Hagibor nabídne prostředí navržené světovou krajinářskou jedničkou

„Investice do veřejného prostoru jsou v případě našeho projektu Hagibor opravdu výjimečné, nájemci kanceláří i obyvatelé budou překvapeni.“

To jsou slova Simona Johnsona, ředitele developerské společnosti Crestyl.

Poznávacím znamením Crestylu se staly komplexní projekty, které kombinují více funkcí. Proč se pouštíte do přeměny celých území?

Umíme urbanisticky uchopit celý prostor, což nám umožní udělat projekt s opravdu přidanou hodnotou. Synergie bydlení, práce a obchodu zvyšuje hodnotu nemovitostí v dlouhodobém horizontu, protože daná lokalita funguje následně jako jeden homogenní celek – oblast žije po celý den, nejde o prázdné místo přes den nebo večer. Obchody mají vyšší tržby, obyvatelé lepší infastrukturu, lidé z kanceláří živé, nesterilní místo k práci. Spojení rezidenčního bydlení s velkým kancelářským celkem umožní investice do okolí v takové výši a kvalitě, které jinak nelze dosáhnout. My v Crestylu jsme na sebe velmi nároční ohledně vzhledu veřejného prostoru a jeho kvality. Díky odborníkům na různé oblasti developmentu u nás ve firmě dobře ovládáme všechny jeho disciplíny, a proto se věnujeme projektům, v nichž umíme tuto naši schopnost naplno využít.

Jak jste s přeměnou celých území začali? Co bylo tím impulzem?

Vše začalo tím, že jsme v pražské Libni koupili projekt kanceláří a následně i developera, který tam vlastnil pozemky na rezidenční development. Takhle vznikl dnešní projekt DOCK kolem slepých ramen Vltavy. A právě díky kombinaci kanceláří a bydlení jsme tam například mohli vyčistit a zrevitalizovat vodní plochy, postavit tam park, lávku. A teď si zase můžeme dovolit projekt zalesněného veřejného prostoru v Hagiboru, navrženého Michelem Desvignem, světově nejžádanějším krajinářským architektem současnosti.

Jak vlastně bude veřejný prostor v projektu Hagibor vypadat?

Lokalita pražského Hagiboru, přímo navazující na Vinohradskou třídu, je naprosto unikátní a vidíme v ní velkou budoucnost. Po DOCK je to totiž náš další významný projekt, který využívá symbiózy bydlení, kanceláří, obchodů a služeb na jednom místě. I proto jsme pečlivě řešili koncepci celé čtvrti a společně s architekty klademe obrovský důraz na veřejný prostor. Michel Desvigne vše sloučil do jednoho harmonického celku, který spojuje venkovní prostranství s potřebami budoucích obyvatel a nájemců kanceláří. Zeleň zde propojuje a zároveň odděluje kancelářské a obytné prostory, stírá rozdíly mezi tím, co je chodník či trávník. Plánujeme zde vysázet až 2 000 stromů, což dodá veřejnému prostoru členitost, zvýší jeho estetiku i zlepší klima uvnitř i vně budov.

Co všechno bude součástí projektu Hagibor?

V rámci projektu Hagibor postupně roste pět rezidenčních domů s celkem 650 byty společně se šesti administrativními budovami, které nabídnou celkem zhruba 80 000 m2 pronajímatelné plochy. Vše propojí náměstí a centrální pěší bulvár, který povede od východu z metra, s obchody a restauracemi. Dva bytové domy jsou již před dokončením, výstavba třetího začne v tomto roce.

A co kanceláře, ty už se stavějí?

V brzké době zahájíme stavbu první etapy, na níž se vedle Crestylu podílí i EP Real Estate. Pro nastartování výstavby tak rozsáhlého projektu jsme totiž považovali za dobré spojit se s dalším subjektem, který může přinést i velkou škálu firem jako potenciální nájemce. Tato první etapa zahrnuje dvě budovy přímo u Vinohradské třídy, které nabídnou 31 000 m2 plochy k pronájmu – více než 28 000 m2 kanceláří a 3 000 m2 pro obchody a služby. V přízemí budov budou prostory pro obchody, restaurace a služby, vyšší patra nabídnou kanceláře ve vysokém standardu, jejichž součástí jsou v ustupujících podlažích rozsáhlé terasy s výhledy na Prahu. Prvním potvrzeným nájemcem je mediální dům Czech News Center, který obsadí téměř 9 000 m2 kanceláří a přesune sem své sídlo. Mimochodem zaujalo je právě atraktivní architektonické řešení a vysoký technický standard budovy spolu s lokalitou navazující na Vinohradskou třídu poblíž stanice metra.

Zmínil jste architektonické řešení. Kdo za projektem Hagibor vlastně stojí?

Pro projekt Hagibor se spojila dvě mezinárodní architektonická studia – Bogle Architects a Ian Bryan Architects (IBA), která společně vytvořila vzdušný a světlý prostor, jenž dá vyniknout každému domu a bude nabízet vyváženou kombinaci designu a funkčnosti. Autorem administrativní části projektu Hagibor a zároveň celkového urbanistického řešení lokality jsou Bogle Architects vedené Ianem Boglem. Ten se podílel například na ikonickém londýnském mrakodrapu Swiss Re Tower přezdívaném „Okurka“. A jak jsem již zmínil, zapojili jsme i světoznámého krajinářského architekta Michela Desvigne. Ten se zabývá rozsáhlým veřejným prostorem, který tvoří čtvrtinu celého území. Desvigne je autorem urbanistických řešení, veřejných prostor a parků po celém světě, například v Paříži, Tokiu nebo Detroitu.

Na jaké další zajímavé projekty se kromě Hagiboru můžeme těšit?

V centru Prahy chystáme rozsáhlý projekt Savarin. Ten je umístěn přímo v sousedství pražského Václavského náměstí, které s odkazem na tradici václavských pasáží propojí s ulicemi Na Příkopě, Jindřiškou a Panskou. Zahrnuje pečlivou rekonstrukci stávajících historických budov a vznik úplně nového veřejného prostoru se zelení a otevřeným prostranstvím ve vnitrobloku. Jeho podobu navrhla ikona současné světové architektury a designu Thomas Heatherwick a jeho studio. A mimo Prahu spouštíme úplně nový multifunkční projekt v centru Brna, který vznikne na místě současné budovy Tesco Dornych, kde kromě obchodních prostor, hotelu a bytů vybudujeme i čtyři kancelářské budovy. Připravujeme dále velmi zajímavý rezidenční projekt v atraktivní pražské lokalitě, ale i řadu dalších. Na detaily je ale ještě brzy, nechte se překvapit.

PR

Developer s vlastní stavební firmou má výhodu

Velice úctyhodné číslo – více než 250 developerských projektů má na kontě kancelář LEXXUS, která na trhu působí již bezmála 29 let. Zaměřuje se především na prodej bytů a domů v Praze.

Peter Višňovský, ředitel realitní kanceláře LEXXUS, říká: „Právě naše dlouhodobá specializace na rezidenční projekty nám umožňuje detailně analyzovat trh, úroveň poptávky i nabídky v dané lokalitě a v součinnosti s našimi prodejními aktivitami tak monitorovat trh nových bytových projektů.“  V rozhovoru také prozrazuje, kam až architekti nedohlédnou, co ho na trhu nejvíc irituje a jak home office změnil nároky klientů na nové bydlení.

Jak byste charakterizoval současný rezidenční trh?

V oblasti rezidenčního developmentu je několik významných stabilních hráčů a desítky menších. Pokud se město rozvíjí přirozeně a staví se dostatek nových bytů, odrazí se to i ve vývoji cen. V posledních 10 letech však evidujeme výrazně nižší počet nových bytů na trhu. Těch je třeba kolem 10 000 ročně, ale skutečně jich vzniká jen několik tisíc, takže tu dlouhodobě vzniká obrovský deficit. Ač je tento stav všeobecně známý, dlouhodobě diskutovaný a vlastně nikým nezpochybňovaný, reálně se jej stále nepodařilo vyřešit. Výsledkem je stávající výrazná nerovnováha, kdy je extrémní poptávka konfrontována s nízkou nabídkou a rychle rostoucími cenami.

Důvody jsou zřejmé…

Jistě, při dostatečné nabídce by ceny nerostly tak rychle. Poslední dobou je standardní, že ceny nových bytů jsou upravovány (tedy zvyšovány) prakticky na měsíční až týdenní bázi. Kdybychom to nedělali, tak máme vyprodáno dlouho před dokončením projektu a za nižší ceny. To by v pozici developera nikdo nevnímal jako správný postup.

Co se na trhu děje?

Velkou část naší práce teď tvoří monitorování trhu a cen, abychom portfolio nevyprodali příliš rychle. Nejtěžší jsou začátky projektů, protože až uveřejněním nabídky získáte reálnou a objektivní zpětnou vazbu od klientů. Ceny projektů nerostou jen v důsledku situace na trhu. Logicky se jednotlivé byty s postupem výstavby stávají atraktivnějšími – čím pokročilejší výstavba, tím bližší termín nastěhováni, vyšší atraktivita pro klienta, a tedy i cena. Nejdráže na metr čtvereční vyjde 1+kk. Přirozeně, je o ně velký zájem, protože je nejvíce klientů, kteří si je mohou vzhledem k absolutní ceně dovolit. Kupci menších bytů 1+kk a 2+kk často nejsou ti, kteří chtějí vlastní bydlení, ale ti, kteří tam umísťují volné finanční prostředky. Zajišťují se na stáří nebo jen konzervativně investují. Poměr mezi těmi, kteří kupují pro vlastní bydlení, a těmi, kteří chtějí investovat, se s rostoucí cenou vychyluje ve prospěch investorů. Náš trh se bude postupně přibližovat těm západním, kde je nájemní bydlení mnohem více zastoupeno. Éra dostupného vlastnického bydlení nezralého rezidenčního trhu prakticky skončila a už se nevrátí. Nájemní bydlení bude mnohem častější volbou než doposud.

Na jaké bázi jsou založeny vaše vztahy s developery?

Mnoho z developerů pochopilo, že když nám dají víc času a začnou s námi intenzivně spolupracovat, pak se jim spolupráce s námi vyplatí. Protože konzultují svůj projekt nikoli s architektem, který už má nějakou jasnou představu, jak by bydlení mělo vypadat, ale s experty, kteří znají požadavky kupujících. Co se týká těch 250 projektů, které máme na kontě, znamená to realizovaný prodej 12 000 až 13 000 bytů a rodinných domů, a tudíž mnoho desítek tisíc klientů, kteří s naším stabilním týmem řešili své požadavky a představy o bydlení. My jsme schopni společně s developery poměrně exaktně nastavit jejich projekt tak, aby odpovídal aktuálnímu očekávání klientů.

Takže by se dalo říci, že provádíte takový developerský mentoring?

Řekněme, že hrajeme tréninkového klienta. Umíme velmi rychle najít slabiny projektu a využít jeho skutečný potenciál. Hledáme benefity pro klienty a naše know-how se následně příjemně zúročí i developerovi v podobě lepšího produktu, a tudíž i vyšších prodejních cen. Kolikrát developer nesmyslně investuje prostředky, které klient nevidí, nebo o ně dokonce nestojí či investici neocení.

Jak si to mám představit?

Z potenciálu, který je využit na nějakých 70 %, dokážeme dostat 100 % i víc. Samozřejmě limitují nás úřady a normy, máme mantinely, jichž se držíme, a developerovi doporučujeme, co kde má být. Zefektivnění a „tuning“ projektu je přidaná hodnota. Developerovi přinese v rámci daného projektu reálně minimálně o 10–20 % vyšší výnosy. Protože se často stává, že architekt „nedohlédne“ na každý jeden konkrétní byt.

Z jakého současného projektu máte dobrý pocit?

Je to například v létě zkolaudovaný komorní projekt – 23 jednotek v Praze 6 – Rezidence U Boroviček. To byla bezchybná záležitost. Developer má vlastní stavební firmu, takže má vše nastavené podle sebe, vyjednávání o ceně prací odpadlo. Je velmi akční. Pro zajímavost – od zakoupení pozemku (bez jakéhokoli razítka) do úspěšné kolaudace uplynulo pouhých 30 měsíců. Za 15 měsíců byl developer a jeho tým schopný získat stavební povolení a za dalších 15 měsíců postavit kvalitní projekt. Tento projekt s atraktivními společnými prostory a velkoryse řešenou zahradou podle mého soudu nemá snad žádnou vadu. Na pražské poměry je to neuvěřitelný výsledek. Jsem rád, že jsme měli možnost se na přípravě a prodeji projektu Rezidence U Boroviček butikového developera All New Development účastnit.

Můžete jmenovat další projekty?

Napadají mě dva, které jsou ve fázi výstavby. Jeden v již existující zástavbě u metra Luka v pražských Stodůlkách – Alfa Residence. Nabízí 76 bytů s lodžiemi a z hlediska města je to místo, kde se stavět má. Přímo u metra, v oblasti zástavby, s fungující infrastrukturou. V první etapě se nám ve spolupráci se společností MINT Investment podařilo pružně zareagovat na potřeby klientů, které se v éře covidu nově objevily. Jde o větší úpravy dispozic s ohledem na home office a vzniklou potřebu mít v každém bytě účelně vyčleněný pracovní prostor, kvalitní internetové připojení apod. Dalším příkladem je Arcus City v Praze 5. Na rozdíl od prvně zmiňovaného určeného spíš pro mladší klientelu je tento projekt stranou husté zástavby, více v zeleni a nabízí proto především větší byty pro rodiny.

Jaká je vlastně vaše klientela?

Je převážně domácí, pražská i mimopražská – převážně ve věku 40 až 55 let. Praha je v rámci ČR vlastně samostatným trhem, který má asi dlouhodobě nejstabilnější potenciál. Pro investiční záměry je ideální, protože vývoj zde je až na celosvětový výkyv v roce 2008 stabilně růstový. Když ceny nemovitostí rostou, většina investorů ani moc neřeší výnosy z nájmu – zda to jsou 2 % nebo 5 %, či dokonce přes 10 %. Výnos je pro ně příjemný, ale z dlouhodobého pohledu méně důležitý. Nakupují s výhledem třeba 10 a více let a oprávněně předpokládají, že dosáhnou významného zhodnocení.

A které projekty jsou ve fázi rozpracování?

Drtivá většina dosavadních projektů je v Praze. Ale vývoj v posledních letech nás samozřejmě, stejně jako klienty, směruje také za hranice Prahy. Takže máme za sebou třeba i projekt Bydlení Čelákovice, který se podařilo i díky dobrému dopravnímu spojení s Prahou úspěšně vyprodat. Aktuálně pracujeme na projektu v Jinočanech, další projekt máme v Berouně, připravujeme i jeden v Kolíně a další například v Mělníce. Vždy bereme ohled na to, že klientela bude v těchto projektech zčásti pražská, z části místní. Bude se jednat o různé cílové skupiny s odlišnými potřebami, takže i podle takových kritérií projekty v přípravné fázi nastavujeme.

Ceny nemovitostí stoupají horečnatě i tam?

Dívat se po vzdálenějších nemovitostech přiměl lidi nedostatek bytů v Praze i jejich vysoká cena vyšroubovaná spolu s covidem. To, co se před třemi roky zdálo příliš daleko, dnes už mnoha lidem vyhovuje. Samozřejmě vždy je podmínkou vlakové spojení nebo kapacitně odpovídající doprava do hlavního města. Také nová praxe „home office“ znamená, že najednou už lidé nemusejí dojíždět pět dní v týdnu, umějí si tedy představit i případné delší dojíždění – jednou dvakrát do týdne. Všechny tyto aspekty situaci hodně posunuly. Na cenách se tento zvýšený zájem logicky podepsal, takže ceny nemovitostí rostly i na okrajích Prahy i ve vzdálenějších lokalitách.

Je ještě něco, co vám na trhu dělá vrásky?

Pořád totéž: nedostatečná výstavba. Je skvělé, že máme nový stavební zákon, ale ten bude platit až za dva roky. Do té doby neprorokuji nějakou dramatickou změnu na trhu. Určité ozdravení trhu je tedy reálné za nějaké tři čtyři roky, kdy nový stavební zákon bude už nějakou chvíli účinný a procesy budou rychlejší a transparentnější.

Arnošt Wagner / Foto: Archiv Lexxus

PSN připravuje v Praze výjimečné projekty

Společnost PSN působí na českém realitním trhu již od roku 1991 – původně jako Pražská správa nemovitostí.

K rebrandingu došlo v roce 2019. Do portfolia PSN patří pražské architektonické skvosty jako Tančící dům, Dům módy, Palác Dlážděná, Kotva nebo výjimečný projekt Vanguard Prague. Činnost společnosti nám přiblížil ředitel developmentu PSN Štěpán Smrčka.

Můžete nám PSN blíže představit?

Máme za sebou neuvěřitelných 30 let podobně jako další české rodinné firmy, které vznikaly na počátku 90. let. Letos slavíme kulaté jubileum a díky ikonickým nemovitostem, k nimž od loňského roku patří také City Empiria, jsme se dostali do fáze, kdy jsme pořád středně velkou rodinnou firmou, ale velikost projektů se výrazně posunula. Zjišťujeme, že to, na čem jsme vyrostli, tedy ten typický činžák k rekonstrukci v Praze 2, 3 nebo 5 už nemůže být naším jediným klíčovým byznysem. Nicméně to umíme, baví nás to, takže v tom budeme pokračovat, ale do portfolia musíme zařazovat stále větší projekty. Je to příjemná daň za úspěch, za těch 30 let práce. Firma prochází určitou evolucí v rámci týmu i projektového řízení. Přeorientováváme se z rekonstrukcí činžáků na novostavby i velké multifunkční komplexy s kombinací kanceláří, bytů apod.

Co si mám představit pod pojmem „střední rodinná firma“? Kolik lidí u vás pracuje?

Je nás kolem stovky, máme centrálu v Praze a pobočku v Pardubicích. Celý tým se zaměřuje na všechny segmenty nemovitostního trhu – od akvizic a developmentu přes pronájem a prodej včetně správy a všeho, co s tím souvisí v podpůrných činnostech. V podstatě nepřetržitě hledáme kvalitní budoucí kolegy. Tedy v rámci zmiňované evoluce stále nabíráme lidi, a priory do projektového managementu a do realizace, v rámci developmentu novostaveb a růstu firmy.

Jak reagujete na aktuální situaci na bytovém trhu?

Nechci opakovat totéž, co většina developerů říká do médií – schvalovací procesy, ceny stavebních materiálů, prací, ceny bytů atd. Jako developeři nemáme a priori radost z toho, že jsou byty drahé, ani naše marže se postupem času nijak dramaticky nemění. Odpověď je v délce a komplikovanosti celého procesu přípravy. Jelikož se investice do projektů v důsledku délky procesů výrazně prodlužuje, znamená to, že marže zůstává stále na podobné úrovni. Samozřejmě máme radost, že je o nemovitosti a bydlení zájem. V této turbulentní době, kdy se tiskne spousta peněz a očekává se vysoká inflace, je to bezpečný přístav. Ale opravdu nemáme radost z toho, že se každým rokem povoluje méně bytů a méně jich jde také do prodeje.

Je východiskem nájemní bydlení?

Je to odpověď trhu na to, co se děje. Samozřejmě pokud objem peněz, které musíte investovat do své první nemovitosti, už přesáhne určitou míru – stejně jako úroková sazba – donutí vás to jít do nájmu. Myslím si, že jít do nájmu není vůbec žádná ostuda. Jenže v našem regionu to bylo vždy pojímáno, že nájem je něco trochu podřadného, že každý musí mít vlastní byt. V nájmu u nás žije proti západní Evropě procentuálně mnohem méně lidí, takže je prostor to trochu vyrovnat. Nájemní bydlení z hlediska uživatele je řešením situace na realitním trhu, na druhou stranu je třeba říci, že v důsledku covidu a omezení určitého objemu služeb Airbnb v Praze nerostou nájmy tak rychle jako hodnota nemovitostí. Ale až se situace uklidní, může se to zase změnit. My – jako rodinná developerská firma – si necháváme zajímavou část nemovitostí ve vlastní správě a vytváříme portfolio vyšších stovek bytů k pronájmu. Chtěli bychom je držet a spravovat v dlouhodobém horizontu.

Znamená to, že správu nebudete outsourcovat, ale budete je spravovat vlastními zaměstnanci?

Vzhledem k dlouhé praxi se správou nemovitostí a díky tomu, že v portfoliu už teď máme několik desítek budov a stovky bytů, máme své know-how a zkušený tým lidí. Jsou součástí „rodiny“, všechno funguje a zapadá to do sebe. Takže pronájem a správa zůstanou povětšinou na nás.

Jaká vnímáte založení Pražské developerské společnosti?

Myslím si, že až čas ukáže, co to přinese. Je velmi důležité, aby ji vedl člověk zkušený, což věřím, že se děje, a aby měl za sebou zkušený tým. Není třeba dlouze vysvětlovat, že development je stále složitější, delší a náročnější na kvalitní lidi. To, co se tady snaží vybudovat, tak je na Západě celkem běžné, má to svou historii a kulturu. Mám jedinou obavu, a to že u nás podobné pokusy „mimo trh“ nikdy nedopadnou moc slavně. Na jedné stranu držím palce, ale je mi jasné, že to bude velmi náročný proces a jen čas ukáže, zda to zvládnou, ale hlavně zda dostanou politickou podporu. Je to akce na 5–10 let, než se to „zajede“, což je při čtyřletém politickém taktu velmi složité. Bude to náročná disciplína a jsem na to upřímně zvědavý.

Jaký je váš názor na nový stavební zákon?

Nebudu zabíhat do detailů, snaha se cení. Nijak mě nepřekvapilo, že to pak bylo politicky upraveno do určitého hybridu. Ale schválené principy jsou minimálně krok správným směrem. Co se týká legislativy, je diskuse hodně o lhůtách, reakcích a odpovědnosti jednotlivých úředníků. Myslím si, že tady budeme donekonečna bojovat za zjednodušení a větší transparentnost a hlavně predikovatelnost legislativy. Je v pořádku, společně s lidmi a samosprávou, definovat dlouhodobou vizi pro území, ve kterém žijete nebo které spravujete, ale samotný proces územního či stavebního řízení by měl být svižným formálním ověřením záměru v rámci norem. Pro developera není problém, že má někde nějaký limit, pro něho je problém, že se případný mantinel pro výstavbu v čase mění či politicky neplatí. Za pochodu potom zjišťuje, že tam jsou ještě další limity vedle toho, co je napsáno. To si myslím, že je v podnikání nejsložitější – investovat peníze s vidinou 5–10 let a teprve poté zjišťovat, co se vlastně může… To je pro jakéhokoli investora nejhorší, pochopitelně se to odráží v délkách procesů, v nárůstu cen projektů a na konci i v ceně samotného produktu.

Můžete vyzdvihnout nějaký váš projekt?

Nejviditelnější projekty, které jsme realizovali za poslední roky, byly dva. První byl Palác Dlážděná, což je luxusní rezidenční bydlení v centru Prahy, v opravdu složitém území, s investicí přes 200 mil. Kč ve velmi luxusním segmentu. Navzdory drobným bolístkám po cestě si myslím, že jsme ve spolupráci s památkáři a architekty dokončili produkt, který klienti hodnotí na výbornou. Druhý takový vlajkový produkt je Vanguard, což je konverze bývalé průmyslové tovární haly postavené na výšku v pražských Modřanech. Zde připravujeme opravdu výjimečný projekt loftového bydlení. Do svého bytu si zde budete moci vyvézt výtahem svého miláčka – myšleno auto nebo motorku. Je to velmi náročný projekt v řádu stovek milionů korun. Ve fázi přípravy máme, kromě celkových dvaceti pěti, další dva naprosto výjimečné projekty. Je to Vinohradská 8, což je bývalý Transgas, který jsme nedávno koupili od společnosti HB Reavis. Je to pro nás přelomová věc – 20 000 m2 bytů, kanceláří a obchodů na neopakovatelném místě. HB Reavis měla původně v plánu pouze kanceláře. My jako rezidenční developer bychom chtěli, aby převážná část byly byty, kanceláře by v menším měřítku měly také zůstat. Druhý projekt je na Vršovické – průmyslový areál společnosti Koh-i-
-noor, kde plánujeme výstavbu 500–550 bytů. Tyto komplexní projekty jdou ruku v ruce s evolucí společnosti, kterou jsem zmiňoval.

Arnošt Wagner / Foto: Archiv PSN

Okno do umění v architektuře

Václav Hlaváček je stránkách Development News poměrně častým hostem. Většinou zde vystupuje jako architekt a urbanista. Ale záběr jeho aktivit je podstatně širší…

V roce 1993 založil v Praze Studio acht, které nyní zaměstnává na 60 lidí a má pobočky v Brně a v Olomouci. Další kanceláře a spolupracovníci působí v Rotterdamu, Amsterdamu, Curaçau na Nizozemských Antilách a New Yorku. Říká: „Dneska jsou slova developer nebo korporát pro spoustu mladých lidí něco jako nadávka. Ale když si někdo založí třeba hospodu a bude úspěšný, rozšíří podnikání na 20 hospod, je to také korporát? Služba společnosti potřebuje určitou sílu.“

Jak tomu mám rozumět?

Individuální přístup k umění je danost. Je tu mainstream, jemuž se většina přizpůsobuje. Ale proč? Mám rád operu, ale abych se uživil, tak budu zpívat popík. Tak to ne! Cílem je naopak se naučit řemeslu tak, že budu dál prostě prosazovat svou vizi, co je kvalitní a co ne.

Estetika je dar, jaké jsou příklady z minulosti?

Možná vás překvapím, ale skočím v letopočtu o 10 000 až 15 000 let zpátky. Už tehdy lidé, aniž by si to uvědomovali, tak svou zemědělskou činností měnili obraz krajiny. A takové kulturní rostliny, jako jsou habr, jedle nebo buk jsou novodobé kultury, se zaváděly z nějakých důvodů. Takže lidský element prostředí měnil. ale neměl tolik síly, aby ho zničil. On ho jen upravoval, a tím kultivoval.

Další historické příklady estetiky?

Třeba na Velké Moravě se dělo něco podobného. Nastal zde další pokrok, ale zase ne v tom smyslu, že by lidé jen ničili. Seděl tam nějaký řekněme výtvarník, řemeslník a vyrobil zlaté náušnice, gombíky apod. Při pohledu na ně se vám zastaví srdce. Takže z dnešního pohledu nevyvinutá společnost má vedle sebe naprostý estetický vrchol.

Co to znamená?

To znamená, že ti nejlepší výtvarníci byli vždy individuální silou a moc dobře si uvědomovali, že mají dar, talent. Jak s ním pracovali, jakým způsobem se začlenili do společnosti, bylo dáno tím, co dělali. Jestli to byl sklář, výtvarník, grafik, malíř nebo architekt. Samozřejmě architekt má více prostředků, ale o to je to nebezpečnější, protože architektura má větší záběr a sílu měnit. Talent je třeba kultivovat a starat se o něj. Říct: Pojď, neboj se, nemáš kam spadnout, běž kupředu. Umělci měli vždycky sponzory, i když se jim třeba říkalo jinak – dobrodinec, filantrop, mecenáš, donátor… Rilke měl své sponzory, totéž výtvarníci, třeba Cézanne, naopak Baťa měl své architekty. Takže to není nic nového ani špatného. To je naopak prostředek, jak se konfrontuje ten čistý talent s tisíci překážkami. Když máte stohlavý architektonický ateliér, byť tam budete mít sebelepší lidi, tak sotva desetina z nich bude umět vypracovat z něčeho něco. Ta obrovská odpovědnost vstoupit do krajiny a vytvořit tam nějaký útvar, jít do rekonstrukce nebo památky, vymyslet třeba individuální bydlení, to je jedno. Z ničeho udělat něco, to je přece hodně důležité a těžké. A to je vlastně začátek. A  to je vlastně i důvod, proč Holanďané tak ctí landscapery, protože oni musejí krajinu tvořit uměle. A protože ji tvoří uměle, tak moc dobře vědí, že moře je hodně veliká překážka, těžký soupeř. Oni s úctou a velkou dávkou odvahy přetvářejí svou zem.

A u nás je to jinak?

U nás je to i nadále tak nějak jedno. Sadový architekt je tu pořád, on to „nějak dodělá“. A v této pozici je i výtvarník: „Však to nějak uděláme… no, a tady by se taky něco hodilo.“ Proto si myslím, že výtvarné vnímání by mělo být v přístupu patrné od úplného začátku a že bychom se neměli bát těch nejprogresivnějších mladých lidí, kteří to myslí poctivě, nechávat jim prostor. Musíme si říci, že to sice bude stát peníze, ale my jako společnost máme odvahu za nimi stát. Třeba se to někdy nepovede. Je to stejné jako s Kaplického knihovnou. Mě strašně rozesmutnilo, že celospolečenská hysterická diskuse se odehrála nad obrázkem v novinách. Úplně mě dostává, že Praha nenašla odvahu k realizaci. A od té doby nevěřím, že do dalších 200 let bude Praha progresivním městem. Prostě ta síla tu chybí…

V případě některých staveb se architekt podílel nejen na jejich architektonické podobě, ale vytvořil design do posledního detailu – kliky, úchyty a třeba i kávové lžičky…

Myslím si, že takové počiny by měly vznikat. Musíte si na to udělat čas a trochu se obalit tím, že si to můžete dovolit udělat. Nejenom jako investor, ale i jako architekt. Protože to je dnes nezaplatitelné. Preferoval bych, že spíše než v jedné individuální vile, bude všechno takhle vymazlené do posledního detailu v nějakém veřejně přístupném objektu – že tu bude kvalitní užitné umění. A to tedy nejsem žádný marxista! Ale myslím si, že je důležité, aby se to správné umění dostalo ke všem – nebo k co nejvíce – lidem. Aby byla hezká autobusová zastávka, zábradlí, aby se používaly správné tvary a barvy. Kultivace společnosti je pro mne mnohem důležitější než to, jestli mi někdo dá prostor, kde bych do posledního detailu dělal interiér. To si vyzkoušíte jednou, a ne, že by mě to nebavilo, ale zjistíte, že jsou důležitější věci, pokud vám jde o kultivaci celé společnosti. Dar vnímání harmonie má umělec v sobě. Vnímá více věcí najednou. Někdo je mezi lidmi větší technik, větší filozof. Ale umělci, ti správní, jsou jak houby, oni prostě všechno absorbují a inspirují se – samozřejmě přírodou, ale i společností. Oni to cítí.

A lidé udělají ááách…

To řekne devět z deseti lidí, protože velmi rychle poznají, že to řekl někdo o půl vteřiny dřív. To strhnutí je také úkolem umění, ale je třeba to dál vysvětlovat nebo zkoušet. Jinak řečeno, velké bohatství by mělo investovat do uměleckého kvasu – byť s velkou dávkou rizika!

Dnes se budovy převážně stavějí rychle, aby co nejdříve vydělávaly peníze. Jak lze do té rychlé doby vtěsnat umění?

Buď je to „to ono“, i když je to rychle spíchnuté. Typickým příkladem je Renzo Piano, absolutně křehký architekt. Ten má výtvarno obsažené už v té křehkosti. To je na něm to geniální. Abyste mohl ovlivňovat více developerů a více projektů najednou – samozřejmě je to jinak v průmyslu a jinak je to v bytové výstavbě – ale podstata je, že musíte zvládnout řemeslo. To znamená, že např. v rezidenčním projektu vám každý developer řekne: „No ale vy budete stavět do iks metrů čtverečních a musíte se vejít do téhle ceny. Protože my to prodáváme, a vy to víte, protože jste to předělával 20×. Ale máte tu důvěru…“ Takže s tím můžete pracovat jako s hrníčkem s uchem, za které se dá chytit, kafe se z něj nevyleje atd. Takže řemeslo, zručnost, fakt, že to umíte, znáte ta čísla a víte, jak se dělají administrativní baráky, jak průmyslové haly, jak housing… To musíte mít prostě nazkoušené. Je to, jako když hrajete na housle – musíte denně cvičit. Jinak to nemůžete předat dál. Nemůžete se stát virtuosem tím, že o tom budete jen vypravovat. To znamená, že ateliér musí být stále trénovaný, pořád musí kvasit a pořád musí dělat řemeslo. Pořád musí cvičit na housle, občas má koncert, někdy mu tleskají – a někdy se to také nepovede.

Která stavba vás zaujala, i když třeba neměla bombastickou reklamní kampaň?

To je dobrá otázka. Ale co se týká maličkostí, nebo detailů, tak mi třeba dělá obrovskou radost: obnova vinic v Troji. Vypadá to jako maličkost, ale je to, jako kdyby se Troja znovu narodila, prostě krása!

Arnošt Wagner / Foto: Studio acht

Baví nás pro lidi dělat věci, které dávají smysl

Je dobré mít vrtulník a umět si zdůvodnit proč. Je dobré mít spoustu koníčků, které souvisejí s prací. A je dobré mít práci jako koníčka.

Právě to se povedlo Marcelu Souralovi, zakladateli společnosti Trigema a předsedovi jejího představenstva. Developerská společnost Trigema uzavřela covidový rok s větším, dokonce lze říci dvojnásobným obratem než v letech předchozích, ale i tak úspěšných. Na co sáhne, se mu zkrátka daří. Za Marcelem Souralem – ale i před ním – stojí kromě bytových projektů např. výstavba nejvyššího pražského mrakodrapu, vinárna s rukou Kuka, volnočasový areál nebo množství projektů pro lidi, které podporuje. A také rebranding firmy. Na vlastní bydlení při jeho současných cenách není jednoduché dosáhnout, proto je podpora dalších projektů, které mohou lidé využívat, dobrou cestou. Obzvlášť tehdy, když se můžete občas proletět a podívat se na svět z ptačí perspektivy.

Vystudoval jste ČVUT a nyní už mnoho let vedete úspěšnou developerskou společnost. Kromě toho máte mnoho jiných aktivit. Označil byste sám sebe jako ctižádostivého?

Spíš bych to nazval vědomím dosáhnout něčeho výjimečného a zároveň funkčního, hezkého a potřebného, co bude sloužit lidem k užitku. Nepodléhat rutině. Měnit status quo a zároveň zlepšit svět. A taky to musí člověka bavit.

Jaké jsou nyní hlavní projekty Trigemy? Nuselská je prodaná zcela a projekt Braník ze 70 %. Nyní se začaly stavět byty v Plzni – Skvrňanech a po létě smíchovský Lihovar…

Přesně tak. Projekt Braník je již v dokončovací fázi. Měli bychom kolaudovat letos na podzim. A prodáno je více než 70 %. Náš třetí plzeňský projekt jsme pod názvem Bydlení Skvrňany začali stavět v polovině dubna. Jde o celkem 203 bytových jednotek v sedmi bytových domech. A prodeje bytů spouštíme v prvním červnovém týdnu. Očekáváme velký zájem. Náš doposud největší projekt Lihovar Smíchov s investičními náklady kolem 3,5 mld. Kč, jsme rozdělili do čtyř etap. Jde celkem o kolem 600 bytů a 4 500 m2 nebytových ploch. Nultou etapu jsme zahájili už letos v květnu. Jde o rekonstrukci památkově chráněné Varny, kde do konce roku vybudujeme výstavní galerii a kavárnu. Bude to takový otvírák lokality. A první etapu výstavby zahájíme těsně před koncem roku s tím, že do prodeje půjdou byty v druhé polovině prázdnin. A ještě je třeba připomenout projekt Fragment v Karlíně, který je v současné době ve fázi budování hrubé stavby.

Zhruba od roku 2018 se věnujete projektu Flat Zone, který budujete se svým synem po jeho návratu z Londýna. Jak tento projekt zapadá do koncepce Trigemy?

Již 10 let sbíráme data o rezidenčním trhu v ČR. Především informace o nových rezidenčních projektech. Vedla nás k tomu potřeba znalosti trhu a jeho následné kultivace. Před třemi lety již byla naše datová kostka tak velká, že jsme se rozhodli vyčlenit tým specialistů do samostatné společnosti Flat Zone. Dnes jde o jedinečný projekt agregátoru všech nových rezidenčních projektů na jednom místě.

Ale firmy, které sbírají data, přece na trhu existují…?

Nic obdobného na trhu nenajdete. Z jednoho místa se na základě nastavených filtrů dostanete rovnou na stránky příslušného projektu. Zdarma. Je to obrovská úspora času pro lidi, kteří hledají nové bydlení. A jako vedlejší produkt nabízíme bankám a developerům datovou analýzu v místě a čase, kterou daná organizace potřebuje pro poskytování služeb svým klientům. V letošním roce spustíme obdobnou službu na Slovensku a pak bude na řadě Polsko.

S Davidem Černým stojíte za projektem Top Tower. Co pro vás „český mrakodrap“ znamená?

Poté co jsme se zhruba před šesti lety s Davidem seznámili, když nám na Korzo v Nových Butovicích dodával dvanáctimetrovou plastiku Trifot a následně se významně podílel na vzniku právě stavěného projektu prémiového nájemního bydlení Fragment na pomezí Karlína a Invalidovny, jsme založili společné architektonické studio Black n’ Arch. To je v současné době naše líheň nových nápadů a trochu jiného přístupu k architektuře. A jedním z těchto projektů je příprava projektu Top Tower v Nových Butovicích. Parcela, která se nachází v bezprostředním sousedství výstupu z metra, a navíc není zatížená ochranným pásmem pražské památkové zóny ani zákazem výškových staveb, nám umožnila vymyslet na okraji panelového sídliště Prahy 13 koncept budovy, vymykající se standardním řešením.

Můžete být konkrétnější?

Je třeba říct, že ač návrh vypadá hodně nestandardně, plní všechny jeho konstrukční prvky požadovanou funkci. Štíhlá věž bude colivingové centrum se zhruba 400 minibytovými jednotkami, menší budova je určena administrativě a loď mimo statické funkce a venkovní výstavní galerie slouží i jako konstrukce pro dva výtahy dopravující návštěvníky na vrchol lodi, kde bude úžasný výhled na panoráma Prahy, včetně vyhlídkové restaurace.

Další aktivitou je i činnost vaší ženy, která je majitelkou soutěže Czech Press Photo. Kromě uznávané fotografické soutěže k ní patří i galerie, rovněž v Butovicích. Jistě tyto činnosti podporujete. Jsou všechny tyto počiny začátkem nějakého rodinného byznysu?

Jsme generálním partnerem soutěže Czech Press Photo a zároveň Czech Photo Centra, fotogalerie v Nových Butovicích. Stejně jako jsme podporovateli Dejvického divadla, Centra Paraple Zdeňka Svěráka nebo jiných dobročinných aktivit. Baví nás pro lidi dělat věci, které dávají smysl, a nemusejí být zrovna o byznysu.

Kromě vlajkových projektů Trigemy máte ještě spoustu „libůstek“ nebo „hraček“ (v nejlepším slova smyslu). Kromě výše zmíněných třeba areál Monínec. Proč vlastníte tento komplex a proč právě tyto aktivity? Jakou hraje Monínec roli v celkovém koncepci Trigemy?

Monínec zapadá do naší dlouhodobé strategie investování do volnočasových aktivit. Lidé budou mít v budoucnu k dispozici stále více volného času a my jim chceme umožnit jej prožít u nás. Proto jsme před 10 lety vstoupili do tohoto středočeského areálu, z něhož budujeme celoroční sportovně oddychový areál určený v létě a v zimě pro rodiny s dětmi a na jaře a na podzim pro firemní akce. Stávající stav investic na Monínci je jen začátek naší dlouhodobé vize, jak by měl tento areál vypadat.

A co je vaším koníčkem?

Koníček? No, jeden mohu prozradit – mám pilotní průkaz na vrtulník. A jeden čtyřmístný vlastním. Vybudovali jsme si v Řeporyjích takový malý heliport s hangáry. Říkáme tomu Řeporyje International. Při startu a přistání se hlásíme přímo na věž Ruzyně.

A co projekt Samoty? Ten máte ve svém portfoliu již nějakou dobu. Je zde v plánu rozšíření skiareálu, jež bude sloužit zimním i letním aktivitám… Co se s ním děje?

Jde o příměstský areál přímo na okraji Železné Rudy a Národního parku Šumava. Tento projekt povolujeme již asi osm let. Po dokončení zónace v NPŠ teď svitla naděje, že bychom konečně mohli dosáhnout na stavební povolení. Dal bych tomu ještě tak dva roky a uvidíme, zda dokážeme zahájit stavbu. Pro představu jde o areál se zhruba dvojnásobnou kapacitou proti stávajícímu Monínci.

Také stojíte za projektem robotické vinárny Cyberdog. Představte prosím v širším kontextu tento projekt.

No to je přeci jednoduché pochopit! Baví nás s Davidem Černým vymýšlet, a hlavně realizovat projekty, které tady zatím nikdo neuskutečnil. Tak vznikl i Cyberdog. Robotická vinárna, kde práci someliéra provádí robotická ruka Kuka. Celý projekt je přizpůsoben tvarovým parametrům vinných lahví z vinařství Dog in Dock. To je překvapivě taky naše. Stávající výrobu realizujeme v pronajatých prostorách v Boršicích, nicméně na jaře zahájíme stavbu nového vinařského a vzdělávacího areálu v těsném sousedství přístavu Baťova kanálu ve Veselí nad Moravou. To je taky jeden z důvodů, proč mít vrtulník. Je to skoro u slovenských hranic.

Většina vašich osobních projektů je lokalizována právě do Nových Butovic, kde s rodinou bydlíte. Proč Butovice? To se vám tu tak líbí?

Sídlo firmy máme v budově Explora, přímo nad stanicí metra Nové Butovice. Nemám rád, když v životě plýtvám časem. Čas má pro mne nejvyšší hodnotu. A jízda do práce a zpět – a ještě k tomu autem – je klasickým příkladem plýt-
vání. Proto bydlíme v Jinonicích. Mám to osm minut pěšky (pět minut autem) do práce či na metro a na druhou stranu dvě minuty do lesa.

V těchto měsících plánujete rebranding značky Trigema. S kým spolupracujete a co rebranding obnáší?

Téměř rok jsme ve spolupráci s agenturou Henceforth, jmenovitě s Jarmilou Fryntovou, Lenkou Kůsovou a Paulem Matthewsem připravovali rebranding značky. Museli jsme se společně ponořit hluboko do historie firmy a jednoduchou a pochopitelnou formou znovu popsat naše hodnoty, korporátní cíle, naši vizi a misi. Nyní zaměstnáváme už přes 250 spolupracovníků na hlavní pracovní poměr, a proto potřebujeme mít tyto atributy firemní kultury lehce komunikovatelné. A logickou součástí pak bylo i redefinování záměru a smyslu značky, jejich architektury, osobnosti, tonality a vizuálního pojetí. Pilotním počinem je projekt Fragment. K 27. narozeninám firmy na konci května jsme uvolnili i vše ostatní.

Trigema většinou uzavírala své obchodní roky s obratem kolem 1 mld. Kč. Loňský rok se vám – i přes obtížnou situa-
ci s pandemií – vydařil díky prodeji bytů pravděpodobně ještě lépe. Jaký obrat předpokládáte za rok 2020?

To je opravdu pozoruhodné, protože rok 2020 byl v historii firmy pro nás nejúspěšnějším rokem. Obrat 1,8 mld. Kč, EBITDA 338 mil. Kč a zisk před zdaněním 231 mil. Kč. A rok 2021 očekáváme ještě lepší.

Jaké máte další plány?

Chceme nadále růst, a tím posilovat naši nezávislost. Jsme společností, která se rozhoduje samostatně, na základě vlastních vizí a motivací našeho týmu. Plánů máme nepřeberné množství. Budeme vás o nic průběžně informovat.

Kristina Vacková

Ostravský mrakodrap – možná s vyhlídkou

Studio AI – DESIGN (Architektura Interiér DESIGN) založili v roce 1999 Eva Jiřičná a Petr Vágner. Nabízejí komplexní služby od návrhů nových veřejných i soukromých budov, mostů, rekonstrukcí až po kompletní návrhy interiérů, výstav, nábytku i dalších unikátních předmětů.

Mezi jejich realizace patří mj. i designový hotel Josef v Praze, Nová oranžerie na Pražském hradě, rekonstrukce kostela svaté Anny v Praze nadace VIZE 97 Dagmar a Václava Havlových, bytový komplex Sky Barrandov, Kongresové centrum Zlín nebo nová Fakulta humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Za své realizace obdržel ateliér mnohá ocenění v zahraničí i u nás, včetně Grand Prix Obce architektů. O tom, co v současné době připravují, s námi hovořil architekt Petr Vágner.

Jaký je váš názor na výškové budovy a jejich implementaci do českého prostředí? Mrakodrapy tady nemají na růžích ustláno.

Myslím si, že k tomu nakonec budeme i donuceni tím, že budeme využívat pozemky tak, jako teď využíváme spíše krajinu. Budovy se rozlézají do šířky, takže stejně jako v ostatních metropolích to k nám taky dojde. Souhlasím s tím, že musíme být opatrní, abychom nezničili panorama Prahy, které je unikátní, na druhou stranu jsou v Praze již definovaná místa, kde jestli bude mrakodrapů pět nebo více, tak na to nebude mít žádný vliv. Spíše je teď zajímavé vidět, že do uspořádání v Praze poměrně výrazně vstupuje UNESCO a komentuje výškovou výstavbu, respektive komentuje ji tak, aby tam nebyla žádná výšková výstavba. Památková péče i ostatní instituce jsou rády, když slyší tento názor, protože se s ním jenom ztotožní, nemusejí ho samy vynášet. To výškovým stavbám moc nenahrává.

Váš ateliér AI DESIGN zvítězil v Ostravě v soutěži na návrh mrakodrapu…

Bylo to spíše výběrové řízení než soutěž. Město si vybralo tuto formu, oslovilo minimálně 5–10 architektonických kanceláří a naším úkolem bylo předložit jakýsi náš popis, co bychom s tou novou budovou rádi udělali, a samozřejmě jsme tam museli přiložit reference a cenu. Na základě toho jsme byli nakonec vybráni, abychom studii zpracovali.

Čím jste porotu tak zaujali oproti ostatním uchazečům? Jde vlastně o rekonstrukci budovy, kterou v roce 1968 jako experimentální projekt navrhl architekt Jan Slezák na ostravském sídlišti Jindřiška.

Netuším, jaké návrhy předkládali ostatní. My jsme samozřejmě chtěli tu budovu zachovat stejně, jako ji chtěla zachovat radnice. Popsali jsme způsob, jak by náš proces měl postupovat, protože objekt má nějakou historii. Povídá se o tom spousta legend s tím, že se hýbala, že statika je špatná, atd., takže my jsme se spojili s lokálními statiky, kteří pracují přímo v Ostravě a jsou perfektními specialisty na beton, např. Ing. Šeligová a spol. Naše koncepce vycházela z úplného rozboru současného stavu, abychom neukazovali něco, co třeba pak nepůjde realizovat, ale abychom se pokud možno snažili uchopit to realisticky. Možná, že právě tohle nějakým způsobem zafungovalo, nevím.

V jakém stavu je nyní budova a jaká je vaše představa rekonstrukce?

Železobetonová konstrukce by měla zůstat, je dostatečně naddimenzovaná, aby unesla ještě jedno podlaží. Proto jsme uvažovali o tom, že bychom budovu rádi zvýšili. Podle výpočtů a stavebně-technického průzkumu nám vychází, že bychom jedno patro mohli přidat pro vyhlídkovou kavárnu. Konstrukci necháme úplně očistit. Podle našeho návrhu by zde měly vzniknout opravdu pohodlné byty s hezkým výhledem a s balkony, které by podle statických rozborů měly být jen na nárožích konstrukce. Už tři měsíce se uskutečňují měření, sleduje se, zda a za jakých podmínek se konstrukce hýbe. Podle výsledků průzkumů, uvidíme, jestli návrh bude možné realizovat.

Co očekáváte od přístavby dalšího patra?

Měla by to být určitě atrakce. Z toho místa je krásný výhled. Z 22. patra je vidět celá Ostrava kolem dokola. Nicméně v Dolní oblasti Vítkovic je Bolt Tower, kde kavárna ve výšce už je, a nedaleko je i radnice s vyhlídkovou věží. S městem jsme probírali, jestli je vůbec kavárna vhodnou náplní pro toto místo. Ve finále jsme prostor navrhli jako multifunkční a teoreticky je možné, že tam nebude kavárna, ale jiný provoz. Bude tam přístup i možnost zásobování, tak uvidíme.

Do budovy budou tedy vcházet obyvatelé bytů i návštěvníci tohoto prostoru, ať už tam bude cokoli. Jak bude zajištěna bezpečnost obyvatel?

Bude tam vstupní lobby s recepcí a výtahy. Klienti obdrží čip, s nímž se dostanou do svých podlaží – a nebude tam moci nikdo jiný. Další důležitou věcí, již jsme řešili, bylo původní komunikační jádro v centru domu, které nesplňuje současné požární předpisy. Proto jsme ze severní strany přistavěli ještě jedno jádro se dvěma výtahy a únikovým schodištěm – a právě na něj navazuje recepce.

S jakou velikostí bytů se v návrhu počítá?

Od nejnižších pater směrem vzhůru se velikost bytů zvětšuje, tzn. dole jsou od 1+kk a 2+kk a ve čtyřech nejvyšších podlažích je dvakrát po čtyřech nádherných mezonetech, z nichž každý má nárožní balkon a vnitřní otevřený prostor přes dvě patra. Myslím, že to bude velmi atraktivní bydlení. Byli bychom rádi, aby ta budova byla zelená. Je to teď aktuální, ale radili jsme se s panem Sendlerem, krajinářským architektem, jehož nám doporučil pan architekt Pleskot, abychom dokázali na jednotlivé světové strany navrhnout tu nejvhodnější zeleň. Chceme, aby květníky vestavěné v balkonech měly centrální závlahu a bylo možné je udržovat, aniž by to obtěžovalo nájemníky a přitom rostliny neuschly. To ještě potřebujeme dořešit v dalších stupních projektu.

Byty budou patřit městu? Jaký je harmonogram realizace?

To je zatím otevřené. Město trochu strádá v důsledku covidu, proto jsou finance poněkud omezené, ale oni velmi aktivně hledají způsob, jak by projekt mohl pokračovat. Poslední informace je, že by se postupovalo způsobem PPP projektu neboli Public Private Partnership. Pro nás je pozitivní, že zatím to není shozené ze stolu a celé by se to nemělo zastavit. Naopak, město hledá cestu, jak projekt nastartovat.

Jak se pohybuje celková cena za projekt?

Po nacenění jsme došli k částce zhruba 400 mil. Kč. Doufejme, že tam nevzniknou žádné další vícenáklady. Podle předběžných geologických rešerší by mělo být podloží v pohodě, ale samozřejmě nás čekají další sondy, budeme muset udělat průzkum. Velkou výhodou je, že dům tam už stojí. Pochybuji, že by bylo reálné prosadit výškovou budovu do této zóny.

Mrakodrap tedy stojí v samém centru Ostravy…

Je to rezidenční čtvrť, kousek od magistrátu, kousek od řeky, kolem jsou parky. Problémem může být doprava, protože okolní ulice jsou kapacitně vytížené. Zároveň s budovou musíme řešit parkování a budeme tam muset vybudovat parkovací dům, který zabere prostor, kde v současnosti je parkoviště. Původně jsme chtěli obnovit park, který tam historicky byl, a parkoviště umístit místo nízkého objektu, který k našemu přiléhá. Nakonec jsme museli pro město zpracovat tři varianty, jak by to šlo řešit.

Jak probíhá komunikace s obyvateli z bezprostředního okolí?

Musím říci, že v rámci zpracování investičního záměru jsme měli s vedením města velmi dobrou zkušenost. Jsou to opravdu vesměs mladí, šikovní lidé a výborně se s nimi jedná. Po dokončení investičního záměru už byl covid, tak se veřejné projednání konalo prostřednictvím živého vysílání na YouTube. Návštěvnost byla poměrně široká. Kromě veřejného projednání bylo i projednání pro odborníky, byla to zajímavá debata.

Jaká se diskutovala témata?

Budova má v současné chvíli určitý výraz a náš návrh ho mění. Takže debata byla o tom, jestli je vhodné ten výraz změnit způsobem, kudy my jdeme, nebo jestli bychom měli více respektovat stávající tvář.

Na jakých dalších projektech pracujete?

V létě bychom měli začít stavět Obláček, což je nástavba nad Fakultní nemocnicí Plzeň v Lochotíně. Je to projekt, který ležel asi 10 nebo 12 let a nyní se dal do pohybu. Bude v něm sídlit Český národní registr dárců kostní dřeně. Ve Zlíně rekonstruujeme velkou aulu pro Univerzitu Tomáše Bati, na Rohanském nábřeží pokračuje příprava a začne výstavba dvou bytových domů a jedné administrativní budovy pro Sekyra Group. V Pardubicích jsme dokončili úpravu zámku, kde bychom měli zrekonstruovat společenské křídlo. Ve druhém patře by měl vzniknout sál pro asi 220 lidí; měli bychom teď začít pracovat na prováděčce.

Pracujete v ateliéru s paní architektkou Evou Jiřičnou, která žije v Londýně. Pociťujete nějak dopad brexitu?

Brexit jsme zatím příliš nepozorovali, mnohem více se nás dotkl covid, protože Eva je už přes rok uvězněná v Londýně. Ale na druhou stranu jsme se tady naučili pracovat na home office, líbí se nám to a zatím nám to funguje. I s Evou to na dálku perfektně funguje. Máme každý den minimálně jednou, optimálně dvakrát denně debatu nad jednotlivými projekty a myslím, že to velmi prospívá. Dokud sem Eva pravidelně jezdila, tak jsme nebyli tolik ve spojení jako teď. Frekvence v komunikaci je větší a je efektivnější. Od našich kolegů z Nizozemska, jsme se naučili používat nejvíce Zoom, jehož výhodou je, že kdokoli ze zúčastněných může přímo na sdílenou obrazovku malovat. Dříve jsme pracovali přes Teams a říkali jsme si: „Vpravo v rohu je potřeba udělat to a to…“, kdežto teď si to přiblížíme, namalujeme…
Takové informace se velmi dobře sdílejí. To je vlastně přínos poslední doby!

Arnošt Wagner / Foto: archiv AI Design

 

Údaje

Obestavěný prostor hlavní objekt: 33 850 m3

Zastavěná plocha hlavní objekt:     583,6 m2

Celková výška objektu:    70,25 m

Historie:

Stávající objekt byl postaven mezi lety 1965 a 1968 jako součást sídliště Jindřiška; v průběhu let vykazoval jisté technické a provozní problémy. Mrakodrap má 22 podlaží a původně byl využíván jako bytový dům, později byla dispozice upravena na kancelářské prostory. Dále došlo k výměně obvodového pláště, respektive nevyhovujících fasádních panelů, na nichž jsou dnes patrná značná poškození a zároveň obsahují azbest. Od roku 2013 je objekt nevyužívaný.

Konstrukční systém tvoří kombinace betonového skeletu a monolitického jádra kolem schodišťového prostoru s tyčovými prvky průvlaků a sloupů. V současné době nemáme k dispozici podklady ke stropním dutinovým panelům, je tedy dále potřeba provést stavebně technický průzkum s požadovanými zkouškami. Díky předběžnému technickému posouzení z roku 2012 byla zjištěna dostatečná únosnost nosné konstrukce, která byla v rámci zpracování návrhu potvrzena statickým posouzením a výpočty.

Dopady pandemie na český realitní trh

V posledních číslech DN přinášíme názory expertů na to, jak se český realitní trh mění následkem stávající neutěšené situace. Mezi jeho jednotlivými odvětvími jsou propastné rozdíly. Zatímco například skladové prostory zažívají boom, jiná odvětví bojují o přežití.

Ryze česká developerská společnost PASSERINVEST GROUP stojí za velmi specifickým projektem „komplexního“ města ve městě – michelským BB Centrem. O tom, jak stávající situaci vidí její ředitel rozvoje Eduard Forejt, je následující exkluzivní rozhovor.

Pandemie koronaviru stále nekončí. Téměř roční výpadek normálního fungování trhu se samozřejmě odrazil v jednotlivých segmentech. Někteří odborníci se domnívají, že naštěstí méně, než se všichni obávali. Souhlasíte s tím?
Nebudu jistě první, kdo řekne, že záleží na tom, v jakém sektoru se pohybujete. V rámci real estate jsou jednoznačně vítězové a poražení. Každá krize totiž přináší i nové příležitosti, a tak svět nemovitostí nezažívá jen propady a strach. Například v sektoru pronájmu skladů mají naopak „žně“, a to především díky takřka okamžitému přechodu retailu na e-commerce.

Myslíte, že je to tím že všichni nakupují online?
Ne, že bychom objevili kouzlo e-shopů až s krizí, ale zákazníci retailu najednou zůstali zavření doma a kromě obchodu na rohu ulice jinou možnost k nákupu vlastně nemají. S tím souvisí i potřeba změny zásobovacího řetězce, která rovněž pomáhá právě skladovému trhu.

A kdo jsou ti „poražení“?
Ani s touto definicí nejspíše nepřekvapím. Ti, kdo jsou závislí na turismu a přítomnosti lidí v ulicích, tedy hotelnictví, restauratérství a většina kamenných obchodů bojuje doslova o přežití. Vyjma těch, kteří nemají to štěstí, že dodávají podle určení státu „strategické produkty“. Smutné na tom je, že ti, kdo nemají dostatek peněz zašitých v matraci na horší časy, nejspíše budou muset trh opustit, ostatně jak každý z nás již kolem sebe pocítil.

A co realitní trh celkově? Jak si stojí?
Co se týká realitního trhu jako celku, má i přes podobné dopady tato krize zcela jiný fundament než krize roku 2008. Nedostatek investičních financí není tentokrát problémem, a tak jsme svědky spíše zpomalení daného fyzickými překážkami než finančními. I zde však platí, že nejohroženější segmenty, které jsem zmínil výše, si vytahují pomyslného peška i z hlediska ochoty do nich investovat.

PASSERINVEST GROUP má díky BB Centru velmi široké pole působnosti – vedle kanceláří jsou zde i retaily, volnočasové zařízení BCB, škola, školka, byty, komunitní centrum, restaurace a mnoho dalšího. Cítíte nějaké rozdíly mezi nimi?
Upřímně řečeno si nejsem vědom, že by někdo z našich nájemců, dodavatelů či provozů – nebo i našich zaměstnanců – neměl s pandemií spojené značné provozní a osobní komplikace. V některých provozech jde skutečně o existenční problémy, jiní řeší naopak „jen“ problémy s efektivitou. Všechno závisí na tom, o jaké provozy jde. Jistě se shodneme, že videokonference či home office dočasně pomáhají řešit komunikační a prostorové překážky kancelářských nájemců. Nicméně ti, kdo jsou závislí na styku se svými zákazníky, velice obtížně hledají cesty, jak pokračovat ve své práci. Na druhou stranu díky tomu, že je BB Centrum navrženo způsobem odpovídajícím městu krátkých vzdáleností, je zde stále, byť značně redukovaný, pohyb uživatelů a ti svou spotřebou pomáhají alespoň částečně těm nejpostiženějším.

Co všechno pandemie změnila? Pociťujete to nějak na obsazenosti vašich komerčních prostor?
Přestože je pandemie přítomna už rok, zatím je stále příliš brzy na generální soudy. Pandemie, stejně jako všechny předchozí krize, podněcuje společnost revidovat očekávání. Tato krize je totiž tak trochu bezpečnostní – míněno z hlediska protipandemické bezpečnosti. Takže stejně jako po útocích na dvojčata 11. 9. 2002 můžeme i nyní očekávat tlak na opatření zmírňující rizika, která se při této krizi řeší: Zejména tedy rychlé a masivní přenosy nákazy ve společnosti. Je však nutné neopomenout, že se teprve bude hledat správný konsensus mezi bezpečnostními řešeními a společensky akceptovatelnou mírou omezení fyzických i duševních svobod.

Jaká bezpečnostní řešení máte na mysli?
Hojně akcentovaným tématem byl home office, který zcela očekávaně zaujal pozici spásného řešení. Rok života s ním ale přináší i viditelně měnící se pohled firem na reálné uplatnění home office a jeho výhody a nevýhody. Dlouhodobě není home office funkční náhradou kanceláře, tedy chápeme-li kancelář především jako místo setkání, kreativity, inovací či učení se. Rok nám stačil na to, abychom znovu zhodnotili home office jako vítaný a vhodný doplněk firemní kultury, nicméně i značné riziko ztráty kontaktu se zaměstnanci – stejně jako toho, že oni ztratí sounáležitost s firmou. Domácí gauč skutečně neumí nést a předávat firemní kulturu, což je jeden z mnoha problémů spolupráce lidí na dálku z (ne)pohodlí domova.

Ale s efektivitou home office – navzdory všem rizikům – může souviset úpadek kanceláří…
Co se týká obsazenosti kanceláří, je zřejmé, že poptávka byla značně zasažena a zpomalila se. Všichni si můžeme pamatovat reakci trhu na poslední krizi v roce 2008. Ačkoli je základ krize jiný, reakce jsou velice podobné. Většina nájemců přehodnocuje, nebo odkládá své obsazovací strategie. Proti tomu zpomaluje i dodávka nových ploch, což přináší pomyslnou remízu do odhadů změn nabídky a poptávky.

Pocítili jste tyto změny i v PASSERINVEST GROUP?
U nás v BB Centru jsme i z důvodu dlouhodobých nájemních vztahů nějaké nepředvídatelné změny v neobsazenosti nezaznamenali. Navíc náš obchodní tým pod vedením Lenky Preslové měl loni skvělé výsledky, kdy pronajal většinu nově zrekonstruované budovy B a/nebo renegocioval smlouvu s hlavním nájemcem v nejvyšší budově BB Centra, Filadelfii. Zdá se, že kancelářský trh stále čeká na reakci. Firmy obecně věří v proočkování, a tak se bude „lámat chleba“ až v letošním roce. Zhodnotím-li signály trhu o nízkém propouštění, trvajícím nedostatku kvalitních pracovníků atd., i nadále předpokládám, že nás čeká spíše proces zralé a racionální rekonvalescence firem, a tudíž osobně zásadní propady pronájmů ve střednědobém výhledu neočekávám. Pokud ale z této „bezpečnostní“ krize nevyrobí národní vlády svým chováním krizi finanční.

A na co se PASSERINVEST soustředí nyní? Máte nějaké nové projekty? Nebo můžeme mluvit o částečné stagnaci?
Být dlouhodobým partnerem v městské části, navíc jako developer i investor, přináší stejnou zodpovědnost za váš konkrétní projekt jako za růst celého města. Proto se postoj společnosti z našeho pohledu i přes pandemickou krizi příliš nemění. I nadále chceme zachovat naši dlouhodobou vizi budování města se všemi aspekty – vytvářet místa příjemná, udržitelná a efektivní. Pracujeme na mnoha projektech umístěných do BB Centra, Roztyl i mimo ně. Tím, že je příprava projektů skutečně během na velice dlouhou trať a nepodléhá okamžitým výkyvům trhu, o stagnaci či odkládání projektů neuvažujeme. Z našeho pohledu bychom naopak rádi projekty akcelerovali, bude-li to možné z hlediska jejich povolování, což je v současnosti nejpalčivější částí celého procesu.

A co investiční příležitosti?
Naše společnost je z hlediska investic velice specifická tím, že působíme především na území Prahy 4 a 11. Přesto aktivně zkoumáme nabízené příležitosti. Naše firemní DNA nás však předurčuje zvažovat především projekty, kde můžeme reálně vytvářet ucelená funkční městská řešení než samostatně stojící developmenty. Přesto, jak se s oblibou praví, nikdy neříkej nikdy.

Jak se podle vás změní postavení developerů a jak kupujících?
Zde je opět odpověď nelehká. Mám-li soudit z pozice tohoto okamžiku, vidím krátkodobý propad poptávky po kancelářích, který vystřídá návrat k normálu, jakmile bude to nejhorší z pandemie zažehnáno. Při komplikovanosti schvalovacích procesů staveb se příliš neobávám ani přehřátí nabídky, jak jsem ostatně zmiňoval výše. I proto můžeme očekávat dočasný tlak na zvyšování pobídek atd., nicméně uvážíme-li bezprecedentně zvýšené náklady na výstavbu, velký prostor pro změnu cen – minimálně u first handproduktů – skutečně nevidím. Zde podle mého názoru spíše hrozí zpomalení dodávky nových ploch než redukce nájmů, jak se ostatně nyní krátkodobě projevuje. Otázkou zůstává, zda menší dodávku ploch již způsobily vysoké ceny staveb. V případě bytů je situace mnohem jednodušší. Trvale se prohlubující každoroční schodek potřeby nových bytů v Praze nedává kupujícím příliš optimismu ohledně úpravy cen bytů. Podle posledních dat je třeba postavit ročně mezi 8 000 a 13 000 byty – a přitom bylo loni zahájeno pouze něco přes polovinu, Ceny však nejsou tlačeny jen stavem nabídky a poptávky, ale především strmě se zvyšujícími stavebními náklady, které za posledních pět let vyskočily o zhruba 50 % a dále rostou. Krize s sebou přinesla i přirozenou obavu z inflace, a tak jsme svědky „výprodeje“ bytů, neboť velcí investoři i drobní střadatelé nemovitostnímu trhu rozumějí a důvěřují mu mnohem více, než je to u trhů jiných komodit či akciových trhů. Osobně mě současný stav netěší. Nemovitosti se stávají méně a méně dostupné, což vede např. k tlaku na velikost bytů, které si mohou rodiny dovolit, a tudíž v podstatě k jistému snížení kvality. Jsem přesvědčen, že je třeba stavět, a to nejen proto, aby se ceny, resp. dostupnost bydlení dále nezhoršovaly, ale především proto, že s každou další stavbou naše země značně bohatne na prostředcích odvedených do státního rozpočtu. Ten bude jakékoli další příjmy v následujících letech více než hodně potřebovat.
KRISTINA VACKOVÁ / FOTO: PASSERINVEST GROUP

Do Ostravy přichází průmyslový development 21. století

Developer a správce průmyslových nemovitostí P3 pokračuje v úspěšném byznysovém tažení Českou republikou navzdory epidemii koronaviru.

Velké plány má společnost v Ostravě, kde na sanovaném brownfieldu ve Vítkovicích chystá moderní multifunkční zónu 21. století. O vlivu epidemie na provoz průmyslových nemovitostí a záměrech společnosti do budoucna jsme hovořili s Tomášem Míčkem, ředitelem české pobočky P3.

Náš rozhovor snad nelze v současné době začít ničím jiným než dotazem na vliv koronaviru na váš byznys. Zamíchala epidemie světem průmyslového developmentu?

Koronavirus přinesl změny zejména do praktické, každodenní stránky provozu průmyslových nemovitostí, ale ty už jsou dnes v podstatě standardem – zpřísněná hygienická opatření, pravidelné dezinfekce prostor atd. Nadstandardní plošná opatření jsme vzhledem k rozmanitosti našich nájemníků nezaváděli, ale raději přistupujeme ke každému případu individuálně.

Projeví se nějak tato situace v dlouhodobém měřítku?

Výrobní a skladovací prostory mají v zázemí ekonomiky nenahraditelnou roli a poptávka po nich bude i navzdory současné krizi dlouhodobě a stabilně růst. Nájemní smlouvy uzavíráme vždy na několik let dopředu a zásadní pokles zájmu o pronájmy nepociťujeme, naopak třeba v sektoru e-commerce sledujeme mírný nárůst. Nijak jsme ani neměnili naše plány na výstavbu nových projektů.

Rok 2020 – nebo alespoň jeho první polovinu – tedy z pohledu P3 hodnotíte jako úspěšný?

Určitě, jen za první půlrok jsme pronajali 170 000 m2 ploch, dostavěli 77 000 m2 a zahájili výstavbu dalších 22 000 m2, což navzdory všeobecné nejistotě, která se nesla celou společností, považujeme za úspěch. Mezi naše nájemce jsme přivítali např. XLMX, PPG Deco, Müller Technik nebo M. Preymesser logistika a také jsme rozšířili spolupráci se stávajícími nájemci jako DHL, DB Schenker, Pet Center nebo Sazka. Za stěžejní projekt letošního roku mohu bezpochyby považovat chystanou výstavbu multifunkčního parku v Ostravě, který připravujeme na brownfieldu v jádru Ostravy přímo vedle vítkovického areálu.

Proč jste se rozhodli stavět právě v Ostravě? Jaký v této lokalitě vidíte obchodní potenciál?

Z podnikatelského hlediska je Ostrava ideální – po Praze jde o druhou největší aglomeraci s dostatkem pracovní síly, je to strategický logistický a průmyslový uzel jak z pohledu České republiky, tak i v rámci Baltsko-jaderského železničního koridoru, kudy proudí až 24 mil. t zboží ročně. Rozhodnutí napomohl i skvělý pozemek, který máme pro tento projekt k dispozici – věřím, že o průmyslový park v centru průmyslového města bude mezi nájemci enormní zájem.

Můžete nastínit detaily projektu? Jaká skladba nájemců by podle vás byla pro takový park ideální?

Podobná příležitost se developerům nenaskytne každý den, tudíž chceme park pojmout jako skutečně multifunkční zónu standardu 21. století, která má co nabídnout prakticky každému nájemci, ať už půjde o retail, logistiku, nebo lehkou výrobu. Na ploše 160 000 m2 nabídneme jednotky od 1 500 m2 až 35 000 m2. Nájemci technického směru, jako je logistika nebo lehká výroba, ocení zejména skvělé napojení na dálnice D1, D56 a rychlostní silnici I/11, vysokokapacitní inženýrské sítě v areálu nebo potenciální možnost využití železniční vlečky. Pro retailové nájemce bude atraktivní hlavně flexibilita menších jednotek, do kterých bude možné vedle skladového zázemí umístit i prodejnu nebo showroom. Vzhledem k poloze v jádru města a dobré dostupnosti hromadnou dopravou předpokládáme, že půjde o velmi žádané obchodní prostory.

Co mohou od parku v této lokalitě očekávat místní?

Hlavním přínosem pro Ostravu je, že ze zástavby zmizí dlouhodobě nevyužívaný čtyřicetihektarový pozemek, který až doposud ležel ladem. Celé území se podařilo sanovat a nyní ho opět oživíme. Na vyčištění a přípravě pozemků pro výstavbu odvedl stát spolu s Vítkovice Group velký kus práce, za nějž bych jim tímto chtěl poděkovat. Abychom respektovali historii tohoto regionu a aby park vhodně zapadl do okolní zástavby, spolupracujeme na projektu s lokálním architektem Davidem Kotkem, který je zodpovědný za návrh mnoha občanských staveb v regionu a připravil pro nás důmyslně jednoduchý návrh, který nás nadchl a doufáme, že se bude líbit i Ostravákům. Jsme u zrodu projektu, který udá směr tomu, kam se bude průmyslový development v následujících dekádách ubírat. Moc se na to těšíme!

PR

Očekáváme zpomalení

Pražská kancelář se stala součástí Bogle Architects v roce 2012 a od té doby se věnuje především projektům v Čechách a na Slovensku.

V jejím čele stojí výkonná ředitelka Viktorie Součková, absolventka UMPRUM, kde studovala u Evy Jiřičné. V ateliérech architektonické kanceláře vznikají pod Viktoriiným vedením nejrůznější, často oceňované luxusní rezidenční i komerční projekty. K úspěšným realizacím patří např. Mezinárodní laserové centrum ELI, Administrativní budova SmíchOFF, rezidenční komplex Majakovského a několikrát oceněné budovy Unique Staroměstská, obě v Bratislavě, a mnoho dalších se připravuje.

Viktorie jsme se zeptali na aktuální situaci v pražské kanceláři Bogle Architecsts.

Do letošní Stavby roku 2020 jste byli nominováni s projektem Šárecký dvůr. Proč jste se přihlásili právě s tímto projektem? A jaké další projekty se právě realizují v ČR a SR?

Šárecký dvůr je unikátní rezidenční projekt, který velmi úspěšně propojuje historickou a moderní architekturu. Jde o dvě zrekonstruované nemovité kulturní památky a pět nových objektů, vše velmi dobře zakomponované do krásného landscapingu Šáreckého dvora. V současnosti máme rozestavěn obytný komplex Neugraf v Praze na Smíchově a kanceláře a byty Astrid Gardens v Holešovicích. Mnoho dalších projektů se připravuje. Za zmínku stojí Univerzitní kampus Mephared II v Hradci Králové, Top Rezidence Pomezí, Riverside v Bratislavě a mnoho dalších menších i opravdu velkých projektů.

Jak je ovlivněna vaše činnost na českém a slovenském trhu probíhající pandemií? V čem spatřujete hlavní dopad? A jak si myslíte, že ovlivní tento netradiční rok český realitní a developerský trh?

Zatím se žádný z našich projektů nezastavil, naopak se všichni od léta snažili dohnat, co se zameškalo od března do června během lockdownu. Pracujeme naplno, ale uvidíme, jak to bude příští rok. Zatím slyším jen obavy ze zpomalení. Přece jen si musíme uvědomit, že při pandemii přišlo hodně lidí o práci a mnoho firem v jiných odvětvích se potýká s nedostatkem zakázek. Pokud budou mít lidé obecně méně peněz, tak to samozřejmě na realitní a developerský trh bude mít vliv, jen uvidíme, jak velký. Všichni myslím očekávali „nějaké zpomalení“, které se většinou v desetiletém cyklu opakuje, ale pandemii nepředpokládal asi nikdo. Život a práce půjde dál. Musíme zůstat optimisty a hledat nové možnosti a příležitosti.

Kristina Vacková

Zachovej klid, pokračuj a soustřeď se…

Časopis Development News vybral jako letošní zahraničí Stavbu roku singapurský projekt Early Leraning Village, za jehož kreativním provedením stojí britské studio Bogle Architects.

Architektonické a designové studio založené v roce 2012 Ianem Boglem získává celosvětově ocenění za oceněním. Studio tvoří tým složený z velmi kreativní skupiny jednotlivců sdílejících společnou touhu navrhovat a budovat progresivní, nápaditou a inovativní architekturu. Ateliér má svá studia v Londýně a Praze a další kancelář v Hongkongu; jeho architekti tvoří širokou škálu prestižních domácích i mezinárodních projektů. Hlavní filozofií Bogle Architects jsou jednoduchá konstrukční řešení, která vyřeší složitost jakéhokoli projektu. Praxe je založena na jasné myšlence, širokém uchopení každého projektu a procesu spolupráce od návrhu až po samotnou realizaci společného cíle.

O pocitech z ocenění Stavba roku 2020 jsme si popovídali s majitelem společnosti Ianem Boglem.

Jaký byl váš pocit, když jste se stali vítězem české prestižní soutěže Stavba roku? Jak hodnotíte tuto cenu a co znamená pro vaši mezinárodní společnost?

Vždy je příjemné vyhrát jakoukoli cenu, protože uznání vašimi vrstevníky je nejlepším druhem ocenění. Nyní působíme ve více než 20 zemích po celém světě, takže mezinárodní uznání je velmi obohacující.

Singapurský projekt Early Learning Village získal také cenu našeho časopisu Development News. Jaká jsou specifika tohoto projektu, kdo za ním stojí? Představte ho, prosím…

Budova je jedinou „svého druhu“, neboť obdobný projekt v tomto měřítku nebyl pro děti předškolního věku nikdy rea-
lizován. Museli jsme se vrátit k prvním zásadám, jak zorganizovat celý koloběh fungování budovy. Nakonec jsme se trochu intuitivně rozhodli pro umístění nejmladších dětí nahoře a dětí starších v nižších patrech, aby se minimalizoval pohyb po budově. Členění uvnitř budovy vzniklo přímo z možností zastínění v každé místnosti a externího herního prostoru v každé třídě. Přístřešky ETFE umožňují celoroční ochranu před povětrnostními vlivy, protože v Singapuru je vždy horko, ale také hodně prší!

Rok 2020 je v důsledku pandemie velmi specifický. Jak tato neobvyklá situace ovlivňuje chod společnosti a jak vidíte další dopad pandemie na realitní trhy v zemích, v nichž působíte?

Pandemie určitě ovlivnila množství zahraničních cest, které bychom normálně podnikali. Potíže designérů pracujících na dálku spočívají v tom, že bez přítomnosti na konkrétním místě a jen tak „od stolu“ nezískají ideální inspiraci a stejnou jiskru kreativity. Práce na dálku určitě má své místo, ale rozhodně není budoucností pro designéry, kteří potřebují spolupracovat tváří v tvář – a ne přes počítač! Sledujeme dopad pandemie na odvětví, kde jsme ho neočekávali – zejména u mezinárodních škol, kde nejistota ročního příjmu má vliv na přímé rozhodování. Uvědomujeme si také nárůst popularity sektoru přírodních věd, jelikož v jedné z našich budov v Oxford Science Park skutečně probíhá testování a vyšetřování covid.

Jaký další projekt byste chtěl zmínit? Na čem momentálně pracujete?

Z našeho londýnského studia jsme právě dokončili obytnou věž v Bogotě v Kolumbii. Téměř jsme dokončili další průkopnickou školu v Dubaji ve Spojených arabských emirátech a dokončili jsme i ubytování pro studenty v portugalském Portu. Máme několik zajímavých rezidenčních projektů v Londýně, designujeme jedinečné projekty v Saúdské Arábii a nedávno jsme do našeho portfolia přidali opravdu skvělý projekt ve Francii. Kolegyně Viktorie popíše, čemu se věnujeme v našem pražském studiu.

Jaké je vaše osobní motto, pokud jde o obchodní aktivity?

Zachovejte klid, pokračujte a soustřeďte se… a: Nikdy se nevzdávejte snahy o zlepšení!

Kristina Vacková / Foto: © Infinitude