HELUZ IZOS nabízí unikátní nabídku skel a souvisejících služeb s mimořádným důrazem na detail

Na první pohled se mohou různé typy zasklení jevit jako v podstatě totožné. Nenechte se ale zmýlit – rozdíly mezi jednotlivými typy zasklení mohou být obrovské, aniž by byly pouhým okem vidět. 

„Zdánlivé detaily rozhodují nejen o komfortu užívání, ale rovněž o energetické a tím i ekonomické náročnosti provozu celé budovy,“ vysvětluje Petr Stejskal, obchodní ředitel společnosti HELUZ IZOS, největšího výrobce izolačních a dalších opracovaných skel pro stavebnictví na tuzemském trhu.

Sortiment, z něhož si každý vybere

Společnost HELUZ IZOS, člen skupiny HELUZ GROUP, se na našem trhu stala jedním z lídrů nejen z hlediska výrobních kapacit, ale především díky rozsáhlému výrobnímu programu a široké nabídce služeb konečným zákazníkům, projektantům i výrobcům oken.

„Náš sortiment se dělí na dvě základní velké skupiny, a to izolační dvojskla, respektive trojskla, a takzvaná opracovaná skla,“ přibližuje Petr Stejskal nabídku, která kromě běžného zasklení zahrnuje například také graficky potištěné sklo ve vysokém rozlišení, s využitím AI, skla tvrzená, ornamentální, s vyvrtanými otvory, pískovaná, smaltovaná, s různým opracováním hran… „Zároveň ale nabízíme poradenství pro projektanty a zákazníky. Každá stavba totiž přináší svá specifika a je škoda nevyužít veškerých výhod, které moderní materiály a výrobní procesy zasklení nabízejí,“ vysvětluje obchodní ředitel společnosti HELUZ IZOS.  

Na zdánlivých detailech záleží

Typicky jde například o výběr a testování bezpečnosti oken s výraznějším namáháním. „V případě izolačních skel zajímají zákazníky, projektanty a stále častěji i energetické poradce především tepelněizolační vlastnosti. Není to ale jediný sledovaný parametr. Mnohem více se při výstavbě, ale i při rekonstrukcích řeší požadavky na akustický útlum či bezpečnost. Dobře zvolené zasklení umí všechny tyto požadavky uspokojit jednou skladbou skel a rámečků. V nabídce máme například i řešení pro okna instalovaná ve vyšších nadmořských polohách. To je něco, na co člověk, pokud není z branže, nemyslí. V hermeticky uzavřených sklech je prostor s určitým objemem plynu, dnes v naprosté většině argonu, který zlepšuje tepelněizolační vlastnosti. Každý plyn se podle nadmořské výšky rozpíná, kritická hranice je rozdíl v nadmořské výšce výrobního závodu a místa instalace izolačního skla 400–500 m. Naše výrobní závody jsou v nadmořské výšce kolem 200 m, takže pro zasklení instalovaná 600 m a výše nad mořem jsme schopni dodat skla se speciálními vyrovnávacími tlakovými ventilky,“ vysvětluje Petr Stejskal. 

Společnost HELUZ IZOS dokáže projektantům poradit i v tom, jak správně navrhovat zasklení vzhledem k orientaci oken vůči světovým stranám.

Úspory hlavním tématem

„Díky tomu, že IZOS patří do skupiny HELUZ GROUP, která se dlouhodobě zabývá energetickými úsporami a zvyšováním uživatelského komfortu budov, zaměřujeme se na speciální pokovení, která umějí pracovat se sluneční energií. Nabízíme izolační skla řady IZOS Energy+. Jde o určitou kombinaci jednotlivých typů skel s pokovením, která jsou schopná získat jeden a půl až dva stupně ze slunečního tepelného záření. A půl stupně rozdílu odpovídá zhruba 5–6 % nákladů na energie, ve výsledku tak náklady na vytápění mohou klesnout o čtvrtinu,“ říká Petr Stejskal. A upozorňuje, že v případě odlišné konfigurace naopak jiné zasklení dokáže snížit nežádoucí přehřívání interiéru a tím i náklady na chlazení. 

Izolační trojskla a dvojskla IZOS každoročně procházejí sérií náročných zkoušek prováděných nezávislými akreditovanými zkušebnami z České republiky a Německa. O kvalitě výrobků svědčí licence OSVĚDČENO PRO STAVBU propůjčená Svazem zkušeben pro výstavbu.

www.izos.cz

Areál Vlněna propojuje bohatou průmyslovou minulost Brna se špičkovými technologiemi 21. století. Prémiový design a vysoké technické parametry Vlněny jsou atraktivní pro velké společnosti, které chtějí v Brně založit pobočky, ale i pro inovativní startupy.

Vlněna je postavena podle standardů BREEAM, které respektují širokou škálu kritérií od energetických až po ekologické. Celým komplexem nás provedl Jan Hübner, ředitel výstavby CTP.

Mohl byste se nám stručně představit?

Pracuji dva a půl roku jako šéf výstavby, ale celkem jsem v CTP strávil sedm a půl roku. Začínal jsem v roce 2004, kdy CTP mělo 15 zaměstnanců a dvě průmyslové zóny; tehdy jsem tam strávil pět let. Nejdříve jsem stavěl industriální haly v západních Čechách, kde jsme jako CTP v té době začínali. Pak jsem stavěl třeba kancelářskou budovu v Ostravě a další v Brně na Černovické terase, takže poměrně to byl dost velký rozptyl. Následně jsem odešel a pracoval 10 let pro slovenského developera HB Reavis, z toho jsem byl pět let jako šéf výstavby v Polsku. Zpočátku nás bylo asi 15 a když jsem odcházel, bylo nás skoro 180. Sám jsem měl asi 60 lidí ve výstavbě. A mimo jiné jsme tehdy postavili nejvyšší budovu v Evropské unii, 310 m vysokou Varso Tower ve Varšavě.

V Polsku jste ale nezůstal…

Dostal jsem nabídku vést pobočku HB Reavis v Maďarsku, kde jsem strávil tři roky. Stavěli jsme v ulici Vaci, což je hlavní kancelářská ulice v Budapešti, největší kancelářský projekt Agora, zhruba 60 000 m2 pronajímatelné plochy.

Takže následoval návrat zpět do rodného Brna? 

Vrátil jsem se zpátky do Čech a po dalších asi dvou letech jsem se domluvil s Remonem Vosem o návratu zpátky do CTP. Sice do rodného Brna, ale jelikož mám na starosti výstavbu v Česku, kdy nejzápadnější projekt je v Aši a nejvýchodnější v Karviné, je to trochu složitější.

To musí být dost časově náročné.

Mým úkolem je řídit nejen projekty, ale především tvořit strukturu a systém pro zhruba 70 lidí, kteří pode mnou v České republice pracují, navíc máme externí stavbyvedoucí, lidi na bezpečnost práce na stavbě a tak dál. Celkem hospodaříme s ročním stavebním rozpočtem kolem 10 mld. Kč a nyní máme v Čechách asi 40 rozestavěných projektů.

Na kolikátém místě v žebříčku výstavby kanceláří se CTP nachází?

Překvapivě jsme nyní největším kancelářským developerem v České republice, protože máme rozestavěno nejvíce metrů čtverečních – alespoň podle mých informací.

Takže se primárně soustředíte na tento segment?

Určitě ne, my to máme jako sekundární náplň; pro nás je primární industriál.

Setkali jsme se v komplexu Vlněna v Brně. Pojďme si tedy připomenout historii areálu.

Vlněna je součástí oblasti původních manufaktur, v nichž se zpracovávala příze a vlna a které zde vznikaly od 18. století. Asi v polovině 19. století tady vznikly Bochnerovy závody a kousek odtud je Bochnerův palác, kde bylo sídlo fabriky a který se nám povedlo zachovat a za opravdu velkých nákladů zrekonstruovat. Továrnu s novorenesančním palácem získala rodina Stiassni po smrti Edmunda Bochnera v roce 1903. Vedli továrnu až do roku 1938. Byli Židé, a když vypukla druhá světová válka, museli uprchnout do USA, aby unikli holokaustu. Po válce komunisté celý areál znárodnili a vznikl zde národní podnik Vlněna, který ukončil výrobu v roce 1997.

V jakém stavu se po ukončení výroby areál nacházel?

Velká část budov byla v naprosto dezolátním stavu. CTP areál koupila v roce 2007. Nějakou dobu trvalo, než se ujasnila vize. První stavební povolení firma dostala, tuším, v roce 2016, první budovu jsme postavili v roce 2018 a postupně to tady zaplňujeme.

Každá doba přináší pro developery různé výzvy. Nejdříve to byly kanceláře, pak haly, po nich byty apod. Měli jste od počátku jasnou představu, co tu vznikne?

Vlněna ještě pořád nemá finální podobu. V současné době stavíme budovu I (v písemné podobě velké i), což je 60 m vysoká kancelářská budova. Jak říká architekt Václav Hlaváček, který je duchovním otcem projektu, je to takový maják. Ve Vlněně jejím dokončením dojde k uzavření druhé etapy. Třetí etapa výstavby začíná na druhé straně, nyní tam chystáme základovou desku. Od začátku se plánovalo, že převážnou většinu výstavby budou tvořit kanceláře, ale v rámci třetí etapy by tu měly vzniknout i byty. Třetí etapa obnáší kancelářskou budovu K o rozloze 8 000 m² a kolem 255 bytů od 1+kk po 3+kk a také jeden nebo dva 4+kk. Nicméně od začátku tu vznikal komplex, který měl fungovat jako celek. Takže jednou z nejdůležitějších částí je parter, kde se prolínají služby, retail, kantýna, kavárna, malé obchody, posilovna – tedy to, co si myslíme, že tady lidé potřebují. Jednou z úvah byla možnost lepšího sportovního vyžití, takže v rámci třetí etapy stavíme pětadvacetimetrový bazén a prostor pro centrum jógy. Uvažujeme také o dalších službách, jako je třeba oční optika apod. 

Byty budou určeny na prodej?

Všechno si podržíme a budeme jen pronajímat. I z dlouhodobého hlediska jsme si ponechali všechno, co jsme postavili. Nikdy jsme nic neprodali, což je jedna velká výhoda. Na Brno je to unikátní komplex. Všechny budovy, které CTP postavila za 26 let existence, zůstaly v jejím vlastnictví, i když je musíme postupně rekonstruovat – hlavně kvůli úsporám energií apod.

Mají zaměstnanci společností z Vlněny možnost bydlet přímo v místě?

Byty budou dokončeny začátkem roku 2026 a záměrem je, že bychom rádi, kdyby si je pronajaly zdejší firmy. Předpokládáme a věříme, že velká část nových bytů bude dlouhodobě pronajatá právě jim.

Takže další bonus, který bude Vlněna nabízet?

Přesně tak, je to jedna ze služeb, které budeme nabízet nájemcům kancelářských prostor. Nájemníci budou moci například výhodně využívat bazén. Také hodně pracujeme s lokální komunitou ve Vlněně. Chceme budoucím nájemníkům bytů nabídnout prostor, kde se obyvatelé bytů budou moci potkávat, a k tomu třeba zvýhodněný vstup do našeho coworku Clubco, kde by získali možnost studijních či pracovních prostor. Areál Vlněna je v Brně v mnoha směrech unikátní projekt, protože nic podobného tady není. 

Inspirujete se v zahraničí?

Jednoznačně. Když jsem pracoval v HB Reavis, věděli jsme, že trendy, které vznikají v Londýně, se za tři roky dostanou k nám. Zelené budovy nebo BREEAM se tam řešily pár let předtím, než se staly standardem v České republice. A Remon Vos, který je zakladatelem CTP, je právě tím, kdo vidí dále a přemýšlí o tom, co bude za pár let. Například nemá rád parkovací místa, říká, co s nimi budeme dělat za pět deset let, když všichni přestanou jezdit autem, protože to bude drahé. Teď ve dvou kancelářských projektech řešíme, jak budovy postavit a vymyslet tak, abychom za pár let parkovací místa mohli zužitkovat jinak. Je super vidět trochu dál.

A co se týká bytů?

Remon s architektem Václavem Hlaváčkem a dalšími lidmi se letěli podívat do Amsterdamu a do Haagu na tamní komunitní bydlení. U nich to funguje, ale u nás zatím moc ne. Lidé u nás jsou konzervativnější, preferují vlastní bydlení. Trend se ale pravděpodobně – vzhledem k cenám bytů – bude blížit západní Evropě. Stávajících 82–85 % lidí, kteří bydlí ve vlastním, se bude v poměru k těm, kteří žijí v pronájmech, snižovat. Je dobré s tím už předem počítat. 

Je to tedy o nastavení určité vize?

Ano. Nemá cenu vymýšlet kolo, je třeba si to ověřit a zjistit, jak to funguje. Pak to můžeme implementovat v Čechách. Samozřejmě uděláme chyby, ale většiny se můžeme vyvarovat.

Máte ve Vlněně pronajaté všechny prostory, nebo hledáte nájemce?

Budovy, které už stojí, mají obsazenost zhruba 97 %. Stavíme kancelářskou budovu I, která bude kolaudovaná ve druhé polovině roku, tam jsme tuším na polovině nebo mírně nad polovinou pronájmu. Určitě se nemusíme bát, že by se nám nepodařilo dosáhnout kompletního pronájmu. Vlněna má skvělou lokaci, v podstatě jsme v naprostém centru Brna a s vynikajícím dopravním napojením. 

Jakými moderními technologiemi vybavujete kancelářské budovy?

Budova I ve Vlněně bude jednou z nejmodernějších na trhu. Důležitou částí je měření a regulace, kterou jsme vytvářeli ve spolupráci s několika společnostmi. Vlastně jsme vymýšleli, jakým způsobem by budova měla fungovat za pár let. Potřebujete kvalitní centrální systém, na který budou navazovat další technologie. Nyní existují různá čidla kvality vzduchu, LED osvětlení atd., které před 10 lety nebyly. Za pár let budou technologie, o kterých teď můžeme jen snít. Ale ten centrální systém musí být dostatečně robustní, aby je za pár let mohl pojmout. Například se společností Compactive jsme řešili různé druhy osvětlení, které by se chromatičností přiblížily přirozenému světlu, jak se mění během dne. Ráno má jinou intenzitu, jinou barevnost než odpoledne a na to lidský organismus reaguje. Právě s Compactive a jejich odborníky jsme řešili, jak ty systémy navrhnout a implementovat. Něco takového bude nainstalované v lobby a jsme schopni to nabídnout klientům v jejich prostorách. Měření a regulace v podstatě potřebuje jako základ robustní hardware, to znamená sběrnici systému, kam se do budoucna dají osazovat typy čidel osvětlení, napojovat další prvky, které v této chvíli ani neznáme. Softwarová část se také bude vyvíjet. A jelikož my ty budovy vlastníme a budeme vlastnit, potřebujeme být připraveni na budoucí vývoj.  

Pokrok nezastavíš, ale inovace jdou rychlým tempem.

Určitě. V industriálních budovách před 20 lety nikdo neinstaloval LED osvětlení, protože bylo příliš drahé. Instalovaly se halogeny, možná zářivky. Nyní máme téměř 100 % budov s LED osvětlením. Světla jsme vyměnili postupně ve všech budovách, které vlastníme, v posledních třech letech. Byl to velký projekt, stálo to hodně peněz, ale posunujeme tím ty budovy kupředu, snižujeme jejich energetickou náročnost. Totéž s kancelářemi. Potřebujeme základní robustní systémy, které budeme upravovat a posouvat dál.

Máte i jiné podobné případy?

Něco podobného řešíme na Černovické terase, kde máme budovu, v níž je největším nájemníkem Honeywell. Budovu starou 15 let rekonstruujeme, měníme měření a regulaci, měníme čidla, přidáváme čidla CO2. Snažíme se to dostat na takovou úroveň, aby u nás nájemce Honeywell zůstal dalších 10–15 let, neměl problémy a důvod odejít. Dostáváme energetický štítek z kategorie C do A. Je to obrovský komplikovaný projekt, který řešíme poslední rok. Půl roku už ho stavíme a ještě ho do konce roku budeme dělat, ale je to něco, co nás ve větší či menší míře čeká na velké části portfolia. Takže k výstavbě samotné se přidává i spousta rekonstrukcí.

Na co jste v areálu Vlněny nejvíce pyšní?

Myslím, že nejvíce viditelnou částí je nádherná zeleň v parteru mezi budovami. A jak vidíte, je tu spousta laviček, na kterých sedí lidé. Na to jsme opravdu pyšní. V rámci třetí etapy budeme se zelení pokračovat, měla by být víc „přírodní“ – stromy, tráva, jezírko atd. Samozřejmě budeme doplňovat retail. Jak už jsem říkal, snažíme se komunikovat s klienty, vymýšlíme, co by je zaujalo, co potřebují, aby se ještě více zlepšilo prostředí pro práci i život. Třeba před rokem klienti požadovali školku a nyní jsou otevřené dvě dětské skupiny pro asi 48 dětí, k tomu jsme postavili dětské hřiště. Snažíme se pracovat tak, aby tu lidé byli spokojení. Věřím, že pak tu budou spokojené i firmy a o to vlastně jde. Když to bude všechno dobře fungovat, Vlněna nebude mít strach o budoucnost.

Arnošt Wagner

Foto: Bohdan Štoček a archiv CTP

Ve dnech 12. až 15. března se v Cannes uskutečnil 34. ročník veletrhu MIPIM. Hlavním mottem bylo letos Na bydlení záleží! (Housing Matters!).

Na jih Francie se sjelo přes 20 000 účastníků, mezi nimž byli investoři, realitní odborníci či představitelé veřejné a státní správy z celkem 90 zemí. Na ploše 19 500 m² mohli navštívit na 340 stánků a expozic. Představili se tu tradiční účastníci, ale také letošní nováčci ze Severní Ameriky, Blízkého východu, jihovýchodní Asie a dalších zemí, které na MIPIM představily atraktivní oblasti pro investice.

MIPIM opět přilákal zástupce největších světových institucionálních investorů, jako jsou penzijní fondy či podílové fondy, pojišťovací společnosti, univerzitní nadace a státní investiční fondy. Celkově MIPIM přivítal investory spravující aktiva přes 4 biliony eur.

MIPIM 2024 byl dosud nejudržitelnějším ročníkem, který se vyznačoval čtyřmi závazky: učinit MIPIM čistší, zelenější, rozmanitější a zvýšit jeho společenský dopad.

Česká republika letos zůstala v ústraní – na rozdíl od sousedních zemí (s výjimkou Slovenska) – se na MIPIM po delší době nepředstavilo žádné město ani region.

Nicméně zástupci českých či v tuzemsku působících společností si cestu do Cannes našli. Některé z nich jsme požádali o stručné shrnutí jejich dojmů.

1. Jak jste zaregistroval hlavní téma letošního MIPIM a v jaké formě?
2. Připravujeme článek o umělé inteligenci v architektuře. Bylo to téma na veletrhu patrné?
3. Které přednášky byly pro vás zajímavé a určitým způsobem inspirativní?
4. Velkému zájmu se vždy těší v Cannes soutěž MIPIM Awards. Patřil některý z přihlášených projektů k vašim favoritům?

M.Sc. Tero Loukonen, Head of Research, PASSERINVEST GROUP, a. s.

1. Bydlení a jeho různé podkategorie (společné bydlení, studentské bydlení, soužití více rodin atd.) se v průběhu týdne odrazily v různých diskusích. Nedostatek dostupného bydlení je velkým tématem na mnoha trzích. Inspirativní byl půldenní pondělní summit Na bydlení záleží! O udržitelnosti, nulové uhlíkové stopě a ESG se během onoho týdne často diskutovalo v různých debatách. Vnímal jsem, jsem, že nálada na investičním trhu byla lepší než na loňském veletrhu EXPO REAL, přestože z diskusí na MIPIM zatím přesvědčivě nevyplynulo, kdy bude investiční trh aktivnější – i když mnozí letos očekávají nárůst transakcí. Hodně řečníků se domnívalo, že jsme na dně nebo blízko něj v procesu přeceňování. Někteří se domnívají, že nyní je ten správný čas začít hledat příležitosti k investicím, zatímco jiní byli toho názoru, že přeceňování ještě v Evropě neskončilo. Nicméně se zdá, že na trhu je větší jistota ohledně směřování úrokových sazeb a investoři to vidí.
2. Ano, bylo. Několik řečníků na různých konferencích hovořilo o AI. A také jsem se zúčastnil konference AI a nemovitosti, která byla jednou z nejvíce navštívených ve velkém sále Leaders Perspective Stage. Nejprve to byla působivá prezentace profesora z Kolumbijské univerzity, po níž následovala panelová diskuse, v níž ředitel globální architektonické firmy hovořil o tom, jak umělá inteligence mění práci architektů. Vlastně představil AI a architekturu na SOUP Urban Festival v roce 2023.
3. Bylo jich hodně, takže zde uvedu jen některé. V rámci pondělního půldenního summitu Na bydlení záleží! představil Kai-Uwe Bergmann, partner skupiny Bjarke Ingels Group, Scénáře bydlení pro budoucnost. V úterý ráno se v londýnském stánku konalo setkání Místa, kde lidé chtějí pracovat. A odpoledne následovala velmi dobrá debata Vize globálních investorů. Ve středu to pak byla již zmíněná konference AI a nemovitosti, která byla velmi působivá. Také Trendy na amerických realitních a kapitálových trzích ve středu přinesly skvělou diskusi. Ve čtvrtek byla nezapomenutelná debata na zasedání Makroekonomika a získávání financování. Jinak se konaly různé prezentace ve stáncích vystavovatelů Grand Paris a NEOM ze Saúdské Arábie, které byly velmi působivé.
4. Ve čtvrtek večer jsem se zúčastnil slavnostního předávání MIPIM Awards, takže jsem měl možnost vidět všechny nominované a vítěze. Líbil se mi projekt Atmosphere by Krallerhof od Hadi Teherani Architects v kategorii Nejlepší hotelový, turistický a volnočasový projekt. A lyf one-north Singapore v kategorii Nejlepší rezidenční projekt. Také The Ellikon Commercial Hub v kategorii Nejlepší nový megaprojekt vypadal úžasně. Takže jsem měl pro tuto soutěž více než jednoho favorita; byla to skvělá show jako obvykle.

Ing. arch. Oleg Haman, prezident Obce architektů, z. s., CEO a spoluzakladatel architektonické a projekční kanceláře CASUA

1. Tématem letošního MIPIM byla odolná a udržitelná města. Expozice zemí Blízkého východu tomu naprosto přesně odpovídala. Byla prezentována úplně nová města v divoké přírodě nebo poušti. Architektonicky se jednalo o díla převážně velkých renomovaných londýnských ateliérů.
2. Já osobně jsem téma AI v architektuře na MIPIM nezaznamenal. To ale neznamená, že tam vůbec nebylo.
3. Přednášky na MIPIM – zejména bývalých politiků – jsou opravdu velmi inspirující. Měl jsem v plánu jít na vystoupení bývalé finské premiérky, ale časově se to nepotkalo s koktejlem, který jsme pořádali.
4. Letos jsem měl čtyři zásahy – Royal Belge v Bruselu, Esbjerg Maritime Centre v Dánsku, Atmosphere by Krallerhof v rakouském Leogangu a Living Places v Kodani.

Michal Hink, advokát, partner DLA Piper Prague LLP

1. Vzhledem k tomu, že se hodně zabývám tématem nájemního bydlení (Built to Rent/PRS projektu), zaregistroval jsem, že na MIPIM toto téma hodně rezonovalo. Jednak jsme se mu jako kancelář věnovali a rovněž mezi klienty byl vidět zájem jak o tyto projekty, tak o investice v tomto segmentu.
2. Osobně jsem téma AI na veletrhu příliš nezaznamenal. Pravděpodobně jsem ho jen dostatečně nesledoval a nevyhledával je na jednotlivých diskusních setkáních.
3. Letos jsem se příliš nevěnoval přednáškám na veletrhu, ale spíše osobním schůzkám a potkávání se s konkrétními klienty, proto vstup z mé strany v této oblasti není relevantní.
4. Mezi finalisty MIPIM AWARDS mě letos zaujal projekt Trojena Ski Village v kategorii Best New Mega Development a Elektrownia Powisłe v kategorii Best Urban Regeneration.

Milan Stříteský, jednatel Business Network CZ s.r.o., oficiální zástupce RX France pro

MIPIM, MAPIC, MIPIM ASIA v ČR a SR

1. Letošní MIPIM byl klíčovou událostí pro mezinárodní realitní komunitu. Tento ročník se uskutečnil v době globální politické a ekonomické nejistoty, přetrvávající naléhavosti řešit změnu klimatu a zásadních výzev, jimž čelí klíčové realitní sektory, jako jsou komerční a rezidenční nemovitosti. MIPIM si klade za cíl pomoci celosvětové komunitě objevit řešení dlouhodobých strukturálních problémů formou networkingu a diskusí na vysoké úrovni. Veletrhu MIPIM se zúčastnilo přes 200 zástupců z České republiky a Slovenska. Vedle tradiční přítomnosti společností jako CTP Invest představili své produkty a služby předvedli i noví vystavovatelé, např. CRESTYL GROUP a 2N. Akce se rovněž zúčastnilo několik set firem, které působí v realitním byznysu na českém a slovenském trhu. V letošním roce jsme opět spolupracovali s ULI, WBCSD, IIGCC a World Green Building Council, abychom našli mezinárodní řešení prostřednictvím různých konferencí a networkingových programů MIPIM, které zahrnují významné podniky, jako je Bouygues & Schneider. Veletrh MIPIM jako akce sama o sobě také sehrál významnou roli. Ročník 2024 byl dosud nejudržitelnější výstavou a charakterizovaly jej čtyřmi závazky: učinit MIPIM čistší, zelenější a rozmanitější a tím zvýšit náš pozitivní sociální dopad. V letošním roce to byl rezidenční sektor, který aktivně hledal nové modely, které by vyhověly poptávce trhu – od pronájmu po vlastnictví a další změny životního cyklu jedním z klíčových témat diskutovaných na MIPIM v rámci nové půldenní konference Housing Matters! zahájené ještě před zahájením MIPIM. Tato událost svedla dohromady investory, developery, představitele místních úřadů, sdružení a urbanisty, kteří zkoumali, jak vyřešit rostoucí poptávku po bydlení, prudce rostoucí ceny a nerovnosti bydlení a sdíleli vize budoucnosti udržitelného bydlení. Konečně, protože jsme porozuměli zásadní roli nových perspektiv a názorům představitelů průmyslu při transformaci sektoru nemovitostí, jsme letos spustili program MIPIM Challengers. Tato inovativní iniciativa je navržena s tím, že 16 mladým profesionálům z oborů souvisejícím se stavebnictvím z celého světa nabídne příležitost, aby představili své nápady na MIPIM. Dostali jsme ohromující odezvu s více než 150 eseji zaslanými z 20 různých zemí. Zatímco většina příspěvků pocházela ze západní Evropy, náš konečný výběr je rozmanitý a zahrnuje účastníky ze vzdálenějších zemí, včetně Mauricia, Jižní Afriky a USA. Tato kombinace podtrhuje naše odhodlání shromáždit širokou škálu poznatků a zkušeností, abychom podpořili pokrokové změny myšlení v realitním průmyslu.
2. Doporučuji přečíst si RIBA Artificial Intelligence Report, která byla projednávána na MIPIM a konstatovala, že 41 % architektů nyní používá AI a 43 % z nich pak věří, že AI zvýšila efektivitu procesu navrhování. AI byla žhavým tématem, o němž se na akci několikrát diskutovalo, např. Sanna Marin a specializovaná sekce „AI a nemovitosti: Jak je lze správně používat, jaké to má důsledky, jak revoluční to bude?“, která byla součástí oficiálního programu MIPIM.
3. Přečtěte si závěrečnou zprávu z veletrhu zmiňující rozhovory na MIPIM o nových oblastech plných příležitostí a optimismu.
4. Soutěž MIPIM Awards představuje od roku 1991 světově nejudržitelnější a vizionářské projekty. Letos bylo do této celosvětově uznávané realitní soutěže přihlášeno 209 projektů z 39 zemí; některé z nich již dokončené, jiné se teprve začnou stavět. Mezi šest klíčových kritérií patří celková udržitelnost, integrace projektu do prostředí a komunity, kvalita uživatelské zkušenosti, ekonomický přínos, originalita konceptu a architektonické kvality. Vítězové byli vybráni na základě hlasování poroty a hlasování registrovaných delegátů MIPIM online a na místě.

Lenka Kostrounová, ředitelka financování nemovitostí ČSOB

Dojmy bych shrnula nezávisle na otázkách, protože jsem na MIPIM měla trochu jiné priority. Celkově bych shrnula dojmy z letošního MIPIM: Jako vždy velké potěšení ze setkání s významnými hráči Evropy na poli developmentu a investic, výměny názorů a sdílení zkušeností. Jinak letošním veletrhem rezonovala témata jako nájemní a sociální bydlení i spolubydlení. Je evidentní, že nedostatek bytů trápí nejen Čechy, ale i velkou část Evropy. Dalším nosným tématem veletrhu bylo ESG a AI v realitách. Tato témata nabývají na významu a je super při vzájemné diskusi s ostatním i účastníky zjišťovat, jak kdo toto téma chápe, jak je kdo daleko s jejich implementací. V případě ESG není kromě základních faktů, jakými jsou povinnosti snižovat uhlíkovou stopu nebo pravidla reportingu, nic přesně nalinkováno. Je na každém státu, společnosti, aby si našel cestu dosažení cíle. Jsem ráda, že ČSOB věnuje tématu velkou pozornost a je jedním z aktivních členů Rady pro šetrné budovy.

S ohledem na ustupující inflaci a fakt, že úrokové sazby v eurech již zřejmě neporostou (v CZK dokonce klesají), se nálada mezi účastníky zdála o poznání optimističtější než v předchozím roce. Totéž však nelze konstatovat v případě německých návštěvníků, protože tam inflace, růst sazeb a dopad na valuace byl často velmi dramatický. Koho realitní svět zajímá, tak se akce zúčastnil, byť cena vstupenky převyšující 2 000 eur je pro rozpočet firem velký zásek.

Velmi mě překvapila neúčast zástupců české veřejné a státní správy. Poprvé za dobu, co na MIPIM jezdím, což je přes 15 let, zde chyběl stánek českých měst. Nesdílím názor, že se my Češi můžeme potkat doma. Jde přece o to ukázat světu/Evropě, co se u nás chystá za stavby, co a proč se již povedlo, kdo je na trhu aktivní. Setkala jsem se pouze se zástupci Ostravy (Hana Tichánková, náměstkyně primátora pro strategický rozvoj, a jejími kolegy Jiřím Hudcem, Ondřejem Vysloužilem a Adélou Koudelovou), kteří zde letos byli jako návštěvníci, nikoli vystavovatelé. Velké díky za jejich zájem – Ostrava je dynamicky se rozvíjející město a to, že se každoročně veletrhu aktivně účastní, vnímají evropské trendy a snaží se jim přizpůsobit, jednoznačně přispívá k jejich PR mezi investory a developery. Naprostým opakem českého přístupu bylo Polsko a jejich města, která pro marketing na MIPIM dělala vše, aby se zviditelnily jejich projekty (i aktéři).

Zuzana Chudoba, Managing Director, BTR Consulting, s. r. o.

Neodpovím na jednotlivé otázky, ale shrnu své postřehy: Celým veletrhem MIPIM se prolínalo téma bydlení. Tedy v jakékoli formě – studentské, dlouhodobé, krátkodobé, spolubydlení, seniorské. Je zřejmé, že demografický a ekonomický vývoj plus potřeby bydlení nejen v Evropě předstihly nabídku, na kterou reagujeme se zpožděním až nyní. Což podtrhuje podtéma MIPIM Na bydlení záleží! Vesměs jsem cítila pozitivní náladu v oblasti investic do sektoru bydlení, která bude letos jistě podpořena klesajícími úrokovými sazbami a větší sebejistotou na všech trzích. A také nedostatkem bydlení či ubytovacích kapacit a jistým růstem cen v této oblasti.

Škoda je, že se Česká republika, nota bene Praha, která dlouhodobě řeší nedostatek nabídky bydlení v různých formách bydlení této Evropsky významné akce vůbec neúčastnila a dala tak podle mého názoru najevo, že nemá zájem o spolupráci se zahraničními investory, kteří by jistě mohli částečně pomoci současný problém svými investicemi řešit.

Obecně bylo na MIPIM cítit, že účast je oproti předcházejícím ročníkům nižší. Což je určitě spojeno se stále napjatou situací v oblasti dostupných zdrojů a ochotou investovat. Nicméně podle názorů různých investičních skupin se zdá, že by se trh mohl letos rozhýbat a od druhé poloviny roku budeme – doufejme – sledovat více transakcí v porovnání s rokem předchozím napříč Evropou. Velmi zajímavý je přístup států, jako byl hlavní partner MIPIM – Saúdská Arábie nebo dále Omán. Oba státy představily nejen velmi zajímavé rozsáhlé projekty v hlavních městech, ale i schopnost nově vznikající čtvrti v porovnání s Českem povolit a začít stavět v rekordním čase (maximálně dva roky), ale zároveň i závazek je i postavit a dokončit a také zlepšit celkovou pohodu života v nich ve specifických podnebních podmínkách. Celkově bych řekla, že nálada byla pozitivní s ještě více pozitivním výhledem do budoucna.

Tradičním vyvrcholením veletrhu MIPIM bylo slavnostní vyhlášení MIPIM Awards na závěrečném galavečeru ve Festivalovém paláci v Cannes.

Vítězi v jednotlivých kategoriích se stali

• Nejlepší projekt konverze: Royale Belge, Brusel, Belgie
• Nejlepší kulturní, sportovní a vzdělávací projekt: Esbjerg Maritime Center, Esbjerg, Dánsko
• Nejlepší hotelový, turistický a volnočasový projekt: ATMOSPHERE by Krallerhof, Leogang, Rakousko
• Nejlepší průmyslový a logistický projekt: ESR Higashi Ogishima Distribution Centre, Kawasaki, Japonsko
• Nejlepší projekt s kombinovaným využitím: Royale Belge, Brusel, Belgie
• Nejlepší kancelářský a obchodní projekt: St. John’s Terminal, New York, USA
• Nejlepší rezidenční projekt: Living Places Copenhagen, Kodaň, Dánsko
• Nejlepší projekt městské regenerace: BASSIN 7, Aarhus, Dánsko
• Nejlepší nový development: Casa BFF, Milán, Itálie
• Nejlepší nový megaprojekt: The Ellinikon Commercial Hub, Metropolitan Pole of Hellinikon, Atény, Řecko
• Zvláštní cena poroty: ESR Higashi Ogishima Distribution Centre, Kawasaki, Japonsko

 

 

 

O nutnosti rekonstrukce Horáckého stadionu se v Jihlavě mluvilo nějakých 10 nebo 15 roků, možná i déle. Bylo to dost komplikované, protože na tak malé město, jako je Jihlava, byl projekt poměrně náročný. 

Trvalo dlouho, než vedení města našlo odvahu podniknout zásadní krok a vyhlásit veřejnou architektonickou soutěž na multifunkční arénu, která vyroste na místě starého „zimáku“. Věci se daly do pohybu po volbách v roce 2018. Jedním z těch, kdo stojí u zrodu nové arény, je radní Ing. arch. David Beke.

Ve hře prý tehdy byla i varianta, že nová hala bude postavena na okraji města.

V krajském ani v městském územním plánu pro něco takového nebyly připraveny žádné pozemky. Už v roce 2012 někdo rozhodl, že malý Zimáček bude postaven tam, kde je. Znamenalo by to roztržení obou provozů, dublování dopravní obsluhy, zázemí apod. Všechno by generovalo duplicity. Navíc suburbanizace není nic, co by městům přidalo. Snížila by se podpora podnikání ve městě, byly by třeba masivní investice do hromadné dopravy i do parkovišť pro automobily. Aréna by žila jen v době akcí, ale město potřebuje stavby, které budou žít celý den. Nejen dva tři večery za týden. 

Jakou kapacitu bude mít nový stadion?

Určitě menší než ten původní, v základu je to mezi 5 500 a 7 500 diváky. Doprava k aréně je řešena komplexně a pestře. Pod arénou je parkovací podlaží, kolem arény jezdí páteřní linky MHD, v blízkosti se nachází autobusové nádraží, začíná se budovat i hlavní vlakové nádraží, kam by v horizontu 10 let měl přijet rychlovlak. Do arény se lidé dostanou pěšky z různých směrů, na kole nebo taxíkem. Takto nastavená dopravní obslužnost je jasnou výhodou projektu. Lidé na to časem přijdou. Dnes jsme už jinde než před lety, kdy si všichni mysleli, že je skvělé mít obchodní centra za městem, jako to bylo v Americe v devadesátkách. Ale i tam přišli na to, že to je špatná cesta. My jsme ze začátku samozřejmě nevěděli, kolik to bude stát, jestli seženeme peníze, ale energie, kterou jsme do toho vložili, byla tak velká, že jsme všechny ty problémy za ty roky překonali. Příprava trvala skoro pět let – nemysleli jsme si, že to bude trvat tak dlouho.

Co bylo příčinou?

Velké veřejné projekty prostě trvají dlouho – ať už se to týká náročnosti projektové přípravy, nebo nezbytného shánění peněz. Co se od projektové dokumentace po realizaci nezměnilo, je – až na fasádu a nějaké drobnosti – zadání. Budova je téměř stejná. V době covidu sice došlo k nějakým změnám, ale nebyly nijak dramatické. Poněkud nás vyděsilo, když jsme dostali ke stavebnímu povolení rozpočet na 1,6 mld. Kč, ačkoli jsme původně počítali s 800 mil., takže jsme řekli, že je potřeba to celé seškrtat asi o 200 mil. Kč. Architektonický návrh se nijak radikálně nepřekresloval, byly provedeny jen dílčí úpravy. Byly sníženy počty skleněných prvků, zmenšena část podzemí, některé materiály byly změněny, např. kámen jsme nahrazovali betonem. Slevňovali jsme spíš standard provedení objektu. Zmenšovat nebylo co, protože kapacita pro 5 500 lidí souvisí s tím, aby se tu mohla hrát nejvyšší soutěž v tom či onom sportu. A nejdražší na té budově je právě ten počet lidí, kteří sem tam vejdou…

Jak práce dále postupovaly? 

Loni v létě jsme už měli vysoutěženého generálního dodavatele, ale teprve týden před zahájením prací jsme dostali potvrzení od Národní sportovní agentury na posledních 300 mil. Kč, takže celou dobu jsme pociťovali určitou nejistotu. Kraj na začátku v roce 2018 za pana hejtmana Běhounka neslíbil, že nám dá půl miliardy. Ale pan hejtman řekl, že bude hledat cesty pro to, aby takový projekt v kraji mohl vyrůst, protože mu dává smysl, aby krajské město mělo multifunkční objekt. Začali jsme se bavit o desítkách milionů korun, jimiž by kraj mohl přispět. Kraj se navíc jasně vyjádřil, že nemá zájem arénu provozovat. S aktuálním krajským zastupitelstvem se nám podařilo dojednat podporu projektu v částce 500 mil. Kč. Díky za to zejména oběma hejtmanům. Je to například násobně vyšší suma, než jakou Jihomoravský kraj podpořil arénu v Brně.

Takže se nakonec podařilo peníze poskládat…

Paradoxně inflace a ostatní věci pomohly městu v tom, že se nakonec peníze poskládaly v potřebné částce 1,9 mld. Kč, na kterou je hala rozpočtovaná, resp. vysoutěžená. Za tuto částku by to společnost Gemo skutečně měla postavit. Třeba to bude na zápis do Guinnessovy knihy rekordů, protože to bude možná první stavba, která se vejde do sumy, za niž byla vysoutěžená. Pracujeme na tom, aby to tak skutečně bylo a byla dokončena v termínu.

Jaké bylo původní zadání pro architekta?

Říkám, že to bude vlastně „velký kulturák“. Samozřejmě hokejová Dukla byla hnacím motorem, tým tam po desetiletí působil. Prostřednictvím svého historického odkazu klub tlačil na město, na politiky i na veřejnost, že je třeba se stadionem něco udělat, aby tu hokejová Dukla měla nějakou budoucnost a nežila jen slavnou minulostí. Hokej bude určitě tvořit velkou část provozu. Hala je celkově koncipovaná trošku jinak než jiné podobné haly, třeba O2 Aréna, která slouží především pro jednorázové akce. Od počátku chceme, aby hala žila od rána do večera – s trochou nadsázky se dá říct, že ráno by tam přišly v šest krasobruslařky, po nich malí hokejisté, pak velcí, po nich veřejnost a večer by tam byl koncert. Od začátku to tak bylo naplánované a požadované. Hala má zároveň své specifikum – když jdete kolem, zvenku vidíte až na ledovou plochu, kde se něco děje. Není to prostě taková ta klasická aréna, kde jdete kilometr nějakou černou chodbou a netušíte, co se děje uvnitř. Takže bylo velmi důležité, aby to byla integrální součást města. Pozemek byl relativně malý, ale myslím si, že se s tím architekti popasovali velice dobře.

To mluvíte o architektonickém ateliéru Chybik + Kristof, který arénu navrhoval?

Jejich návrh a jeho největší síla byla v tom, že upřednostnili prostupnost daného území a vytvořili jakousi společnou podnož pod domy, mezi nimiž se dá procházet, takže to objemově zmenšili vůči celému okolí. Považuji to za velkou a zásadní devízu projektu.

V časové ose jsme se dostali do současnosti. Jak je nyní stavba daleko a jaký je krátkodobý výhled?

Na stavbě se už začaly montovat prefabrikované prvky, z velké části je hotové suterénní garážové patro. Pracuje se na monolitech, na ně se už začínají stavět další prefabrikovaná patra s tribunami. Stavba je vlastně rozdělena na jakési kvadráty kvůli plnění časového harmonogramu a staví se takovým rotačním způsobem. V jedné části už jsou stavbaři třeba ve třetím patře, v další ve druhém – a v poslední čtvrtce mohou být ještě v zemi. Takže pomyslně pracovní čety rotují po stavbě. Do konce roku chceme mít halu zastřešenou, aby se mohly instalovat technologie. V září 2025 by měla být nová aréna otevřená, takže termín je dost napnutý. 

Čím je projekt ještě zajímavý?

Určitě to bude montáž střechy, kdy se sem budou muset dopravit a namontovat nosníky až 7 m vysoké a 30 m dlouhé. Montáž by měla probíhat v létě a je tu možnost, že celá ocelová konstrukce se může vlivem tepla roztáhnout až o třeba 10 cm. Proto hledáme i varianty pro montáž v noci apod. Pět jeřábů na staveništi tvoří nyní nejvyšší bod města. Každý den je na stavbě přes 100 lidí a až se bude finišovat, jich budou jich určitě další stovky. 

Počítáte do budoucna s posílením MHD v okolí arény?

Hala je na hlavní páteřní lince MHD. Prostor před arénou budeme zklidňovat, mezi vysokou školou a arénou bude projíždět jen MHD, cyklisté a zásobování; tranzitní dopravu se pokusíme odtud vymístit. Jednáme s dopravním podnikem o případných svozových linkách z parkovišť. Ale Jihlava je tak malá, že poměrně snadno dojdete do haly odkudkoli.

Jaké se plánuje zázemí haly. Máte v plánu nějaký bonbonek?

Bonbonků je tam víc. V důsledku zrušení části v podzemí jsme některé služby vytáhli ven nebo do vyšších pater. V plánu je recepce, jejíž součástí je kavárna, dětský koutek, moderní pivnice s nějakým jednoduchým gastro provozem, která bude na pobytových schodech naproti vysoké škole. Součástí arény a skyboxového patra bude velká profesionální kuchyně, která bude na akcích obsluhovat zázemí v jednotlivých patrech, kde budou gastro pointy. Ty jsou koncipované jako jakési otevřené ostrůvky v prostoru, do nichž se z kuchyně bude zavážet jídlo. Přes týden to bude propojené s pivnicí, aby to provozně dávalo smysl. Zjišťovali jsme zkušenosti v podobných arénách u nás i v zahraničí a snažili jsme se vybrat ty nejlepší varianty.

Skyboxy budou pro partnery lákadlem…

Pro nás je důležitá ekonomika fungování objektu, aby to město nezatížilo. Bude zde 32 skyboxů, začínáme připravovat kalkulaci, diskutujeme s provozovatelem arény i s Bedřichem Ščerbanem, jak obchodně nastavit model spolupráce Dukly a arény. Bude to klíčové partnerství, které je třeba rozumně nastavit, ale všechno musí být zcela transparentní.

 

Arnošt Wagner

Foto: Archiv 

Domesi Timber Construction je součástí skupiny firem Prodesi/Domesi s více než 20 lety zkušeností na trhu. Firma se zabývá projekcí, výrobou i montáží různých typů dřevostaveb.

Celou problematiku nám přiblížil Ing. Zdeněk Konvalina, ředitel Domesi Timber Construction.

Stavebním trhem se šíří informace, že i u nás bude možné stavět vícepodlažní dřevostavby o výšce až 22,5 m (dosavadní limit byl 12 m). K jakým konkrétním změnám legislativy či norem došlo a jaký to má praktický dopad? 

Ano, konečně i u nás lze stavět vyšší dřevostavby, v této chvíli díky požárně-inženýrskému přístupu. Jen bych upřesnil, ze horní limit není dán. I když požárně-inženýrský přístup byl možný už dříve, v praxi nebyl nikdy použit. Cestu k jeho využití v případě budov s konstrukčním systémem ze dřeva otevřelo společné odborné stanovisko HZS, ČAS a UCEEB ČVUT zveřejněné koncem loňského roku ve věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Současně byly vydány části druhé generace Eurokódu 5 pro navrhovaní dřevěných konstrukcí formou Technické normalizační informace, a byly zavedeny čtyři mezinárodní ISO standardy zaměřené na požárně-inženýrský přístup do systému ČSN. Nyní se zpracovává metodika k tomuto postupu. Vše uvedené prosazovala i námi spoluzaložená Platforma pro udržitelné stavebnictví ze dřeva, která stanovuje cíle za velké developerské společnosti. I když je vydání návrhu na změnu požárních norem plánováno na první pololetí roku 2025, uskutečněné kroky už nyní přinesly jasný signál pro trh, a tudíž větší míru jistoty pro investory, kteří chtějí naplňovat udržitelné cíle ze svého přesvědčení či v souladu s Pařížskou dohodou. Proto nyní můžeme realizovat budovy s dřevěnou nosnou konstrukcí vyšší než 12 m. 

Proč je podle vás změna legislativy – tedy především výškových limitů dřevostaveb – tak důležitá? Jsme připraveni na veřejné a vícepodlažní budovy ze dřeva? 

Změna je určitě důležitá, nejen z důvodu, že se musíme chovat k přírodě a k naší planetě co nejvíce udržitelně, zodpovědně, k čemuž jsme se zavázali Pařížskou dohodou, kdy se do roku 2050 máme stát klimaticky neutrální ekonomikou a společností. Využití dřeva ve stavebnictví je jednou z cest, jak takovéto cíle naplňovat. Dřevěné konstrukce jsou ekologičtější než tradiční materiály, dřevo jako jedno z mála materiálů dokáže vázat CO2. Proto posun výškových limitů je prvním velmi důležitým krokem. Připravenost na veřejné a vícepodlažní dřevostavby vyžaduje nejen legislativní posun, ale technickou a stavební odbornost. A dovolím si říct, že u nás máme mnoho odborníků. Cestu nám však musí ukázat i stát, který má být příkladem pro soukromý sektor. Proto je třeba, aby udržitelnost byla jedním ze základních požadavků ve veřejných stavebních zakázkách. V tom naši politici zaspali a bez této změny budeme klimatické cíle velmi složitě naplňovat.

Pod značkou Domesi Timber Construction se zaměřujete na udržitelné stavby většího měřítka. Jak byste stručně charakterizoval činnost firmy? Kdo jsou vaši zákazníci a co jim nabízíte? 

V Domesi Timber Construction jsme odborníci na velké stavby ze dřeva. Věnujeme se velkým konstrukcím ze dřeva, poradíme si s návrhem, projektem, výrobou i montáží. Máme za sebou přes 20 let zkušeností s dřevostavbami. Umíme skloubit a efektivně koordinovat jednotlivé projektové i stavební fáze a poskytnout celostní pohled zahrnující požadavky akustiky, statiky, požárně bezpečnostního řešení včetně požárně-inženýrského přístupu, konstrukce samotné i jejích detailů. To je jedinečné skloubení, které nikdo jiný na trhu nenabízí. Našimi zákazníky jsou architektonické a projekční kanceláře, kterým umíme nabídnout projektový management a odřídit zmíněné odborné profese nebo nabídnout službu generálního projektanta. S investory a developery většinou spolupracujeme už od prvního konceptu návrhu, abychom dokázali konstrukci optimalizovat a perfektně připravit na dřevo. Dále spolupracujeme se stavebními firmami, jimž dodáváme dřevěné konstrukce a doplňujeme jejich portfolio, aby se mohly zaměřovat i na zakázky ze dřeva. A také se ucházíme o veřejné zakázky, kde cítíme, že udržitelnost je v zadání důležitým faktorem. To vše díky tomu, že máme vlastní konstruktéry, velmi dobrého statika a jsme navázáni na několik zpracovatelů požárně bezpečnostních řešení, kteří jsou schopni pro jakoukoli budovu najít cestu požárně-inženýrským přístupem, samozřejmě za naší plné koordinace a projektového managementu. 

Kam se bude trh dřevostaveb v nejbližších letech posouvat a kde v tomto vývoji vidíte značku Domesi Timber Construction?

Dřevostavby nyní zažívají velký boom. Změna myšlení a přístupu ve stavebnictví už je nyní dost patrná. Dřevo je aktuálně tématem téměř každé konference i mimo dřevařský svět. A to jsme teprve na začátku. A budoucnost? Pokud chceme dekarbonizovat české stavebnictví, musíme se zaměřit na dvě části – jak snížit uhlíkovou stopu při výstavbě a především při následném užívání budov. Čím více budeme snižovat uhlíkovou stopu při užívání budovy, tím více bude do hry vstupovat materiál, z něhož budeme budovy stavět. V tomto ohledu je dřevo jedinečné a bude hrát velmi důležitou roli při rozhodování, jaká nosná konstrukce bude použita. Budoucnost dřevostaveb a obecně stavebnictví spočívá v digitalizaci, BIM či vytváření digitálních dvojčat s cílem co nejméně práce přenášet na staveniště. Všechny tyto principy u nás ve firmě už používáme, díky čemuž velmi výrazně zkracujeme dobu výstavby. 

Na jakých větších projektech aktuálně pracujete? 

Je jich mnoho od mateřských a základních škol po bytové domy, a to nejen u nás, ale i na Slovensku. Mnohé projekty ani nemůžeme s ohledem na důvěrnost informací zmiňovat. Co mi ale dělá radost, je práce na projektu s osmi nadzemními podlažími. Objevují se i první vlaštovky v segmentu administrativních budov. Na Slovensku už nám dvě velmi krásné administrativní budovy stojí a majitelé si je nemohou vynachválit. Myslím, že ten hlavní boom nás teprve čeká, a těším se na budoucnost dřevostaveb. 

Prvním větším bytovým domem ze dřeva v hlavním městě je Timber Praha developera UBM. Čím přispěla vaše společnost k tomuto projektu? 

S tímto projektem nás developer oslovil před dvěma lety. Jeho cílem bylo postavit čtyři bytové domy – dřevostavby. V té době nebyl nikdo jiný, kdo by se do takového projektu pustil. Jelikož jsme se stále pohybovali, co se týká výšky, v normových limitech, zdálo se, že cesta nebude složitá. Ale jak to bývá, realita je pak jiná. Díky projektovému managementu, který jsme zajišťovali, včetně zpracování všech odborných částí, jako je statika, požárně bezpečnostní řešení, akustika a tepelně technické posouzení, jsme dokázali propojit všechny tyto profese a navrhnout optimalizovanou konstrukci, především i s ohledem na finance. Výsledkem bylo sestavení unikátních skladeb, kde nebyl použit ani jediný certifikát výrobce. Za pět měsíců jsme dokázali všechny odborné části zpracovat, projednat na HZS, sestavit výkazy pro tendr, vše odevzdat a především získat kladná stanoviska. Bylo to vlastně strašně rychlé, ale to ve světě dřevostaveb je. Proto už nyní objekty stojí a já osobně mám radost za velkou porci práce, kterou na tom celý tým odvedl.

Máte v rámci Domesi Timber Construction nějakou vysněnou zakázku?

Pro nás je jakákoli zakázka, kde se uplatní dřevo, velmi zajímavá. Dřevo samo o sobě krásně voní, má blahodárné účinky na duševní stav, zlepšuje koncentraci, snižuje nemocnost, nabíjí nás energií, je to teplý materiál, prostě celkově pobyt v takovýchto prostorech zlepšuje naše zdraví. Sami jsme se o tom mohli přesvědčit na příkladu školky ve Všetatech, kde se celková nemocnost dětí snížila oproti jiným školkám v obci. A moje vysněná zakázka? Miluji výškové budovy – i moje diplomová práce byla taková budova v Evropské ulici v Praze. Takže za mě je to jasný cíl!

Foto: Archiv Domesi Timber Construction