Původně český developer a investor Crestyl posílil na konci roku svou pozici na středoevropském trhu rezidenčních nemovitostí a pracuje na 70 projektech ve střední Evropě.

V rámci jednoho z největších realitních obchodů ve střední a východní Evropě plně ovládl velkého polského rezidenčního developera Spravia. V podmínkách složitého realitního prostředí tím Crestyl rozšířil svou působnost v mimořádně výkonném polském rezidenčním segmentu. Celková bilanční suma Crestylu se díky transakci zvýšila z 850 mil. eur na 1,3 mld. eur se záměrem dále růst v České republice i v Polsku. Celkové portfolio Crestylu nyní zahrnuje 70 projektů ve střední Evropě.

„Zatímco Česko je naším domácím trhem a velmi na něj spoléháme, Polsko je klíčovou součástí naší budoucnosti – chceme se zde dále významně rozvíjet,“ říká Omar Koleilat, spoluzakladatel a generální ředitel skupiny Crestyl.

Crestyl působí na českém realitním trhu již přes 20 let a patří mezi vedoucí developery s širokým portfoliem rezidenčních a komerčních projektů. Ve všech svých projektech se zaměřuje na kvalitu, design, nadstandardní zpracování, použití prvotřídních materiálů a celkové pohodlí pro jejich obyvatele i návštěvníky. Spravia, kterou Crestyl ovládl, je zase jedním z největších developerů rezidenčních nemovitostí v Polsku. Od roku 1999 dokončila již 147 projektů a jejich jednotlivých etap, v nichž bylo postaveno přes 21 500 bytových jednotek a prostor.

„Crestyl je známý tím, že se dlouhodobě specializuje na projekty se smíšeným využitím. Naše zkušenosti v tomto segmentu a znalosti týkající se designu a architektury tak chceme zúročit i na polském nemovitostním trhu a rozšířit oblast působnosti Spravie i mimo pro ni tradiční rezidenční projekty,“ doplňuje Simon Johnson, COO skupiny Crestyl a její generální ředitel v České republice. Odkazuje tak např. na největší projekt v centru Prahy s názvem Savarin, nedávno dokončenou čtvrť DOCK v pražské Libni nebo nově vznikající čtvrť Hagibor u stanice metra Želivského.

Kamienica przy Kinie – Poznaň

Hagibor

Foto: Archiv Crestyl

Časopis Development News ve spolupráci se společností DELTA Group uspořádal 18. října pro své obchodní partnery exkurzi do působivého areálu Tabakfabrik v Linci.

Ten se nyní prezentuje jako srdce pulzující, nově vzniklé městské čtvrti postavené na čtyřech pilířích: kreativitě, sociálním rozvoji, zaměstnanosti a vzdělávání. Naším průvodcem byl Chris Müller, jeho zakladatel a dlouholetý ředitel CMb.industries, který sám sebe označuje za „horníka lidských zdrojů“.

Přátelský a tvůrčí prostor

Po skončení výroby cigaret v Tabakfabrik se město Linec rozhodlo areál od soukromého japonského vlastníka odkoupit zpět, aby z něj vytvořili něco prospěšného pro obyvatele města a vdechli celému objektu nový proces. Přitom bylo podle Chrise Müllera důležité nemyslet jen na nemovitost jako takovou, ale uvědomit si hned na počátku projektu, že to s sebou nese další věci – emoce, reálné představy apod. i možnost reagovat na změny, které v budoucnu mohou nastat.

Chris Müller k tomu říká: „Strávil jsem tu 12 let a z nuly dosáhl obsazenosti 3 000 lidí a do roku 2025 by tu mělo pracovat 5 000 zaměstnanců. Dosud jsme do areálu investovali okolo 260 mil. eur. Prostory už zažily různé změny – původně byl prostor primárně určený pro výrobu textilu, který se změnil na zpracování tabáku, kde se vyráběly cigarety… Hledali jsme nějaké kreativní využití, aby přitom byla současně zachována určitá kontinuita. Jednou z možností bylo vytvořit coworkingový prostor, který by fungoval pro všechny společně.“

Prostory rozdělené, ale volně přístupné

Každý zaměstnanec areálu o celkové rozloze 80 000 m² má svou vstupní kartu, díky níž se dostane do areálu. Přestože je rozčleněn na mnoho dílčích prostor pronajatých jednotlivcům či firmám, s kartou se dostanete kamkoli, můžete se dát do řeči s kýmkoli, koho potkáte, a můžete používat jakékoli stroje a přístroje, které se zde nacházejí.

Prostory v areálu jsou sice oddělené, navzájem však spolu kooperují. Každý má možnost využívat různé části pro svůj výzkum. Cílem všeho je, aby lidé měli možnost spolu komunikovat, dělit se o informace či poznatky a vzájemně si pomáhat a podporovat se. V tom spočívá přínos celého komplexu.

Když firma A s firmou B hledají firmu C, která umí něco, co ty dvě potřebují, management Tabakfabrik jim pomáhá hledat. A najít. Aby firmy A, B a C mohly pak hledat firmu D, která je všechny posune zase o kousek dál. Důležité je, aby se vzájemně doplňovaly, měly z toho všechny prospěch a mohly se dále rozvíjet. I když to tak na první pohled možná nevypadá, všechny věci zde na sebe do určité míry navazují a jsou vzájemně propojené.

Další firmy na čekací listině

„Je důležité si uvědomit, že nemovitost sama o sobě ještě není samostatně fungující objekt. Sice můžete postavit perfektní budovu, ale může se rychle stát, že do sousedství přijde někdo, kdo postaví ještě lepší budovu, s lepším výhledem a levnějším nájmem. Tak vzniká tlak na to, aby se nemovitosti měnily, modernizovaly. Proto je důležité pracovat s lidmi, propojit je, aby spolu mohli fungovat,“ zamýšlí se Chris Müller nad funkcí budovy. A opravdu, je dobré zažít, jak se zde lidé potkávají, s úsměvem se zdraví, domlouvají si schůzky.

Vedle už zaběhlých firem či startupů sídlí v Tabakfabrik i školy, např. první rakouská škola pro digitální humanismus, kterou navštěvuje téměř 100 studentů. Učí se pracovat s reziliencí, zjišťují, jaká bude budoucnost lidstva a jak se člověk jako takový bude vyvíjet.

Chris Müller návštěvníky upozornil, že zde mají kanceláře i banky, které se tu jednak zabývají budoucností filiálek a zároveň působí jako pobočky pro zdejší firmy a jejich zaměstnance. Poskytují provozní úvěry, zajišťují joint venture či kapitál pro výzkum, takže se zapojují do běžné činnosti centra.

Ch. Müller zdůrazňuje: „Neinvestujeme do zbytečností. Snažíme se, aby peníze šly ve prospěch výroby nebo produktu jako takového. Firmy mají zisk z toho, že se u nás usadily. Zisk ve smyslu přátelství, nových informací a propojování.“ Podle něho je třeba si uvědomit, že nemovitost sama o sobě nemá budoucnost. Je třeba se o ni starat a vytvářet v ní fungující procesy. Důležité je nestavět a nepřestavovat prostory jenom proto, aby byly. To znamená, že zde nedělají „úpravy pro úpravy“ jen proto, aby interiéry vypadaly lépe, aby byla zesílená podlaha kvůli technickému zařízení, protože víme, že třeba za dva měsíce tu bude jiný nájemce s odlišným typem výroby.

Jsou zde prostory, v nichž sídlí začínající startupy, které využívají v areálu možnost rozvoje, vedle nich ale fungují i etablované společnosti, které mají moderní stroje. Je patrné, že o prostory v Tabakfabrik je nebývalý zájem.

V současné době je na „čekací listině“ dalších 800 zájemců. I proto zřizovatelé rozhodli o výstavbě další budovy v areálu, na místě objektů, které nepodléhají památkové ochraně, a proto mohly být strženy. „To je právě to, co vidíte venku – staveniště, kde dostavujeme další prostory. Chceme postavit druhou nejvyšší budovu mimo Vídeň, která by měla umožnit, abychom mohli realizovat požadavky, které na náš objekt v této chvíli jsou,“ přibližuje Ch. Müller.

Příjmy nejsou jen z nájmu

„Zpočátku platilo kreativní centrum městu nájem 500 000 eur,“ vykládá Ch. Müller. A dodává: „Výborná zpráva je, že od minulého roku jsme v zisku. Snažíme se být v Tabakfabrik s těmi, kteří neinvestují do tvrdých služeb, ale hlavně do softwaru. Nikoli ve smyslu počítačového softwaru, ale měkkých služeb.“ Management centra pružně reaguje na požadavky, kdy třeba nájemce zjistí, že musí prostor zmenšit – nebo naopak zvětšit. Chris Müller řídil Tabakfabrik 12 let. Za tu dobu zavítalo na různé akce, jako byly veletrhy, koncerty, odborné přednášky apod., 2,6 mil. návštěvníků. Vedle klasického příjmu z nájmů od permanentních nájemníků má centrum příjem i z krátkodobých akcí, jako jsou koncerty, workshopy apod. Třetí zdroj financí, který je nyní stále častější, jsou servisní činnosti, to znamená, někdo něco potřebuje, nemá na to čas, tak se mu to vedení centra snaží zajistit.

Z HISTORIE

Až do poloviny 19. století to byla jedna z největších továren na vlněné tkaniny v Rakousko-Uhersku, ale v 50. letech se zde začal zpracovávat tabák – ke kouření i žvýkací, aby se rozšířily možnosti zaměstnávat místní obyvatele. Od počátku 20. století se zde už vyráběly cigarety a doutníky; pracovalo zde přes 1 000 lidí – 90 % z nich byly ženy. Za první světové války tu bylo ročně vyrobeno kolem 1 mld. cigaret. V roce 1928 už byly budovy staré továrny na vlnu nepoužitelné a bylo rozhodnuto o výstavbě nové budovy. Výsledkem je komplex budov postavený v Linci v letech 1929–35 podle plánů Petera Behrense a Alexandra Poppa. Památkově chráněný průmyslový areál je první ocelovou skeletovou budovou v Rakousku ve stylu Nové věcnosti, a proto je významný i z hlediska architektonické historie. Cigarety se zde vyráběly do konce září 2009. V roce 2010 město Linz koupilo tovární areál o rozloze 38 148 m² a stávající budovy od Japan Tobacco International za 20,4 mil. eur a prohlásilo jej za městskou rozvojovou oblast, která se postupně stává centrem kreativního průmyslu a digitalizace ve spolkové zemi Horní Rakousko.

Jednou ze součástí projektu Vertimove bylo zpracování metodiky s názvem Požadavky na plánování, umístění a provedení vertiportů pro UAM. Ta byla schválena garančním partnerem, jímž bylo ministerstvo dopravy.

Projekt Vertimove byl zaměřen na budoucnost UAM (Urban Air Mobility – městská vzdušná mobilita) a pozemní infrastruktury pro ni – tedy různých typů vertiportů jako nových objektů ve městech – a jejich potenciální sítě v ČR s vazbami na okolní státy. 

Doprava budoucnosti

Architekt Michal Postránecký pro projekt Vertimove zpracoval studii VertiHUB Praha Hlavák – lineárního typu krytého vertiportu umístěného nad kolejištěm hlavního nádraží Praha. Projekt byl již oficiálně představen odborné veřejnosti a garančnímu partnerovi ve virtuální realitě v prostorách firmy Virtuplex. Bylo tu možné se v měřítku 1:1 projít po letištní ploše v prostoru pro odbavení letadla a pasažérů a stejně tak i kolem celého nádraží s vertiportem, který byl doplněn do 3D modelu poskytnutého společností IPR.

O cestování vzduchem v dostupném dopravním prostředku jako běžné součásti dopravy osob ve městech snilo desítky let zpátky mnoho našich předchůdců. Létání v dopravních prostředcích VTOL (vertical take-off and landing) ať už v centrech velkoměst, či jako součásti příměstské a meziměstské dopravy se v blízké budoucnosti stane skutečností. Děti těch, kteří budou již „zítra“ rozhodovat o implementaci tohoto druhu dopravy a o výstavbě pozemní infrastruktury, tedy vertiportech ve městech, budou považovat tento způsob cestování za běžnou součást života. Stejně tak jejich rodiče používají chytré mobily, které viděli v bondovkách někdy před 20 lety jako něco poněkud sci-fi.

Proto již nyní musíme začít v městských systémech připravovat prostor, do nějž základní pozemní infrastrukturu pro cestování letadly VTOL potřebujeme začlenit a zapracovat do územních plánů. Pro umístění vertiportu do vhodné lokality, kde by funkčně a logisticky navazoval na okolní infrastrukturu, bude nutné splnit mnoho podmínek, které vedle územního plánu a dalších regulačních podmínek pro umístění stavby také zaručily její ekonomickou návratnost.

Proto je nejdříve nutné definovat typy těchto urbánních struktur včetně jejich zázemí a jejich funkčních celků. K tomu je rovněž nutné znát druhy procesů a akcí, které budou probíhat na straně klientů i na straně poskytovatele služeb vertiportu, a podrobně prozkoumat vzájemnou interakci mezi klientem a obsluhou včetně komunikačních rozhraní.

V rámci těchto nových struktur se uplatní mnoho robotů a určitě bude – hlavně v autonomně řízených procesech – i hojně využívána umělá inteligence. 

Jak vertiport může vypadat?

Vertiport VertiHUB Praha Hlavák navržený architektem Postráneckým je umístěn nad kolejištěm a nástupišti směrem k Žižkovu, podél kovové konstrukce historického zastřešení. Je to dvoupatrový objekt, dopravně napojený na Žižkov. Vertikálně je propojený přímo do chodby pod kolejištěm, která cestujícím umožní přímé propojení s odbavovací halou vlakového nádraží a dalšími druhy dopravy, tedy metrem a plánovanou tramvají. 

Spodní patro vertiportu slouží k odbavení klientů. I když to není preferovaná varianta, bude možné zaparkovat velmi blízko od vchodu do odbavovacího prostoru. Lepší variantou je jistě taxi nebo MHD. Co nejrychlejší a bezpečné odbavení klienta je maximální prioritou pro návrh vertiportů. Po předložení dokladů projde klient skenovacím tunelem, a pokud není problém s jeho příručním zavazadlem, pokračuje na svůj spoj – odletovou halu po eskalátorech do horního patra. Pokud nepospíchá, může se posadit v hale, občerstvit se, pracovat v kancelářském prostoru, nechat děti pohrát si v dětském koutku nebo se třeba tiše pomodlit ve speciální modlitebně. 

Horní patro je pak určeno nástupu cestujících do VTOL nebo k výstupu z něj. Spojovací chodbou se cestující dostane přímo k odletové bráně – musí se včas dostavit do tzv. zóny „pět minut před odletem“, jinak již nebude vpuštěn do letadla. A to i proto, že se v dané zóně má připravit na odlet a získat finální instrukce o letu a letadle, jímž poletí. Na vertiportech obecně existuje snaha o nasazení maximálního počtu autonomních technologií od odbavení klienta až po samotný let, avšak nástup do letadla musí být regulován lidským supervizorem. 

Letadla typu VTOL od různých výrobců budou v době bezpilotního provozu přepravovat průměrně čtyři cestující. Navržený typ vertiportu odbaví v závislosti na okolnostech přibližně 40 letadel za hodinu s možností maximálního navýšení na 60 vzletů. Předpokládaná kapacita vertiportu bude na úrovni 3 000 a více pasažérů denně a dalších letů pro přepravu nákladu, např. společností poskytujících zásilkové služby do distribučních bodů pro tzv. poslední míli.

Rozvoj tohoto druhu dopravy bude úměrně závislý na budování sítě vertiportů v celé ČR s vazbami na sousední státy. Předpokládaný dolet (e)VTOL letadla MiYa vyvíjeného VZLÚ je s rezervou 300 km na jedno dobití. Tento parametr se v následujících 10 letech může navýšit. Při cestovní rychlosti kolem 300 km za hodinu se tento druh dopravy hodí k doplnění stávající železniční a dálniční sítě a umožní velmi rychlou dopravu do atraktivních lokalit s komplikovaným spojením v ČR i sousedů.

Další informace o projektu Vertimove bude již brzy možné nalézt na www.ccflab.com a v dohledné době na připravovaném webu flytaxi.city, který bude věnován rozvoji UAM a projektu VertiHUB Praha Hlavák a dalším vertiportům v ČR.

VERTIMOVE projekt CK03000139 financovaný TA ČR z programu Doprava 2020+  

projektový tým a role jednotlivých subjektů v týmu:

Výzkumný a zkušební letecký ústav

UAM létající prostředek – MiYa

UAM provoz a legislativa

simulace vlivu počasí a větru na vzdušné cesty

 

CENTRUM MĚSTA BUDOUCNOSTI – CIIRC ČVUT PRAHA

návrh jednotlivých typů vertiportů, stavební legislativa a standardy

začlenění vertiportů do urbánních systémů, návrh sítě vertiportů v ČR

architektura vertiportů, optimalizace pohybu klienta, bezpečnost procesů 

 

CENTRUM DOPRAVNÍHO VÝZKUMU

dopravní průzkumy

studie a analýzy poptávky

dopravní model ČR – implementace UAM

 

DESIGN STUDIO

design kabiny letadla MiYa

design procesů a rozhraní letadlo/klient/port

ergonomika procesů – design