V Evropě se projeví trend zahušťování měst

Filip Pokorný stojí v čele pražské kanceláře Chapman Taylor. Portfolio států, kde tato úspěšná nadnárodní společnost působí, je velice široké – od asijských zemí, jež jsou teprve v rozkvětu, až po vyspělé evropské země.

Právě fakt, že Chapman Taylor působí na tolika rozmanitých trzích, je skvělou příležitostí pro sledování obecných trendů urbanismu, pro získávání zkušeností i pro aplikaci a hledání nejlepších řešení pro každý projekt. Filip Pokorný spojil své jméno s firmou již před více než 13 lety. Práce ho baví, je velmi různorodá a zajímavá, i když ne vždy lehká. „Zatímco s plným nasazením sotva vyřídíte územní povolení, má dcera, která se narodila, když jsme zrovna s jedním z takových větších projektů začínali, vyrostla, naučila se chodit, mluvit a pomalu začíná počítat,“ dodává s úsměvem.

Ve firmě pracujete od roku 2007. Jaký byl váš profesní růst? Předpokládal jste, že zůstanete u jedné společnosti tak dlouho? Netoužíte po změně?

V kanceláři Chapman Taylor jsem začínal nedlouho po škole s pár lety praxe v několika kancelářích, po stáži v Brightonu. Sice jsem měl už čím porovnávat, ale stále jsem se měl ještě co učit. Tato společnost mne zprvu oslovila mixem mezi mezinárodními a lokálními projekty, s širokým záběrem od malých projektů po ty velké. Poté, co jsem nastoupil, mne pak velmi mile překvapila firemní kultura mezinárodní společnosti, kde se všichni chovali a dodnes chovají velice kolegiálně, korektně a táhnou za jeden provaz jako tým. Právě tato kultura je pro nás s Jonem (Jon Hale, další z ředitelů Chapman Taylor – pozn. red.) tím, co se snažíme ve firmě rozvíjet a někdy i chránit před našimi architektonickými egy.

Je podle vás vaše práce pestrá, nebo se snažíte, aby byla?

Mám to štěstí, že má práce je pestrá tak nějak přirozeně
– a ani se o to moc nemusím snažit. Každopádně v kanceláři se s kolegou Jonem Halem snažíme pestrost udržet i pro naše kolegy, aby měli možnost rozvíjet své schopnosti a znalosti napříč typologiemi či stupni projektů. Je to podle mne jedna z výhod naší kanceláře, kterou můžeme našim kolegům nabídnout.

Máte doktorát z urbanismu a regenerace brownfieldů. Obzvláště druhý obor je velice atraktivní a aktuální. Věnujete se brownfieldům i nadále?

Mám to štěstí, že se mohu kromě jiného stále věnovat urbanismu a brownfieldům. Tato problematika mě baví. Je pro mne atraktivní a svou komplexností představuje velikou výzvu. Kromě projektů, na kterých pracujeme v Česku – nová městská čtvrť Ameside v Plzni, regenerace pardubického lihovaru či regenerace areálu Mosilany – mám možnost vidět v rámci globální sítě Chapman Taylor i projekty velkého měřítka v zahraničí, zejména v Asii. Tam mohu sledovat ty nejaktuálnější trendy při navrhování měst v praxi, ať už je to fenomén smart cities, sponge city, či města krátkých vzdáleností.

Nemyslíte si, že se spolu s brownfieldy „ničí“ i mnohé architektonické skvosty jako staré fabriky apod.?

Nemám. Já osobně vidím trochu větší hodnoty v kvalitně fungujícím městě než v konzervaci časů dávno minulých. Tím nechci říct, že musíme vždy všechno zbořit, ale pokud má stavba zůstat, musí kromě své výrazné kulturní hodnoty prokázat i svou aktuální životaschopnost a to, že život lidí ve městě obohatí. Pokud je zachování takové stavby, která v minulosti vznikla někdy i náhodně a byla postavena za specifickým podnikatelským účelem, na úkor dneška, je to něco jiného. Pakliže její zachování vyžaduje kompromisní řešení urbanismu, či prodlouží proces regenerace o dlouhá léta, nebo dokonce zcela zablokuje regeneraci vyloučeného brownfieldu, tak to je pro mne cena příliš vysoká.

Na každý projekt se tedy díváte jako urbanista velice komplexně…

Je důležité, abychom vždy při regeneraci brownfieldů dali na misku vah čas a kvalitu prostředí a uvědomili si, co někdy naše trvání na sporných historických hodnotách znamená. Spousta lidí se nedožije kvůli takové historicky trochu cenné stavbě regenerace kusu města, v němž žijí, které mohlo sloužit právě jim. Často to je ještě ironičtější o to, že laici tyto stavby za krásné nebo hodnotné nepovažují.

Máte zodpovědnost za klíčové projekty společnosti v Česku. Které z nich jsou momentálně aktuální a které máte nejraději?

Máme něco přes 30 aktivních projektů v Česku, ale i jinde v Evropě, od urbanistických studií přes návrhy kancelářských nebo rezidenčních budov, obchodních center, rekonstrukce až po návrhy interiérů. Každý projekt, na němž se spolupodílím se svými kolegy, mám rád. Pro mne osobně jsou vždy nejbližší ty projekty, kdy si rozumíme s klientem, kdy děláme něco nového, inovativního a kdy projekt představuje nějakou výzvu, kterou musíme zdolat.

Na projektu se podílíte komplexně – od jeho vzniku až po realizaci. Jak nahlížíte na složité legislativní a schvalovací procesy a jak se s nimi vaše firma vyrovnává?

Doba plánování staveb je bohužel neúměrně dlouhá a nepředvídatelná, což asi víme všichni. Navíc je tento proces zcela bezbranný vůči obstrukcím a zlé vůli. Mám někdy pocit, že si neuvědomujeme, že lidský život trvá průměrně 70 let. A pokud dnes v Praze trvá povolení většího projektu průměrně sedm let, je to desetina našeho života. Ale když se kolem sebe rozhlédneme, tak ta desetina života se nakonec na kvalitě našich měst vůbec neodráží. Energii často věnujeme podružným technickým problémům, řešení obstrukcí apod. Je až absurdní, když vidíte, jak malé procento času i nákladů přípravy stavby tvoří návrh nebo koncepce, a co stráví byrokracie.

Věnujete se také designu retailu, plánování a regeneraci. Co to obnáší?

Pracuji a pracoval jsem na mnoha obchodních centrech a jejich rekonstrukcích. Obchodní centra a retail nejsou až tak vzdálené urbanismu a plánování dobrého města, jak to na první pohled může vypadat. Zejména aktuální trendy v této oblasti více a více vytvářejí z prázdných „schránek na obchody“ živoucí malé městské čtvrti. To je trend, který bude pokračovat a aktuální situace ho jen akceleruje. Nová obchodní centra budou polyfunkční stavby s různými náplněmi a různými typy veřejných prostor, byť většinou stále ještě krytých.

Máte na mysli spojení retailu s byty, volnočasovými aktivitami apod.?

Ano. Tímto směrem se ubírají dva naše aktuální velké projekty Ameside Plzeň i Galerie Pardubice a tímto směrem se ubírají také další projekty rekonstrukcí obchodních center, kdy nejde jen o kosmetické opravy, ale dost často i celkové přehodnocení a předělání koncepce. V budoucnu věřím, že přestavby obchodních center půjdou ještě výrazně dál a spíše než o rekonstrukci budeme hovořit o regeneraci, neboť jejich proměna bude velice výrazná.

Jaké jsou zde dílčí trendy? Co třeba multiplexy apod.?

Víte, osobně se domnívám, že právě těmto velkým neosobním kinům je odzvoněno a spíše se vrací trend malých klubových kin nebo kin s nějakou přidanou hodnotou.

Nastínil jste také pro mě velmi překvapivé „zahušťování měst“, nebo jak tento trend nazvat?

Ano. Zatímco např. v Asii, která je ještě často zcela nerozvinutá a urbanisticky se rozvíjí, v Evropě bude tento trend opačný. Nyní to můžeme vidět už třeba v Lipsku, kde se za posledních 30 let lidé stěhují z periferií zpět do centra města. Myslím si, že bude potřeba centra měst, a to i historická, přizpůsobit normálnímu životu a potřebám lidí. Potom je jasné, že naopak příměstské částí se budou vylidňovat a lidé se budou vracet zpět do měst, což celkově urbanismu velmi pomůže.

Říká se o vás, že umíte skloubit obchod s architekturou. Je na to nějaký recept?

Nemyslím. Nicméně musíme zajistit kvalitní prostředí, aby se naši kolegové mohli věnovat své práci a mohli zajistit své hmotné potřeby. Takže se musím s obchodní stránkou věci nějak statečně vyrovnat, aby měl kdo ty krásné projekty kreslit.

Jak moc vaši firmu postihla pandemie? Vidíte nějaké světlo na konci tunelu?

Za sebe to spíš cítím jako let v turbulenci, trochu to teď hází, ale snad to všichni přežijeme, brzy to přejde a my se dostaneme dál. Věřím, že nás celé to dění kolem covidu jako lidskou společnost, a tím i architekturu, posune do trochu jiného prostředí, s trochu jinými hodnotami a také poptávkou. Doufám, že bude tlak mj. třeba na to, aby naše stavby byly ohleduplnější k životnímu prostředí. Doufám, že stát bude nucen výrazně zefektivnit správu, aby pomohl ekonomice v rychlé rekonvalescenci, a to se promítne třeba i do zkrácení projednávání stavebních povolení, územních plánů apod.

Kristina Vacková / Foto: autorka a Chapman Taylor