Česko-singapurská obchodní komora sdružuje přes 90 českých firem s obchodními zájmy v Singapuru a v jihovýchodní Asii. Zároveň je platformou pro setkávání významných osobností z nejvyšších obchodních kruhů v České republice i v Singapuru.

Městský stát Singapur, oficiálně Singapurská republika, leží na stejnojmenném ostrově a přilehlých 63 ost­růvcích poblíž jižní části Malajského poloostrova. Na celkové rozloze 729 km² žije téměř 5,7 mil. obyvatel, což představuje třetí nejvyšší hustotu zalidnění na světě. Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Název Singapur pochází ze sanskrtu a v překladu znamená Lví město. To jej do určité míry předurčuje k postavení v čele zavádění moderních technologií, dynamické výstavby a smart city.

Prezidenta Česko-singapurské obchodní komory Marcela Bednáře jsme se zeptali na současné vztahy a obchodní aktivity mezi oběma státy.

Na úvod se musím zeptat na postcovidovou situaci. Jak se projevily její dopady v Singapuru?

To je na začátek poněkud těžká otázka. Po rozšíření viru v Číně mnohé zahraniční firmy, včetně německých, britských a nizozemských, vyklidily pole. Singapur opustily i další země v jihovýchodní Asii. Singapurci zavedli tvrdý lockdown, který trval mnoho dlouhých měsíců.

A jak tato neobvyklá situace působila na obyvatele?

Singapurci se velice rádi setkávají, ať už po práci, nebo při obědě. Žijí daleko bohatším společenským životem, který je mnohem propojenější s pracovním i byznysovým, než jsme zvyklí v České republice. Takže v této osobní rovině se to Singapurců velice dotklo. Ale vzhledem k rozšíření digitálních a mobilních technologií, protože v Singapuru mnoho firem funguje na této bázi, to pro ně nebyl zase tak velký problém. Pokud mají se zahraničním obchodním partnerem osobní či přátelskou vazbu z dřívějška, komunikace na dálku funguje.

Jaký styl života vlastně Singapurci prosazují?

Nejsou příliš zvyklí trávit mnoho času doma. Většina z nich bydlí v bytech, ať už státních, nebo soukromých – často v kondominiích, což jsou komplexy luxusních bytových domů. Bydlení či domovy nemají uzpůsobené k tomu, aby v nich trávili čas od rána do večera, ani nejsou zvyklí připravovat si jídlo doma. Ať je to oběd, nebo večeře – doma nevaří. Řeší to tím, že jedí v bistrech, restauracích či v obchodních centrech. Existují tam tzv. food courty, což je zastřešený prostor, kde je jedno bistro vedle druhého – pod velice přísnou hygienickou kontrolou, takže po této stránce je všechno v pořádku. Tudíž v bezprostřední vzdálenosti od svých domovů mají možnost se tímto způsobem stravovat. Je to velmi levné a mohou si vždy vybrat z nepřeberného množství stánků – přitom kvalita a hygiena jsou zaručené. To je jejich obvyklý životní styl. S příchodem covidu se museli uzavřít do svých domovů a jejich život se dost zásadně proměnil.

V Čechách se otázka bydlení a jeho dostupnosti v poslední době dramatizuje. Jaká je situace v Singapuru?

Bytová situace v Singapuru je rozdělena zhruba v poměru 80 % státních bytů ku 20 % privátních. Singapurská vláda investuje obrovské finanční prostředky do výstavby státních bytů a do podpory bydlení. To je vlastně historická záležitost, protože za „otce zakladatele“ Leea Kuana Yewa, který byl v čele vládní strany Lidové akce (PAP, People’s Action Party), bylo v minulosti rozhodnuto, že perspektivou Singapuru je střední třída se zajištěným kvalitním bydlením, což je základ budoucího ekonomického úspěchu a prosperity. Investovali velké prostředky prostřednictvím vládní instituce Housing & Development Board (HDB) do výstavby státních bytů, pro jejichž pořízení se za určitých podmínek mohou Singapurci kvalifikovat. Těch 20 % privátních bytů, to je jiná záležitost, kde se to často řeší formou kondominií.

Jak se žije v takovém singapurském kondominiu?

To je varianta bydlení na velice vysoké úrovni, kde máte několik vyšších budov, např. dvanáctipatrových, a v každém podlaží je několik bytových jednotek. Třeba pět takových výškových budov tvoří uzavřený komplex, kde funguje bezpečnostní služba a správa, která se velice pečlivě o areál stará. Při každém vstupu do objektu je nutná identifikace čipovou kartou. Obyvatelům je tam poskytován plný servis, v podstatě je o ně postaráno jako v pětihvězdičkovém hotelu. Základní princip spočívá v tom, aby se všichni, kteří v těchto bytech žijí, cítili jako na dovolené v hotelu. Nemáte tam jen byt, ale součástí je společný bazén, terasa s grilem, prostory, kde se pravidelně pořádají společenské akce pro dospělé i děti, a to s programem. Sportovní vyžití zajišťují tenisové a squashové kurty, pingpongové stoly, posilovna – to vše je součást bydlení a naprostá samozřejmost. Kondominia mají vyřešené i parkování, v podzemí jsou rozsáhlé garáže, aby auta neparkovala na ulici.

Nedávno vyšla informace, že se v Singapuru chystá výstavba nových bytů ve čtvrti Tengah.

To je ale poněkud jiný druh bydlení než zmiňovaná kondominia. Projekt Tengah realizuje státní agentura HDB, jejímž prostřednictvím singapurská vláda podporuje výstavbu státních bytů. A pokud jde o čtvrť Tengah, je to vzorový příklad smart city nebo řekněme chytré čtvrti v Singapuru, kde jich je v současné době několik. Například je to Punggol District a kampus National Technology University of Singapore. To jsou vlastně tři chytrá města uprostřed Singapuru. V podstatě dvě smart cities a jeden chytrý univerzitní kampus, který se také řadí mezi smart cities.

Čím bude čtvrť Tengah jedinečná?

Tengah má být vzorová smart city s výstavbou 42 000 bytů, kde bude integrován nejen odvoz odpadu s novými digitálními technologiemi s internetem věcí, jako např. chytré koše, které budou reagovat nejen na zaplněnost odpadem, ale například i v případě požáru dojde k automatickému hašení, zároveň budou senzory v chytré čtvrti reagovat i na zápach, který obtěžuje okolí. Informace je pomocí aplikace předána příslušným pracovníkům, kteří jsou nejblíže, aby mohli situaci okamžitě řešit. Tengah ovšem není pouze o nakládání s odpadem, ale o spoustě digitálních prvků, které jsou implementovány do života obyvatel.

Jaká je vlastně vize smart city v Singapuru?

Vize je taková, že povrch bude čistě zelený, takže budovy, zeleň a pěší zóny. Čili na zemském povrchu se budou pohybovat pouze lidé, o patro níže bude automobilová doprava včetně autobusů a pod tím vším pak metro. Veškerá doprava bude pouze pod zemí, což se i předvádí na vizua­lizaci Tengahu. Tuto vizi prosazuje nejen HDB, ale do projektu jsou zapojeny i mnohé singapurské firmy, jako např. ST Engineering, které se podílejí na systému chytré dopravy.

Dá se porovnat délka realizace projektu u nás a v Singapuru?

Úplně to porovnat neumím, ale Singapur je v obrovském stavebním boomu. Neustále se tam něco staví a vše jde velmi rychle kupředu. Je tam obvyklé, že mrakodrap je po 30–35 letech z jejich pohledu funkčně a energeticky zastaralý a překonaný, takže ho strhnou a na jeho místě vzápětí postaví nový. Takže se oproti nám nebojí učinit radikální řez. Má to pochopitelně i své stinné stránky. Proto je Singapur městem mrakodrapů, ale až na několik výjimek zde scházejí krásné historické budovy, které můžete v hojné míře najít v České republice. Takže jako my Češi rádi jezdíme za tím, co nemáme, tj. někam k moři pod palmu, tak Singapurci se rádi přijedou podívat na hrady, zámky a historické budovy. Supermoderní mrakodrapy tedy nelze posuzovat jako bezvýhradnou výhodu.

Jakou budoucnost plánuje Česko-singapurská obchodní komora?

Naším cílem je, abychom se dostali na úroveň obchodu a investic, kde jsou např. česko-japonské nebo česko-korejské vztahy. Na takové úrovni zatím nejsme, takže je co zlepšovat. To jsou naše ambice. A k tomu nám doufám dopomůže znovuotevření české ambasády v Singapuru. Během září bude zastupitelský úřad v Singapuru otevírat paní velvyslankyně Michaela Froňková, která díky zkušenostem z náročných teritorií patří ke špičce české diplomatické služby. My si od zřízení ambasády slibujeme, že započne nová éra česko-singapurských vztahů, a doufáme, že i směrem k singapurským firmám a partnerům to bude další pozitivní signál, který ještě více oživí obchodní vztahy.

To je jeden z cílů. Jaké jsou další?

Bylo by fajn, kdyby Singapurská republika otevřela ambasádu v Praze. To může být další velký krok, který by mohl českému byznysu velmi pomoci.

Lze konkrétně prezentovat úspěchy českých firem v Singapuru?

Jsou věci, které jsou pro Singapurce viditelné. Příklad lze najít třeba na singapurském letišti Changi: nádherné designové instalace od společnosti Lasvit, kolem nichž denně projde velké množství lidí. Další firma pracuje na odsolování mořské vody, a tím pomáhá místnímu vodohospodářství – její činnost je ze singapurské strany velmi oceňována. Podobně prestižní záležitostí jsou chytré senzory od české firmy, které jsou instalovány na singapurském okruhu formule 1. Jiná česká firma úspěšně dodává chytrá zdravotnická lůžka do singapurských nemocnic a zdravotnických zařízení. Takže ta škála oborů je široká, a to ještě nemluvíme o tradičních značkách, jako je třeba Baťa. A protože si Singapurci aso-
ciují Baťu s dětstvím nebo dospíváním, tak každý Singapurec, který je dnes ve věku 50+, nosil boty od Bati. Trochu problém je, že oni si myslí, že je to indonéská nebo indická značka, a už tam není ta přímá vazba na Českou republiku. Podobně je to s vozy Škoda, protože podle jejich uvažování jde o německé auto, bohužel často nemají ponětí, že je vyráběno u nás. A to je vlastně i práce pro české instituce a Česko-singapurskou obchodní komoru, aby v hlavách Singapurců došlo k tomuto propojení. A aby se ukázalo, že Česká republika může nabídnout nejen tyto tradiční značky, ale že tu jsou i další firmy, které mohou nabídnout zajímavé technologie či produkty k užití anebo k obchodování.

Ve kterých oborech vidíte příležitosti?

Je jich celá řada, zmiňovali jsme například smart cities nebo internet věcí, to jsou obory, do nichž Singapurci investují velké množství finančních prostředků a kde singapurská vláda velice štědře podporuje domácí firmy k další expanzi. Pak je tu fintech. Singapur je asijské finanční centrum, které poskytuje zázemí pro fintechové společnosti a bankovní domy, takže byznys kolem financí a uplatnění technologií ve financích je velký. Pak to jsou rozličné zdravotnické a medicínské technologie, biotechnologie, tedy obory, v nichž české firmy mají velké možnosti… Také samozřejmě IT a digitální průmysl, včetně progresivních segmentů, jako jsou robotika, umělá inteligence apod. V těchto oborech Singapurci hledají špičková řešení a jsem přesvědčený, že je mohou najít u mnoha českých firem.

Komora byla aktivní v oblasti vzdělávání, seminářů a konferencí. Budete v tomto trendu pokračovat?

Určitě chceme dále pokračovat ve vzdělávacích akcích ve prospěch českých firem ve formě obchodních a podnikatelských konferencí. Naší snahou je předat informace o zajímavých obchodních příležitostech v Singapuru českým firmám, ideálně za účasti hostů z oblasti politiky i byznysu. Dále chceme pro členy komory pořádat networkingové akce, protože vnímáme, že společenský život byl na několik měsíců utlumený, takže jim to chceme vynahradit. Česko-singapurská obchodní komora není pouze o bilaterální obchodní relaci, ale snažíme se být i manažerským klubem, v němž mohou účastníci sdílet své zkušenosti, kontakty a informace, ale zároveň si mezi sebou domlouvat obchody. Takový společenský akcent komory je pro nás velice důležitý.

Arnošt Wagner / Foto: archiv, depositphotos a pixabay

Vždy je zajímavé sledovat odlišné realitní trhy napříč kontinenty. Každý z nich má svá specifika daná podnebím, ekonomickou situací, místními trendy, kulturou a dalšími aspekty. A svou roli ve výsledné realizaci hraje samozřejmě i vítězný nápad a design.

Velmi specifickým odvětvím realitního trhu jsou školy a s nimi spojené stavby. Také zde platí, že každá země, potažmo kontinent, v ještě větší míře mají své specifické požadavky. Časopis Development News je pravidelným mediálním partnerem prestižní soutěže Stavba roku v kategorii Zahraniční stavba roku. Jedním z nominovaných je ateliér Bogle Architects s projektem Royal Grammar School Guildford v Dubaji v SAE, který nám přiblížil zakladatel společnosti Ian Bogle.

Do soutěže o Zahraniční stavbu roku nejste přihlášeni poprvé. Jak ji vnímáte v porovnání s ostatními prestižními soutěžemi, jichž se ve světě účastníte?

Jako firma s mezinárodní působností rádi předvádíme naše projekty v místních i mezinárodních soutěžích. Již dříve jsme se Stavby roku zúčastnili a vyhráli jsme, takže i teď radostně předpokládáme, že máme dobrou šanci v této prestižní soutěži znovu vyhrát. V uplynulých devíti letech se nám už povedlo několik mezinárodních ocenění získat, ale vždy je pro nás odměnou, když jsme uznáni za naši mezinárodní práci právě na místní úrovni.

Nominaci jste získali za projekt školy v Dubaji. Jaké jsou obecně současné požadavky investorů na tento druh staveb?

Mezinárodní trh škol je neustále rostoucím a vyvíjejícím se trhem, tudíž je zde velká konkurence. I proto investoři hledají určité znaky a body odlišnosti. V tomto případě jsme měli za úkol nejen do projektu aplikovat běžné potřeby škol, ale přidat sem rovněž funkce nebo motivy z 500 let staré mateřské školy v Guildfordu či navrhnout udržitelné řešení pro specifické klima v Dubaji. Velká diagonální střecha navazuje na historická okna knihovny guilfordské školy. Dalším zajímavým specifikem budovy a zadání byl i požadavek místního vedení (KHDA – Knowledge and Human Development Association), které chtělo, aby všechny děti do šesti let měly třídu v přízemí budovy. Vzhledem ke kapacitě školy (přes 2000 žáků) to předurčilo i celkovou délku budovy, která by v případě, že by tomu tak muselo skutečně být, byla o tři patra vyšší než budova Gherkin v Londýně, na níž jsem pracoval před mnoha lety ve společnosti Foster.

Jsou konkrétně na této stavbě použity některé speciální systémy či materiály?

Budovu jsme navrhli tak, aby byla vzhledem k místnímu klimatu „samostínicí“, a proto byl k zastínění použit konzolový betonový rám. To znamená, že žádná ze tříd není přímo vystavena dubajskému slunečnímu záření, což rovněž umožňuje snížit zatížení chlazení budovy. To při kompenzaci vůči místně používaným fotovoltaickým systémům do určité míry vytváří nulové řešení. Vzniklé vnitřní atrium vytváří v přízemí uzavřenější prostor pro mladší děti, a naopak se otevírá směrem nahoru k nejvyššímu šestému patru, kde jsou děti starší a mládež. Atrium je z 50 % pokryto ETFE střechou, aby mohlo přirozené světlo proniknout i hluboko do nižších pater. Obdobné řešení jsme použili také na projekt Early Learning Village v Singapuru, s nímž jsme rovněž měli to štěstí získat ocenění za zahraniční Stavbu roku.

Čím se liší zadání investora na takový projekt v SAE oproti třeba Evropě?

Hlavním rozdílem je podnebí Spojených arabských emirátů, které je velmi odlišné od evropského. V Emirátech se teploty pohybují od 22 °C v zimě až po 40 °C ve vrcholném létě. Věděli jsme, že musíme navrhnout ekologicky progresivní řešení, což mělo zásadní dopad na design, jak jsem již řekl. Na místním trhu existují i další mikroekonomické problémy, které je třeba vzít v úvahu v dubajských školních projektech. Například jsme měli velmi dlouhou debatu o tom, zda by bazény měly být vnitřní, nebo vnější. Nakonec jsme se společně rozhodli pro kryté vnější řešení, tedy bazény částečně zastíněné hlubokými prefabrikovanými betonovými panely. To jednak umožnilo pestré kropenaté světelné efekty a zároveň i přirozené křížové větrání.

Na co investor kladl při projektu školy hlavní důraz?

Vzhledem k tomu, že investorem je globální poskytovatel škol, hlavní důraz byl položen na projekt samotné školy – zadavatel má 85 škol v 11 zemích po celém světě. Dubajská škola byla jeho prvním projektem na Blízkém východě, takže jsme se museli poučit a vzdělat nejen o samotné budově, ale také o samotném vzdělávacím systému, což vedlo k celé řadě rozhodnutí o designu. Naší výzvou bylo spojit principy 500 let staré školy v Guildfordu ve Velké Británii spolu s požadavky KHDA v Dubaji v klimatu Arabských emirátů. Výsledný development je ukázkou jak vzdělávací nabídky, tak také skokovou změnou v designu vzdělávacího prostředí K-12 (dvanáctistupňového vzdělávacího systému – pozn. red.). Chtěli jsme také z budovy vytvořit jistou „oázu v poušti“, a proto jsme zakomponovali do vnitřních atrií velké množství zelených stěn a živých stromů, které pomáhají vytvářet příjemné prostředí pro žáky a zaměstnance školy.

Kdybyste měl váš projekt charakterizovat pouhými pěti slovy, která by to byla?

Pokud jde o design, řekl bych, že je progresivní, inovativní, vítající, intuitivní a zelený.

Pracujete na celé škále různých projektů. Jaké po období pandemie převažují?

Ano, během pandemie jsme byli osloveni, abychom pracovali na řadě nových projektů na místní i mezinárodní úrovni. I tak ale bylo uplynulé období velmi náročné. Zajímavé je, že jsme se začali zajímat i o projekty v lokalitách, aniž bychom je fyzicky navštívili. To je v rozporu s naším zlatým pravidlem, že místo vždy navštívíme, abychom je dokázali „cítit“, a nejen něco vymýšlet s ohledem na městský, venkovský nebo pobřežní kontext. Tuto skutečnost jsme samozřejmě kvůli cestovním omezením uloženým různými vládami jako reakci na pandemii nemohli změnit. Zato se ale ukázalo, že i digitální řešení může fungovat téměř stejně dobře. Samozřejmě začneme lokality zase znovu navštěvovat, protože je to velice důležité pro kvalitu výsledného designu.

Na jaké krásné stavby z vašeho ateliéru se můžeme v Praze těšit?

Nedávno jsme dokončili komerční kancelářskou část našeho projektu Astrid v Praze 7 a v Praze 8 laboratorní projekt SOLID 21, který se oficiálně otevřel 22. září. Dále máme i celou řadu probíhajících projektů, které se brzy začnou stavět v Praze a okolí v komerčním, rezidenčním, vzdělávacím a volnočasovém sektoru. Sledujte to s námi!

Kristina Vacková / foto: Bogle Architects/Chris Goldstraw