Sekyra Group klade důraz na veřejný proctor

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a svou kariéru začal jako partner v advokátní kanceláři. V současnosti je Luděk Sekyra vlastníkem jedné z největších tuzemských developerských společností Sekyra Group.

Někde jste říkal, že se vás už nikdo neptá na rezidenční projekty, protože je všichni považují za okrajovou záležitost. Tak já se ptám…
Naše rezidenční projekty jsou trochu ve stínu pilotních projektů, centrálních brownfieldů, tj. Smíchova, Rohanského ostrova, Žižkova. Nedávno jsme dokončili Tandem Modřany a stavíme Riviéru Modřany, která by měla mít zhruba 300 by-
tů. Na Opatově připravujeme projekt s více než 200 byty a zároveň chystáme významný projekt 550 bytů v Čakovicích. Tyto projekty spadají do středního cenového segmentu. Myslím, že ten bude velmi důležitý i vzhledem k tomu, že v centrálních částech města registrujeme silnou aktivitu investorů, ale cenová hladina je pro mladé lidi nedostupná. Proto je jasné, proč jsou okrajové lokality atraktivní.

V současné době je poptávka po menších bytech…
Poptávka po menších bytech je významná, protože mnoho zejména mladších lidí ještě nezaložilo rodinu, takže takový byt je adekvátní jejich potřebám. Zároveň někteří lidé byty pronajímají; výnos z menších bytů je v přepočtu na metr čtvereční vyšší. V Praze chybí ze strany magistrátu ucelená koncepce výstavby dostupného bydlení a sociálních bytů, jak ji známe třeba z Berlína nebo z Vídně. To považuji za významný nedostatek a snažíme se na toto téma s vedením naší metropole komunikovat. Dosud žádná z diskutovaných koncepcí nezískala jednoznačnou podporu, takže si myslím, že dostupné bydlení v okrajových částech, zejména menší byty, budou velmi atraktivním produktem.

Ceny bytů ovlivňuje jejich nedostatek. K řešení situace by měl pomoci nový stavební zákon. Jak to vnímáte?
Novela stavebního zákona je samozřejmě nutná, jeho koncepce už neodpovídá dnešním požadavkům. Je to nejen o výstavbě bytů, ale i o výstavbě dopravní a městské infrastruktury, které jsou stejně důležité jako rezidenční projekty. Stavební zákon by měl tyto procesy urychlit. Na druhé straně – hledání koncensu je nesmírně obtížné, protože proti sobě jdou protichůdné zájmy – státu jde o centralizaci, zatímco obcím o decentralizaci. Je zde zájem developerů na maximálním urychlení celého procesu. Existují zájmy různých nevládních organizací, ochránců památek a dalších… Takže hledání kompromisu nebude jednoduché, ale já věřím, že zvítězí racionalita, rozumný přístup.

Jste tradičním vystavovatelem na stánku Prahy na veletrhu MIPIM v Cannes. Jaký projekt letošním návštěvníkům představíte?
V minulých letech jsme prezentovali vždy některé z našich velkých území – Smíchov nebo Rohanský ostrov. Letos by to měla být společně s Prahou prezentace nákladového nádraží Žižkov neboli Žižkov City, kde budeme rozvíjet tu největší část nádraží, v níž by mělo vzniknout až 3 000 bytů. Součástí našeho projektu je historická budova Žižkovského nádraží, což bude asi největší uzavřený veřejný prostor v Praze. Předpokládáme, že by v parteru byly obchodní plochy a ve střešní části si dovedeme představit bytovou funkci. Ostatní prostory by mohly být využity veřejnými institucemi, diskutuje se s národním filmovým archivem, s akademií věd, součástí by měla být i škola. Připravujeme společnou platformu s hlavním městem Prahou, které by mělo převzít rozvoj této budovy. Mimochodem jsme v uplynulých dnech podepsali společné memorandum nejen s naší metropoli, ale i s ministerstvem kultury a Českými drahami, které bude základem konverze historické budovy nádraží na kulturní a společenské centrum celoměstského významu. V okolí budou bytové projekty a kdy na dalších částech rozvoje Žižkova se budou rovněž podílet Central Group, Penta a další developeři.

Funkce tohoto území je dlouhodobě středem pozornosti různých skupin. Najít kompromis asi není jednoduché…
Je to možná učebnicová ukázka toho, s jakými komplikacemi se developeři potýkají. Původní koncept byl, že Olšanská bude jako bulvár procházet celým nádražím. Tento model byl silně prosazován městskou částí i Prahou. Poté, co byla budova vyhlášena kulturní památkou, museli jsme celý koncept změnit a budovu integrovat do rozvoje celého projektu. Takže břímě této budovy neseme my, ostatní developeři, kteří mají v okrajových částech čistě bytové projekty, se tím zabývat nemusejí. Pro nás to znamenalo naprosto zásadní změnu celé koncepce. Je to snad na dobré cestě a předpokládám, že letos by měla být schválena změna územního plánu. V roce 2022 bychom mohli začít s bytovou výstavbou i s obnovou a transformací historického objektu na novou funkci. Pro mne je Žižkov City jakousi laboratoří veřejného prostoru a pilotním příkladem spolupráce města se soukromým subjektem na revitalizaci chráněné budovy takového rozsahu.

Přípravu projektů ovlivňují různé okolnosti, které se podepíšou na jejich konečné podobě…
Jediným projektem, který má podporu napříč politickým spektrem i nevládních organizací – včetně UNESCO, je Smíchov. Je vlastně modelem toho, jak by to mělo vypadat. Proběhlo několik mezinárodních soutěží, bude tam kilometrová pěší zóna, centrála a kampus České spořitelny, škola, dva velké parky. Mou ideou je, aby jeden z nich byl jako Hyde Park. Díky našemu projektu vznikne plnohodnotná městská čtvrť se všemi funkcemi jako alternativa k historickému centru Prahy, které do značné míry patří cizincům. Bude to zřejmě největší projekt v moderních dějinách Prahy, v němž bude žít nebo pracovat na 12 000 lidí. Autobusový terminál Na Knížecí přesuneme směrem k vlakovému nádraží, kde vznikne parkoviště P+R pro několik tisíc aut, a Knížecí se uvolní zástavbě. Rádi bychom tam viděli nový magistrát.

Byl jste jedním z prvních, kdo po revoluci věnoval pozornost brownfieldům.
Brownfieldy jsou hodně důležitým městotvorným prvkem. Všechny tři naše velké projekty zásadním způsobem změní tvář širšího centra Prahy. Dva byly původně logistické areály, nákladová nádraží. Jenže jak se změnila koncepce dopravy, logistika se přesunula za město. Tohle jsou poslední velká území, která lze rozvíjet uceleně, nejen jako komerční či bytové projekty, ale vznikne zde i významný veřejný prostor. Ten je tím nejcennějším, co městu můžeme dát. A naším cílem je integrovat multifunkční development s veřejným prostorem, zacelit jizvy na tváři města tím, že tam vytvoříme něco smysluplného a odpovídajícího nárokům 21. století.

Třetím projektem, o němž jsme ještě nemluvili, je Rohanský ostrov…
Ten byl plochou bez pevné funkce, ale po povodních a postavení protipovodňových zábran jsme koncepci dopracovali, takže zde bude jakési zelené centrum města. Půjde o bydlení 7–8 minut od centra, na které bude svým způsobem navazovat, u řeky, v zeleni. Smíchov bude z našeho pohledu, alternativou k centru, se všemi funkcemi, a Žižkov bude nejdostupnějším bydlením v širším centru Prahy. Navíc ve všech projektech budou významné veřejné prostory… Dva parky budou na Smíchově, na Rohanském ostrově bude park, který naváže na ten před Invalidovnou. Na Žižkově kromě parku dojde k revitalizaci historické budovy nákladového nádraží na objekt s významnou veřejnou funkcí.

Veřejnému prostoru věnujete ve svých projektech velkou pozornost.
Ano, je to naprosto zásadní. Protože v Praze od revoluce žádný veřejný prostor nevznikl. Vezměte si, že jsme tady postavili Národní technickou knihovnu, jedinou veřejnou budovu, a to formou soukromo-veřejného partnerství. V tomto ohledu má současná Praha velký deficit. Když si vezmete, co se postavilo na sklonku monarchie, posledních 20–25 let před vypuknutím první světové války: celá Pařížská ulice, Obecní dům, hlavní nádraží, vinohradské divadlo, nový magistrát, holešovické výstaviště… Kolik veřejných budov se postavilo v současnosti? Je tady řada výzev, o nichž bude určitě diskuse i v souvislosti s těmito pozemky.

Centrálu společnosti plánujete na Rohanském ostrově?
S paní architektkou Jiřičnou jsme pracovali na projektu, který odpovídá mým představám. Myslím si, že to bude hezký dům a celá naše firma se těší, až se do dvou let přemístíme.

Angažujete se také v oblasti vzdělávání.
Jsem členem kolegia rektora Oxfordské univerzity a nadace, kterou jsem založil – Sekyra Foundation– podporuje studenty a akademické projekty po světě – na Oxfordu, Harvardu i na českých univerzitách. Máme Centrum pro filozofii, etiku a náboženství na Filozofické fakultě UK, které jsme založili s Tomášem Halíkem. Filozofie je mým koníčkem. Naše nadace v loňském roce pořádala na Oxfordské univerzitě velkou konferenci o Ludwigu Wittgensteinovi, nejvýznamnějším filozofovi 20. století; nad jeho slovy, že „Hranice našeho jazyka jsou hranice našeho světa“, by se měl zamyslet každý. Narodil se ve Vídni a jeho otec byl jedním z největších podnikatelů monarchie. Patřily mu kladenské doly a jeho matka se jmenovala Leopoldina, – po ní se zdejší železárny jmenují Poldi. Takže měl blízko ke Kladnu a svým způsobem i ke Smíchovu. Letos se chystá konference v Praze a příští rok ve Vídni, protože bude 100. výročí vydání jeho nejslavnějšího díla Tractatus Logico-Philosophicus. Kromě toho jsme uspořádali konferenci o Johnu Rawlsovi, profesoru na Harvardovy univerzity, největším politickém filozofovi 20. století. Naším cílem je vytvořit něco jako Pražský akademický institut, který by přilákal špičky světové intelektuální obce, na dlouhodobé stáže. Měla by to být určitá forma náhrady za Středoevropskou univerzitu, která zde původně vznikla a pak přes Budapešť doputovala do Vídně, což ukazuje smutný osud liberalismu a kritického myšlení ve střední Evropě.

Arnošt Wagner / Foto a vizualizace: archiv Sekyra Group

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *