Ostravský mrakodrap – možná s vyhlídkou

Studio AI – DESIGN (Architektura Interiér DESIGN) založili v roce 1999 Eva Jiřičná a Petr Vágner. Nabízejí komplexní služby od návrhů nových veřejných i soukromých budov, mostů, rekonstrukcí až po kompletní návrhy interiérů, výstav, nábytku i dalších unikátních předmětů.

Mezi jejich realizace patří mj. i designový hotel Josef v Praze, Nová oranžerie na Pražském hradě, rekonstrukce kostela svaté Anny v Praze nadace VIZE 97 Dagmar a Václava Havlových, bytový komplex Sky Barrandov, Kongresové centrum Zlín nebo nová Fakulta humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Za své realizace obdržel ateliér mnohá ocenění v zahraničí i u nás, včetně Grand Prix Obce architektů. O tom, co v současné době připravují, s námi hovořil architekt Petr Vágner.

Jaký je váš názor na výškové budovy a jejich implementaci do českého prostředí? Mrakodrapy tady nemají na růžích ustláno.

Myslím si, že k tomu nakonec budeme i donuceni tím, že budeme využívat pozemky tak, jako teď využíváme spíše krajinu. Budovy se rozlézají do šířky, takže stejně jako v ostatních metropolích to k nám taky dojde. Souhlasím s tím, že musíme být opatrní, abychom nezničili panorama Prahy, které je unikátní, na druhou stranu jsou v Praze již definovaná místa, kde jestli bude mrakodrapů pět nebo více, tak na to nebude mít žádný vliv. Spíše je teď zajímavé vidět, že do uspořádání v Praze poměrně výrazně vstupuje UNESCO a komentuje výškovou výstavbu, respektive komentuje ji tak, aby tam nebyla žádná výšková výstavba. Památková péče i ostatní instituce jsou rády, když slyší tento názor, protože se s ním jenom ztotožní, nemusejí ho samy vynášet. To výškovým stavbám moc nenahrává.

Váš ateliér AI DESIGN zvítězil v Ostravě v soutěži na návrh mrakodrapu…

Bylo to spíše výběrové řízení než soutěž. Město si vybralo tuto formu, oslovilo minimálně 5–10 architektonických kanceláří a naším úkolem bylo předložit jakýsi náš popis, co bychom s tou novou budovou rádi udělali, a samozřejmě jsme tam museli přiložit reference a cenu. Na základě toho jsme byli nakonec vybráni, abychom studii zpracovali.

Čím jste porotu tak zaujali oproti ostatním uchazečům? Jde vlastně o rekonstrukci budovy, kterou v roce 1968 jako experimentální projekt navrhl architekt Jan Slezák na ostravském sídlišti Jindřiška.

Netuším, jaké návrhy předkládali ostatní. My jsme samozřejmě chtěli tu budovu zachovat stejně, jako ji chtěla zachovat radnice. Popsali jsme způsob, jak by náš proces měl postupovat, protože objekt má nějakou historii. Povídá se o tom spousta legend s tím, že se hýbala, že statika je špatná, atd., takže my jsme se spojili s lokálními statiky, kteří pracují přímo v Ostravě a jsou perfektními specialisty na beton, např. Ing. Šeligová a spol. Naše koncepce vycházela z úplného rozboru současného stavu, abychom neukazovali něco, co třeba pak nepůjde realizovat, ale abychom se pokud možno snažili uchopit to realisticky. Možná, že právě tohle nějakým způsobem zafungovalo, nevím.

V jakém stavu je nyní budova a jaká je vaše představa rekonstrukce?

Železobetonová konstrukce by měla zůstat, je dostatečně naddimenzovaná, aby unesla ještě jedno podlaží. Proto jsme uvažovali o tom, že bychom budovu rádi zvýšili. Podle výpočtů a stavebně-technického průzkumu nám vychází, že bychom jedno patro mohli přidat pro vyhlídkovou kavárnu. Konstrukci necháme úplně očistit. Podle našeho návrhu by zde měly vzniknout opravdu pohodlné byty s hezkým výhledem a s balkony, které by podle statických rozborů měly být jen na nárožích konstrukce. Už tři měsíce se uskutečňují měření, sleduje se, zda a za jakých podmínek se konstrukce hýbe. Podle výsledků průzkumů, uvidíme, jestli návrh bude možné realizovat.

Co očekáváte od přístavby dalšího patra?

Měla by to být určitě atrakce. Z toho místa je krásný výhled. Z 22. patra je vidět celá Ostrava kolem dokola. Nicméně v Dolní oblasti Vítkovic je Bolt Tower, kde kavárna ve výšce už je, a nedaleko je i radnice s vyhlídkovou věží. S městem jsme probírali, jestli je vůbec kavárna vhodnou náplní pro toto místo. Ve finále jsme prostor navrhli jako multifunkční a teoreticky je možné, že tam nebude kavárna, ale jiný provoz. Bude tam přístup i možnost zásobování, tak uvidíme.

Do budovy budou tedy vcházet obyvatelé bytů i návštěvníci tohoto prostoru, ať už tam bude cokoli. Jak bude zajištěna bezpečnost obyvatel?

Bude tam vstupní lobby s recepcí a výtahy. Klienti obdrží čip, s nímž se dostanou do svých podlaží – a nebude tam moci nikdo jiný. Další důležitou věcí, již jsme řešili, bylo původní komunikační jádro v centru domu, které nesplňuje současné požární předpisy. Proto jsme ze severní strany přistavěli ještě jedno jádro se dvěma výtahy a únikovým schodištěm – a právě na něj navazuje recepce.

S jakou velikostí bytů se v návrhu počítá?

Od nejnižších pater směrem vzhůru se velikost bytů zvětšuje, tzn. dole jsou od 1+kk a 2+kk a ve čtyřech nejvyšších podlažích je dvakrát po čtyřech nádherných mezonetech, z nichž každý má nárožní balkon a vnitřní otevřený prostor přes dvě patra. Myslím, že to bude velmi atraktivní bydlení. Byli bychom rádi, aby ta budova byla zelená. Je to teď aktuální, ale radili jsme se s panem Sendlerem, krajinářským architektem, jehož nám doporučil pan architekt Pleskot, abychom dokázali na jednotlivé světové strany navrhnout tu nejvhodnější zeleň. Chceme, aby květníky vestavěné v balkonech měly centrální závlahu a bylo možné je udržovat, aniž by to obtěžovalo nájemníky a přitom rostliny neuschly. To ještě potřebujeme dořešit v dalších stupních projektu.

Byty budou patřit městu? Jaký je harmonogram realizace?

To je zatím otevřené. Město trochu strádá v důsledku covidu, proto jsou finance poněkud omezené, ale oni velmi aktivně hledají způsob, jak by projekt mohl pokračovat. Poslední informace je, že by se postupovalo způsobem PPP projektu neboli Public Private Partnership. Pro nás je pozitivní, že zatím to není shozené ze stolu a celé by se to nemělo zastavit. Naopak, město hledá cestu, jak projekt nastartovat.

Jak se pohybuje celková cena za projekt?

Po nacenění jsme došli k částce zhruba 400 mil. Kč. Doufejme, že tam nevzniknou žádné další vícenáklady. Podle předběžných geologických rešerší by mělo být podloží v pohodě, ale samozřejmě nás čekají další sondy, budeme muset udělat průzkum. Velkou výhodou je, že dům tam už stojí. Pochybuji, že by bylo reálné prosadit výškovou budovu do této zóny.

Mrakodrap tedy stojí v samém centru Ostravy…

Je to rezidenční čtvrť, kousek od magistrátu, kousek od řeky, kolem jsou parky. Problémem může být doprava, protože okolní ulice jsou kapacitně vytížené. Zároveň s budovou musíme řešit parkování a budeme tam muset vybudovat parkovací dům, který zabere prostor, kde v současnosti je parkoviště. Původně jsme chtěli obnovit park, který tam historicky byl, a parkoviště umístit místo nízkého objektu, který k našemu přiléhá. Nakonec jsme museli pro město zpracovat tři varianty, jak by to šlo řešit.

Jak probíhá komunikace s obyvateli z bezprostředního okolí?

Musím říci, že v rámci zpracování investičního záměru jsme měli s vedením města velmi dobrou zkušenost. Jsou to opravdu vesměs mladí, šikovní lidé a výborně se s nimi jedná. Po dokončení investičního záměru už byl covid, tak se veřejné projednání konalo prostřednictvím živého vysílání na YouTube. Návštěvnost byla poměrně široká. Kromě veřejného projednání bylo i projednání pro odborníky, byla to zajímavá debata.

Jaká se diskutovala témata?

Budova má v současné chvíli určitý výraz a náš návrh ho mění. Takže debata byla o tom, jestli je vhodné ten výraz změnit způsobem, kudy my jdeme, nebo jestli bychom měli více respektovat stávající tvář.

Na jakých dalších projektech pracujete?

V létě bychom měli začít stavět Obláček, což je nástavba nad Fakultní nemocnicí Plzeň v Lochotíně. Je to projekt, který ležel asi 10 nebo 12 let a nyní se dal do pohybu. Bude v něm sídlit Český národní registr dárců kostní dřeně. Ve Zlíně rekonstruujeme velkou aulu pro Univerzitu Tomáše Bati, na Rohanském nábřeží pokračuje příprava a začne výstavba dvou bytových domů a jedné administrativní budovy pro Sekyra Group. V Pardubicích jsme dokončili úpravu zámku, kde bychom měli zrekonstruovat společenské křídlo. Ve druhém patře by měl vzniknout sál pro asi 220 lidí; měli bychom teď začít pracovat na prováděčce.

Pracujete v ateliéru s paní architektkou Evou Jiřičnou, která žije v Londýně. Pociťujete nějak dopad brexitu?

Brexit jsme zatím příliš nepozorovali, mnohem více se nás dotkl covid, protože Eva je už přes rok uvězněná v Londýně. Ale na druhou stranu jsme se tady naučili pracovat na home office, líbí se nám to a zatím nám to funguje. I s Evou to na dálku perfektně funguje. Máme každý den minimálně jednou, optimálně dvakrát denně debatu nad jednotlivými projekty a myslím, že to velmi prospívá. Dokud sem Eva pravidelně jezdila, tak jsme nebyli tolik ve spojení jako teď. Frekvence v komunikaci je větší a je efektivnější. Od našich kolegů z Nizozemska, jsme se naučili používat nejvíce Zoom, jehož výhodou je, že kdokoli ze zúčastněných může přímo na sdílenou obrazovku malovat. Dříve jsme pracovali přes Teams a říkali jsme si: „Vpravo v rohu je potřeba udělat to a to…“, kdežto teď si to přiblížíme, namalujeme…
Takové informace se velmi dobře sdílejí. To je vlastně přínos poslední doby!

Arnošt Wagner / Foto: archiv AI Design

Údaje

Obestavěný prostor hlavní objekt: 33 850 m3

Zastavěná plocha hlavní objekt:     583,6 m2

Celková výška objektu:    70,25 m

Historie:

Stávající objekt byl postaven mezi lety 1965 a 1968 jako součást sídliště Jindřiška; v průběhu let vykazoval jisté technické a provozní problémy. Mrakodrap má 22 podlaží a původně byl využíván jako bytový dům, později byla dispozice upravena na kancelářské prostory. Dále došlo k výměně obvodového pláště, respektive nevyhovujících fasádních panelů, na nichž jsou dnes patrná značná poškození a zároveň obsahují azbest. Od roku 2013 je objekt nevyužívaný.

Konstrukční systém tvoří kombinace betonového skeletu a monolitického jádra kolem schodišťového prostoru s tyčovými prvky průvlaků a sloupů. V současné době nemáme k dispozici podklady ke stropním dutinovým panelům, je tedy dále potřeba provést stavebně technický průzkum s požadovanými zkouškami. Díky předběžnému technickému posouzení z roku 2012 byla zjištěna dostatečná únosnost nosné konstrukce, která byla v rámci zpracování návrhu potvrzena statickým posouzením a výpočty.