou zátěž památkově chráněného centra. To je třeba si uvědomit už na začátku, při nastavování stavebního programu. Rekonstrukce jako taková je nákladná, ale to není nic atypického. Jako rozhodující vidím správně zvolenou funkci a samozřejmě financování projektu, ideálně rozdělené na etapy.
Vraťme se k vašemu návrhu na využití nábřeží Ladislava Stehny.
Je to obrovská šance. Nicméně představa, že se zrekonstruuje nábřeží a díky tomu tam začnou jezdit turisté, je mylná. Musíme se vrátit o krok zpět a zamyslet se nad koncepcí řešení dopravy v rámci města a jeho okolí. To si myslím, že je úplně nejzásadnější nejen zde, ale ve většině českých měst. V Jindřichově Hradci došlo k úpravám ve druhé polovině 20. století, mnohé z nich nebyly úplně šťastné. Jednou z těch méně povedených je právě komunikace podél rybníka Vajgar, nábřeží Ladislava Stehny. Podle dopravních statistik tu v posledních letech jezdí několik tisíc aut denně. Dopravní zátěž je neúměrná místu, a pokud se nepodaří zamezit průjezdné dopravě a zredukovat ji na nutné minimum, bude nábřeží stále odříznuté od centra města.
Co je tedy podle vás stěžejní?
Zamyslet se nad řešením a koncepcí dopravy v centru a dále širším centru města a jeho okolí. Pokusit se formou postupných opatření centrum více přizpůsobit potřebám obyvatel. Uvědomme si, že ve městě této velikosti lze velmi pohodlně chodit pěšky. To považuji za jednu z hlavních devíz města, jako je Jindřichův Hradec, kde je i optimální terén pro jízdu na kole. To je věc, která mě na tom hodně baví.
Znamená to tedy prioritně úpravu dopravního řešení a nábřeží jako takového?
Určitě bude nutné zde upravit městskou zeleň – část nemá ani statut zelených ploch, ale podle územního plánu jde o izolační zeleň. To znamená, že údržba ploch a přístup k nim jsou tomu podřízeny. To je záležitost, která by také měla být upravena. Do tohoto procesu je třeba více zapojit obyvatele a např. tam, kde to půjde, vymyslet jiné zábrany, než jsou dosavadní ocelová zábradlí mezi rybníkem Vajgar a chodníkem a mezi křižovatkou a chodníkem pro cyklisty a chodce. Když tudy procházíte, nejspíš si uvědomíte, že přechody pro chodce nejsou v místech, kde je to logické v návaznosti na pěší trasy, ale nacházejí se v místech obvyklých z hlediska pohodlné jízdy autem.
Jak to je v návaznosti na historické centrum?
Z mého pohledu je ve městě s více než 20 000 obyvateli použito dopravní řešení, které koncepčně více odpovídá 60. letům minulého století. Avšak z dnešního pohledu na využívání veřejných prostor si myslím, že toto řešení je zastaralé, překonané a je třeba ho upravit.
Jak by tedy město této velikosti mělo optimálně fungovat – včetně návštěvníků?
Určitě bych kvalitu města a života v něm nestavěl na turismu. Nemyslím si, že právě on je to nejdůležitější, co v takovém městě má být. Domnívám se, že město jako takové by v první řadě mělo být příjemné místo pro obyvatele. V tomto ohledu je sice Jindřichův Hradec menší než Praha, Brno apod., ale zažívá v podstatě podobné trendy jako města v západní Evropě, a to je vysídlování centra. Já podle dostupných čísel vím, že za posledních několik dekád se co do počtu stálých obyvatel zmenšilo zhruba na třetinu. A nastává taková klasika – špatně se tu parkuje, obtížně nakupuje, je tu hluk v nočních hodinách, což pro rodinný život nechcete, a jsou to věci, které vám obtěžují život, takže se raději přesunete na periferii, kde máte větší dům, větší zahradu a třeba i garáž. A centrum města jako takové se do budoucna velice snadno, zvláště při posílení turistického ruchu může stát takovým mauzoleem. To je potřeba si důkladně promyslet, protože za ty kroky, které uděláme dnes, sklidí ovoce až další generace. Takže bez nějakého zásadnějšího konceptu řešení turistického ruchu se město neobejde.
Jak si osobně celou koncepci představujete?
Jakmile se nám podaří úspěšně naplánovat a zrealizovat jeden veřejný prostor, což může být např. náměstí Míru nebo třeba nábřeží Ladislava Stehny, tak jsem přesvědčen, že nastavíme laťku pro další veřejné prostory v rámci města. Pokud s tímto prostorem budou ztotožněni obyvatelé, tak se nám kvalitní řešení podaří rozšířit minimálně na zbytek centra. Další věc, kterou považuji za důležitou, je vyřešení parkování v centru a dopravního napojení městských periferií a centra města. Tudíž jde o to vyřešit fungování kombinace automobilové dopravy, cyklistů a chodců. Stavět město pro auta, jak to vidíme na příkladu Mostu, který dnes vypadá jako americké maloměsto z 60. let, takže chodit centrem pěšky je obtížné kvůli velkým vzdálenostem, protože jsou zde jakési autostrády, je dávno překonaný model. Je to něco, co může být pro někoho estetické, většinou pro architekty, ale průzkumy dlouhodobě ukazují, že nejpříjemnější jsou křivolaké uličky, příjemná zákoutí – a z toho důvodu jsou centra historických měst oblíbená.
Nicméně stejně jako v jiných českých městech tu na okrajích vyrostla panelová sídliště. Jaksi představujete jejich větší propojení s historickým centrem?
Díky novým panelovým sídlištím, nacházejícím se mimo historické jádro, byla jeho určitá část ušetřena, protože v 60. letech byla skvělá doba vybourat dvakrát více domů, než se nakonec stalo. Těch domů mi je samozřejmě líto, ale mohu být relativně spokojen s tím, že se toho nezničilo ještě více. Sídliště nechci vnímat pouze negativně, zejména když se podíváte, kolik obyvatel v České republice bydlí v panelových domech. To je obrovské množství. A sídliště jako taková, nemusejí být vždy řešena jako takzvané „králíkárny“, když se podíváte např. na Brno – Lesnou nebo další dobré příklady, jako je Praha-Pankrác s nižšími domy, kultivovanou zelení apod. Některá sídliště mají např. partery domů obloženy kamenem, někde se objevují výtvarná díla, nachází se zde dostupná občanská vybavenost a množství zeleně…
Jak vypadají sídliště v Jindřichově Hradci v tomto porovnání?
Tak hezká bohužel nejsou, nicméně na druhou stranu je tam zeleň, je to blízko centra, nevnímal bych to úplně negativně. Jestli něco potřebují, tak je to větší kultivace veřejných prostor a lepší napojení na centrum pro cyklisty a chodce. Co mne na sídlištích nejvíce vadí, a to nejen na těch v Jindřichově Hradci, je fakt, že jsou často viditelná z historického centra. Přitom stačilo postavit o dvě patra méně, popř. celou zástavbu koncipovat jiným způsobem.
Co je pro vás skutečným základem každého města?
Jsou to místní obyvatelé a myslím si, že právě oni mají participovat na tom, co se v daném městě připravuje, zvláště v dlouhodobých plánech a investicích. Myslím si, že dát prostor diskusím ve formě panelových setkání, představení připravovaných projektů, vše musí mít jasný plán a musí být stanoven konkrétní zodpovědný člověk, který projekt připravuje. Nicméně je potřeba zapojit veřejnost jak odbornou, tak i obyvatele města, protože já jako víkendový návštěvník, nemohu mít ani stejný úhel pohledu jako místní obyvatelé a mě zajímá názor, jak dětí a mládeže, tak i studentů VŠ, matek na mateřské dovolené, důchodců a pracujících. Jsou to obyvatelé města a každý má právo k tomu něco říci. Jak bude koncepce ve finále fungovat, k čemu město přihlédne, to všechno může určit spokojenost obyvatel s plány města a postupnou transformaci a zlepšení, nerad říkám problémy, ale využití potencionálu, který tam v tuto chvíli je.
Jak sám vnímáte funkci městského architekta?
Hlavním úkolem je se aktivně podílet na koncepci rozvoje města. Spolu s tím je také důležitým bodem popularizovat architekturu a zprostředkovat plány radnice obyvatelům. V současné době v české společnosti schází diskuse jako taková. Když s námi někdo nesouhlasí, bereme to jako invektivu a osobní útok. Já sám jsem si na diskusi zvykl při obhajování projektů jako architekt. Jsem přesvědčen, že když zazní logický protiargument, donutí mě to se nad řešením znovu zamyslet. Často tak mohou být pojmenovány problémy, které mě do té doby nenapadly. Tam vidím dvě cesty: Buď koncept obhájíte a utvrdíte se ve svém názoru, nebo neobhájíte a musíte se nad řešením znovu zamyslet a přepracovat je.
Takže jde o lepší komunikaci?
Komunikace je obecně potřebná: Jak se podaří veřejnost do diskuse začlenit, to zatím nevím, ale doufám, že to bude v co největší možné míře, tak aby její názory mohly být zohledněny. Nejhorší, co si mohu představit, je, že za rok – když se projdete Jindřichovým Hradcem – uvidíte jen obyvatele, kteří se budou smát připraveným řešením a budou cítit, že člověk, který přišel odjinud a nikdy zde nežil, utratil jejich peníze a oni s koncepcemi a plány nejsou ztotožněni. Tak je to špatně a určitě by to tak nemělo fungovat. Města jsou různá, ale problémy se opakují. Je důležité, aby místní obyvatelé vzali připravované projekty za své. To je klíč k úspěchu.
Čím chcete dále napomoci k řešení daných úskalí?
Rád bych do budoucna oslovil své bývalé kolegy z fakulty architektury a společně s nimi zadal vytipované úkoly v rámci města jako semestrální práci pro studenty. To je i zkušenost, když jsem byl asistentem v ateliéru docenta Rothbauera, kde jsme podobná zadání náhodně zvolených měst zpracovávali. Šlo o projekty jednotlivých staveb, jejich souborů, ale často i rozsáhlejší urbanismus.
Arnošt Wagner / Foto: archiv
Společnost IMMOFINANZ zavádí pod kancelářskou značkou myhive nové flexibilní služby pro své nájemce v České republice. Firmám i jednotlivcům nabízí přizpůsobené kancelářské produkty, které jim poskytnou flexibilní výběr ze čtyř možností podle jejich aktuálních pracovních potřeb a doby pronájmu. Špičkové kanceláře v moderním konceptu myhive přinesou individuální řešení, které vyhoví potřebám sahajícím od malých kanceláří pro jednu osobu až po velké korporátní kanceláře. Celková pronajímatelná plocha v budově myhive Palmovka je 21 500 metrů čtverečních.
Skupinu enteria nám představil Ing. Martin Havelka, předseda představenstva.
Koncem příštího roku uplyne 30 let od zapsání společnosti CASUA do obchodního rejstříku. Nicméně skutečná spolupráce Olega Hamana a Aleše Poděbrada začala ještě o něco dříve, už 1. července 1990. Takže jubilejní je i rok letošní.
Nejen o tom, jak se v této turbulentní době daří úspěšnému developerovi a jak moc se trh s nemovitostmi v roce 2020 proměnil, jsme si povídali s obchodním a marketingovým ředitelem Viktorem Peškou ze společnosti Crestyl.
Petr Palička, ředitel Penta Real Estate, pro nás stručně zhodnotil rok 2020.