Fibonacciho spirála ve Vinařství Jabloňka v pražské Troje

Portugalský architekt Marco Maio žijící v Čechách se při budování vinohradu pro Vinařství Jabloňka v pražské Troje dal vést přírodními zákonitostmi. Využil Fibonacciho spirálu obklopující degustační terasu s výhledem na celou vinici a naprosto izolovanou od ruchu velkoměsta. 

Dokonalé propojení ducha, těla i prostoru se rozhodla v rámci České ceny za architekturu ocenit i společnost VEKRA. Marco nám přiblížil filozofii svého projektu.

Kdy jste se do výstavby vinohradu zapojil a s jakým zadáním od majitelů jste pracoval?

Zapojil jsem se hned od začátku před sedmi lety. Majitelé na vrcholku Černého kopce zrekonstruovali zámeček, měli nádherný výhled na město a chtěli dokončit východní část vinohradu, kde nebylo vůbec nic kromě prudkého kopce, kamenných balvanů a vinných stromků. 

Při stavbě terasy jste využil Fibonacciho spirálu. Jak zde funguje? 

Lidské tělo přirozeně reaguje na prostor. Tady se to projevuje tak, že jakmile se od zámečku vydáte na cestu vinicí, při sestupu dolů se pomalu a přirozeně stáčíte, aniž byste to vnímali. Najednou se ocitnete ve vedené spirále a při příchodu na terasu zjistíte, že se díváte nahoru do kopce na krásně zelenou vinici, která navazuje na kamennou opěrnou terasovou zeď zaoblenou do finální spirály. O městu za sebou nevíte, jste k němu zády, ale zároveň jej kryje druhá kamenná zeď, která za vámi tvoří přirozenou akustickou bariéru. Jste obklopeni klidem a tichem. A o to mi šlo. 

Dokud neotevřete dveře zabudované ve zdi… 

Přesně tak. Je jen na návštěvníkovi, jak moc otevřený prostor chce vnímat. Může mít klid, užívat si degustaci na terase a ocitnout se v jakémsi obývacím pokoji v exteriéru vinice. Anebo k sobě pustí ruch města otevřením kortenových dveří ve zdi, která ho po celou dobu chránila. 

Jaké materiály jste použil?

Pracoval jsem s tím, jaký pocit na člověku zanechá toto místo. Použil jsem kámen, dřevo a beton. Vše mělo svůj účel. Do spirály scházíte dolů po nerovném terénu, což je na vinici v pořádku. Nicméně i tak jste vedeni kamennými teráskami, které vás spirálou dovedou ke stabilitě – ta je tu vytvořena díky betonové terase ve tvaru čtverce. A to vše krásně doplňuje korten použitý na dvoje dveře zasazené do obou kamenných zdí. První z nich ukrývají obslužný minibar, druhé otevírají již zmíněný výhled na město. Na betonovém základu terasy nechybí degustační stůl s posezením. 

Vinice se nachází v prudkém svahu. Co bylo při realizace stavebně nejsložitější?

Kortenové dveře váží půl tuny. Jak sem chcete dostat takový kus materiálu bez helikoptéry? Museli jsme je snést po částech a postupně spojit. Ve výsledku to nepoznáte, jsou úplně beze spár. Celý proces trval než půl roku a byly potřeba hodně šikovné řemeslné ruce.

Jaké poselství s sebou spirála nese?

Vinice a vše, co k ní patří, není pro mne ani pro její majitele. Tohle místo tu bude dalších 200 let, schované před městem, chráněné a soukromé. Je otázkou zodpovědnosti udržet tak nádherné místo pro další generace. V tom vidím symboliku práce každého architekta.

Kristýna Korejtková

Foto: BoysPlayNice Photography & Concept, Míša Kociánová „Ta Co Fotí“

Projekt Fibonacci:

Architektonické studio: Marco Maio Architects – Marco Maio, David Obrovnik, Kaja Likar, Katarina Kobale

Lokace: Troja, Praha, Zastavěná

plocha: 87 m2

Rok zahájení: 2018,

Rok dokončení: 2022