Landscape festival 2022 jako signál i výzva

Nelze než obdivovat desetiletou, zcela tvrdohlavě prosazovanou a realizovanou ideu pražské Galerie Jaroslava Fragnera pořádat velké letní Landscape festivaly. Ty si v různých městech a na nejrůznějších místech a plochách berou za úkol rozšiřovat povědomí o významu krajinářské architektury.

Zdůrazňují a připomínají nejrůznější skryté vztahy v postindustriální městské krajině a zejména prezentují současné umění v prostorách, na něž původně divák i návštěvník (často stálý) není nejen zvyklý, ale není ani v době rychlých informací, nečekaných šoků (pandemie, válka, klimatické změny, potravinová krize) zcela připraven. To vše samozřejmě v prostředí nejen již existujících urbánních celků a v prostředí architektonického výrazu minulých staletí, ale také v místech současné výstavby developerských projektů či nejnověji v brownfieldech po bývalých industriálních či dopravních prostorách. Landscape festivaly tak spojují současnou či rekonstruovanou architekturu, umění, veřejný prostor. To vše buď v souladu, či naopak v kontrastu se stavem obecného vzdělání, povědomí o zpracovávaných místech, postojů politiků či názorů veřejnosti. K tomu se konají fóra, kde se jednotlivé aspekty kvality veřejného prostoru diskutují za účasti světových odborníků, místních i celostátních politiků, architektů, investorů, developerů a také v neposlední řadě široké veřejnosti.

Opuštěná nádraží jako téma

Galerie Jaroslava Fragnera, která je hlavním organizátorem a realizátorem těchto důležitých akcí, postupně rozšířila místa konání i mimo Prahu. Festivaly jsme mohli zažít také v Ostravě, Opavě, Plzni, Krnově. V letošním roce se díky podobnému programu setkávají a prolínají vlastně festivaly dva – jeden s názvem Festival m³ Umění v prostoru, spolupořádaný spolkem Bubec, a právě Landscape Praha 2022 iniciovaný již několikrát citovanou Galerií Jaroslava Fragnera. Čím jsou si tyto akce blízké?

Všímají si prostředí železnic, takže je můžeme najít buď přímo na mnoha velkých i malých pražských i mimopražských nádražích a stanicích v blízkém okolí, nebo na místě aktuálních brownfieldů, které jsou k dispozici v důsledku stále se prohlubujícího odumírání železniční nákladové dopravy. Tento moment je obzvláště zajímavý, neboť se odehrává ve chvíli celkové politické, ekonomické a zejména surovinové krize, kdy by společnost měla mít zájem vrátit nákladní dopravu zpět ze silnic na koleje, hlavně na území velkých měst a jejich okolí. Aktuálně se to rovná řešení velkých objemů přebujelé automobilové nákladní dopravy, která se v posledních 30 letech přesunula ze železničních kolejí na přetížené a velmi často poničené silnice. My jsme nyní ve fázi očekávání, v jakémsi bodu nula, kdy dojde k podobnému řešení.

Současné omezování železniční nákladní dopravy vytváří prostor po další až agresivní využití velkých, železnicí opuštěných či opouštěných prostor. A právě proto se letošní festival soustředil na takto vzniklá místa, často nesoucí zcela nové otázky či problémy. Připomeňme si je…

Nákladové nádraží Žižkov

Jde o uznávanou památku výjimečné kvality a významu. Část jejího kolejiště je již nyní předávána stavařům pro zahájení poměrně masivní bytové výstavby. Samotná obří skladová nádražní budova stále ještě (po mnohaletém úsilí řady subjektů i odborné a politické veřejnosti) čeká na finální využití svých velkolepých prostor. Tohoto místa si samozřejmě festival všímá prostřednictvím mnoha výtvarných realizací. Zájemcům také připomene severní svahy vrchu Parukářka a jeho zajímavou a rušnou tovární minulost.

Zde uvidí návštěvníci festivalu díla ateliéru MÓD architekti, Jonáše Holuba, Petra Písaříka a spol., Studia Davero, Štěpána Kuse, Kurta Gebauera, Romana Franty, Ivany Junkové, Jana Slovenčíka, Markéty Šeremetové a Adama Hudce a výstavu Skvělé místo pro život, kterou připravil IPR Praha, městská část Praha 3 a společnosti Sekyra Group a Penta Real Estate.

Palmovka – zastávka Libeň

Velmi náročným a poměrně roztříštěným prostorem je křižovatka Palmovka a její okolí, nositel celé řady památných dějů, které jsou dnes zastírány současnou rozporuplnou zástavbou, častokrát však zároveň přinášející kvalitní architekturu. Připomeňme si, že se současná výstavba odehrává nejen na místech donedávna prosperujících přístavů a velkých úspěšných loděnic, ale také na místě dvou zapomenutých a opuštěných nádraží či rozsáhlé židovské obce včetně synagogy i hřbitova.

V okolí Palmovky se potkáme s díly Čestmíra Sušky, Aleše Hnízdila, Miloše Šejna, ARCHWERKU, Šimona Paplháma, studentů FAPPZ ČZU, Dominika Langa, Richarda Loskota, Tima, Jana Waldhausera, Benedikta Tolara, Tatiany Svatošové a Jaroslava Koudelky. Uvidíme dvě výstavy – Vize Palmovka, pořádanou FA ČVUT, Metrostavem, a. s., a Landika Managementem, a v Pavilonu Nahraj Cesta k moderní Praze 8.

Florenc – Masarykovo nádraží – Krenovka

Opravdu velmi žhavým místem je prostor za Masarykovým nádražím až do prostoru bývalého překrásného Denisova nádraží (posléze Vltavského nádraží či nádraží Těšnov). Hmotově agresivní výstavba v těchto místech (Florentinum, zástavba okolí nádraží Florenc, dodnes veřejností nepřijaté kancelářské budovy údajně z pultu ateliéru Zahy Hadid) předkládá městu tvrdé otázky okolo hmotových a výškových řešení. Zcela původní a mladé aktivity s tímto darem kontrastují v nabídce alternativních prostor a jiného využití, to vše v originálním pojetí současných výtvarných umělců.

Florenc a okolí představí práce Adama Hudce, Joany Pianka, Duhy Samira, Props Art, studentů FDU ZČU, Matěje Franka, Lukáše Gavlovského, Romana Švejdy, studia Prodesi/Domesi, Martina Kocourka, Jasmina Schaitla, Lenky Klodové, ARCHWERKU, Prague Idiots, studentů FA VUT Brno a výstavu Florenc 21 před Muzeem města Prahy.

Smíchovské nádraží

Snad dál došly jen změny na okrajích rozsáhlých ploch smíchovského nádraží, kde již vyrůstají první betonové hmoty nových kancelářských i obytných prostor a kde máme naději na vytvoření moderního dopravního centra. Oblast je rozšiřována jižním směrem k bývalému lihovaru Zlíchov a doprovodné programy také připomenou průmyslový vývoj směrem od Hlubočep po křižovatku Anděl.

Instalace v těchto prostorách realizovali Epos 257, RKS, Vize Smíchov, Kamil Mrva a Martin Vymetálek, Vít Čechmánek, Petra Vlachynská, Miloš Šejn, Nikola Hurychová, Břetislav Benda a Aleš Novák, to vše doplněno výstavou Od studia k realizaci s prezentací chystaných projektů městské části Praha 5.

Rozsah letošních Landscape festivalů je mimořádný nejen svou plochou a kvalitou, ale také poselstvím, které předává. Poselstvím pro developery, řízení města a občany samotné.

Josef Vomáčka | Foto: Landscape festival

PERSPEKTIVNÍ BUBLINA

MÓD architekti

Je to už dlouhá doba, co bylo na Nákladovém nádraží něco naloženo nebo vyloženo. Kdysi pulzující tepna zásobující Prahu potravinami a zbožím, nyní opuštěná, vyhlíží nové impulzy a čeká na novou perspektivu. Nyní na okraji nádraží vyrůstá nové město a vše se tak trochu obrací: původní otevřený zásobovací uzel, který každý den vypouštěl na všechny strany automobily plné zboží, se má stát bublinou, magnetem veřejného života, který k sobě bude přitahovat okolní obyvatele. Kdysi uzavřené zakázané kolejiště se otevře lidem a umožní jim vnímat stavbu z jiné perspektivy. Sestupte do doposud zapovězeného kolejiště a zkuste vnímat prostor nádraží jinýma očima. Poseďte na terasách s výhledy na nové obzory lemované nástupišti a zamyslete se nad zaběhnutými rámci vnímání podobných prostor. Můžeme všechno staré a dosloužilé zbourat, když je to finančně výhodné? Nebo máme zachovat původní identitu místa a užívat si kontrastu a vzájemného obohacování mezi starým a novým?

VZDUCHOHLEDNA

Adam Hudec, Joana Pianka, Duha Samir, Props Art

Vzduchohledna je interaktivní instalace, která upozorňuje na jinak ignorované změny v životním prostředí. Dvanáct scénářů v jednom okamžiku představuje, jak vypadá pražské panorama během různých ročních období, atmosférických anomálií nebo vzdušných fenoménů. Jaký odstín má vzduch, který dýcháme v zimě, v létě při vedrech, inverzi nebo smogu? Vzduchohledna funguje jako stroj času, který nám umožňuje lépe pochopit náš vztah k prostředí, v němž žijeme.