Jindřichův Hradec has long struggled with the absence of a city architect. Last year, a selection procedure was finally held and was attended by 13 candidates. 

The winner was Ing. arch. Lukáš Soukup, a graduate of the Faculty of Architecture of the Czech Technical University Prague, who worked there as a lecturer in doc. Rothbauer’s studio. Since 2011, he has been authorized by the Czech Chamber of Architects. He has experience from an architectural studio, a development company and also experience gained during an internship in Tampere, Finland. He currently works for the international real estate and consultancy company Knight Frank, where he manages the construction of office buildings and specialist opinions from the areas of architecture and urban planning.

How did you convince the committee that your vision of a city architect’s activity is best for Jindřichův Hradec? Did you bet on tourism where there is the third largest castle complex in the Czech Republic following Prague and Český Krumlov?

I think Jindřichův Hradec as such is not a classic tourist destination. You can apply double standards there: On the one hand, the town potentially loses income from the tourist trade but, on the other hand, it was spared the situation in Prague centre, for instance, which is considerably damaged due to the number of tourists and stalls with souvenirs with no relation to the city and the place (for instance Russian fur hats and other items that, in my opinion, have nothing to do on the Royal Route).

So, where do you perceive the potential of the town?

The town centre is romantic – with many historically valuable and well-preserved buildings. But at the same time, more conceptual interventions in individual, mostly public spaces, are needed. I myself have an idea for a better background for residents as well as tourists. According to statistics, their visits mainly lead them to the castle grounds and the rest of the town seems slightly neglected.

And other fields aside from tourism?

I have a feeling that the town offers relatively few pleasant outdoor places that would allow for just sitting quietly or for some other activities even when it comes to its inhabitants. There is no comprehensive system of greenery, no suitable orientation system, etc.

What do you consider to be the most important thing at the moment?

There is no comprehensive transport system or parking in the town centre or in its wider surroundings. The cycleways do not have any logical connection to individual peripheries, especially to the Vajgar and Hvězdárna housing estates, which requires long-term care and conceptual thinking. If we start to look into it now, we will be able to leave something to our children and grandchildren. Something that we are able to prepare within the scope of just a few years.

How did the selection procedure actually proceed? Can you describe it further?

The first round of the selection procedure consisted of meeting formal prerequisites, such as university education, authorization and some practice. The second round included personal interviews with the presentation of a common task, which was to design a solution for the Ladislav Stehna Embankment on the bank of the Vajgar Lake. The next subject for discussion was the applicant’s awareness of Jindřichův Hradec and his ideas as to how to utilise the town’s potential. For instance, the chateau brewery – right next to the chateau – is situated in the protected town centre and is difficult to access. This is currently one of the biggest problems in historic centres of other Czech towns as well. Any function you place here will require an access. At the construction stage, it will require the availability of equipment, supply of material, etc. Even the subsequent operation can cause a disproportionate burden on the protected centre, if not even maybe collapse. This needs to be taken into consideration at the beginning when setting up the building programme. Reconstruction as such is expensive but that is nothing atypical. What I see decisive is a correctly chosen function and naturally project funding, ideally divided into stages.

Let’s go back to your proposal for the use of the Ladislav Stehna Embankment.

It’s a huge opportunity. However, the idea that the embankment will be reconstructed and that tourists will thus start going there is wrong. We need to take a step back and think about the concept of transport solution within the town and its surroundings. I think that that is the most important, not only here, but in most Czech towns. As for Jindřichův Hradec, renovations took place in the second half of the 20th century where many of which were not entirely pleasing. One of the less successful is the road along the Vajgar Lake, the Ladislav Stehna Embankment. According to traffic statistics, several thousand cars go through here daily in latter years. The traffic load is disproportionate to the location and if traffic is not prevented and reduced to a necessary minimum, the embankment will remain cut off from the town centre.

What do you find crucial then?  

Considering the solution and concept of transport in the centre, the wider town centre and its surroundings. To try to adapt the centre more to the needs of the population in the form of gradual measures. Let’s realize that it is very easy to walk in a town of this size. I consider this to be one of the main qualities of a town such as Jindřichův Hradec, where there is also an optimal terrain for cycling. That is what I really enjoy about it.

Does this mean a priority modification to the transport solution and the embankment as such?  

It will certainly be necessary to amend urban greenery – part of the town does not even hold the status of green area but, according to the outline plan, it is ‘insulating greenery’. That means that maintenance of the areas and access to them are subject to this. This is a matter that should also be addressed. Residents need to be more involved in this process and where possible, it is also necessary to come up with other barriers than the existent steel railings between the Vajgar Lake and the sidewalk for cyclists and pedestrians. As you walk through there you will probably realize that pedestrian crossings are not in places where it is logical in connection with pedestrian routes, but are located in places common from the point of view of comfortable driving.

How is it related to the historical centre?

From my point of view, the transport solution used in a town with more than 20,000 inhabitants corresponds conceptually with the 1960s. However, from today’s point of view regarding the use of public areas I think that this solution is outdated, obsolete and needs to be modified.

So, how should a town of this size work optimally – including visitors?

I would certainly not build the quality of the town and life in it on tourism. I don’t think it is the most important thing for such a town. I believe the city as such should first and foremost be a pleasant place for its inhabitants. In this respect, Jindřichův Hradec is smaller than Prague and Brno, etc…, but still experiences similar trends as West European towns, this being the displacement of the centre. Based on available figures I know that in the last few decades, the number of permanent residents has reduced to approximately one third. And then comes the classic issues – it is difficult to park here, it is difficult to shop, there is noise at night, which is something you do not want for family life. These issues bother your life so you would rather move to the outskirts where you can have a bigger house, bigger garden and perhaps also a garage. And the town centre as such can easily become a kind of mausoleum in the future, especially with the strengthening of tourism. This needs to be carefully thought through because the steps we take today will reap fruits for future generations. That means that the town cannot do without a more fundamental concept of tourism solution.

How do you personally see the total concept?

As soon as we manage to successfully plan and implement one public space, which can be, for instance, Míru Square or the Ladislav Stehna Embankment, I am convinced that we will set the standard for other public spaces within the town. If the residents identify with this space, we will be able to extend the quality solution to at least the rest of the centre. Another thing that I consider important is the solution of parking in the centre and the transport connection between the town periphery and the town centre. Therefore, it is a matter of solving the functioning of the combination of car traffic, cyclists and pedestrians. Building a town for cars, as we can, for instant, see in the town of Most, which today looks like a 1960s small American town, where walking through the centre on foot is difficult due to long distances because there are motorways, is a long-overdue model. It’s something that can be aesthetic for some, mostly architects, but research has long shown that the most pleasant are winding streets, pleasant nooks – and that’s why historic town centres are popular.

However, panel housing estates were built here on the outskirts, just as in other Czech towns. How do you see their inter connection with the historical centre?

A part of the centre was preserved thanks to the new prefabricated housing estates located outside the historical centre because in the 1960s, it was a great time to demolish twice as many houses as eventually happened. Of course, I’m sorry about those houses, but I can be relatively satisfied that no more was destroyed. I don’t want to perceive the housing estate negatively, especially when you see how many inhabitants in the Czech Republic live in panel houses. It’s a huge amount. And housing estates as such do not always have to be solved as so-called ‘rabbit hutches’, if you look at Brno – Lesná or other good examples, such as Prague – Pankrác with lower-storey houses, cultivated greenery, etc. The parterres of some buildings at the housing estates are lined with stone, somewhere there are works of art, accessible civic amenities and lots of greenery…

What do the housing estates in Jindřichův Hradec look like in this comparison? 

Unfortunately, they are not that nice, but, on the other hand, there is greenery and it is close to the centre. I would not perceive it completely negatively. If they need anything, it is more cultivation of public areas and better connection to the centre for cyclists and pedestrians. What bothers me most in housing estates, not only those in Jindřichův Hradec, is the fact that they are often only visible from the historical centre. And it was enough to build two floors less or design the whole development in a different fashion.

Where do you see the real basis of each town?

In the locals and I think they are the ones who should be involved in what is being prepared by the town, especially with regards to long-term plans and investments. I think that it is a priority to give space to discussions in the form of panel meetings and present upcoming projects … everything must have a clear plan and the specific responsible person who is preparing the project must be determined. However, it is necessary to involve both the public and town residents because as a weekend visitor, I cannot have the same point of view as the locals and I am interested in the opinion of both children and youth, university students, mothers on maternity leave, pensioners and workers. They are the inhabitants of the town and they all have the right to have their say on these issues. How the concept will work once completed, what the town takes into account – all this can determine residents’ satisfaction with the town’s plans and gradual transformation and improvement. I don’t like to say problems, but the use of the potential that is there at the moment.

How do you yourself see the function of a city architect?  

The main task is to actively participate in the concept of town development. At the same time, it is also important to popularize architecture and to convey the council’s plans to the inhabitants. At this time, Czech society lacks discussion as such. When someone disagrees with us, we take it as an invective and a personal attack. I myself got used to discussion when defending projects as an architect. I am convinced that when a logical counter-argument is heard, it will force me to rethink the solution. The issues that had not occurred to me till then can also be termed in this way. I see two options: You either defend the concept and confirm your opinion, or you do not defend it and therefore have to rethink the solution and rework it.

Is this about better communication then?

Communication is generally required: I do not yet know how the public will be involved in the discussion, but I hope that it will be as much as possible so that their views can be taken into account. The worst scenario I can imagine is that in a year – when you walk through Jindřichův Hradec – you will see residents laughing at the prepared solution and feeling that the person who came from elsewhere and never lived here spent their money and that they are not to be identified with the concepts and plans. That’s wrong and it certainly shouldn’t work that way. Towns are different, but problems recur. It is important that local people adapt to the upcoming projects. That is the key to success.

How do you want to help with regards to the solving of these difficulties?  

In the future, I would like to address my former colleagues from the Faculty of Architecture and together assign selected tasks within the town as term work for students. This is the experience I had when working as a lecturer in the studio of Mr. Rothbauer, the senior lecturer, where we processed similar assignments of randomly selected towns. They were projects of individual buildings and groups of these buildings, but often also more extensive urbanism.

Arnošt Wagner / Photo: archive

Architekt Jindřichova Hradce plánuje novou koncepci

Jindřichův Hradec se dlouho potýkal s absencí městského architekta. Loni se konečně podařilo uskutečnit výběrové řízení, jehož se zúčastnilo 13 uchazečů.

Zvítězil v něm Ing. arch. Lukáš Soukup, absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze, jenž tam poté působil jako odborný asistent v ateliéru doc. Rothbauera. Od roku 2011 je držitelem autorizace České komory architektů. Má za sebou zkušenosti z architektonického ateliéru, developerské firmy a zkušenosti získal také na stáži ve finském Tampere.

Čím jste přesvědčil porotu, že vaše vize činnosti městského architekta je pro Jindřichův Hradec ta nejlepší? Vsadil jste na turistiku, když je zde po Pražském hradu a Českém Krumlově třetí největší zámecký komplex v Čechách?

Myslím, že Jindřichův Hradec jako takový není klasická turistická destinace. Můžete na něj brát dvojí metr: Na jedné straně město potenciálně přichází o příjem z turistického ruchu, ale na straně druhé bylo ušetřeno podobné situace jako například centrum Prahy, které je díky množství turistů a stánků se suvenýry bez vztahu k městu a místu (např. ruskými beranicemi a dalšími věcmi, které na Královské cestě podle mého soudu nemají co dělat) značně poškozeno.

V čem tedy vnímáte potenciál města? 

Centrum města působí romanticky – s mnoha historicky cennými a zachovalými domy. Ale současně by bylo třeba více koncepčních zásahů do jednotlivých, převážně veřejných prostor. Já sám mám představu lepšího zázemí pro obyvatele i pro turisty. Jejich návštěvy podle statistik vedou převážně do zámeckého a hradního areálu a zbytek města mi přijde lehce opomíjen.

A pokud odhlédneme od turismu?

Mám pocit, že i pro samotné obyvatele město nabízí relativně málo příjemných venkovních prostor, které by umožnily klidné posezení, nebo místa pro nějaké další aktivity. Schází ucelený systém zeleně, schází vhodný orientační systém apod.

Co v této chvíli považujete za nejdůležitější? 

Chybí ucelený systém dopravy, parkování v centru města i v jeho širším okolí. Cyklostezky nemají logickou návaznost na jednotlivé periferie, především na sídliště Vajgar a Hvězdárna, což vyžaduje dlouhodobou péči a koncepční uvažování. Když s tím nyní začneme, podaří se nám něco zanechat našim dětem a vnoučatům, něco, co jsme schopni připravit v horizontu několika málo let.

Jak vlastně probíhalo výběrové řízení? Můžete je přiblížit?

První kolo výběrového řízení spočívalo ve splnění formálních předpokladů, jako je VŠ vzdělání, autorizace a určitá praxe. Ve druhém kolese uskutečnily osobní pohovory s prezentací společného úkolu, kterým byl návrh řešení nábřeží Ladislava Stehny na břehu rybníka Vajgar. Jako další bylo předmětem diskuse: povědomí uchazeče o Jindřichově Hradci a jeho náměty, jak by se dal využít potenciál města. Např. zámecký pivovar – hned vedle zámku – leží v památkově chráněném centru města, a je špatně dopravně dostupný. To je v současné době jeden z největších problémů historických center i jiných českých městech. Jakákoli funkce, kterou zde umístíte, bude vyžadovat přístupové cesty. V etapě výstavby bude vyžadovat dostupnost technikou, zásobování materiálem. I následný provoz pak může způsobit, když ne kolaps, tak neúměrnou zátěž památkově chráněného centra. To je třeba si uvědomit už na začátku, při nastavování stavebního programu. Rekonstrukce jako taková je nákladná, ale to není nic atypického. Jako rozhodující vidím správně zvolenou funkci a samozřejmě financování projektu, ideálně rozdělené na etapy.

Vraťme se k vašemu návrhu na využití nábřeží Ladislava Stehny.

Je to obrovská šance. Nicméně představa, že se zrekonstruuje nábřeží a díky tomu tam začnou jezdit turisté, je mylná. Musíme se vrátit o krok zpět a zamyslet se nad koncepcí řešení dopravy v rámci města a jeho okolí. To si myslím, že je úplně nejzásadnější nejen zde, ale ve většině českých měst. V Jindřichově Hradci došlo k úpravám ve druhé polovině 20. století, mnohé z nich nebyly úplně šťastné. Jednou z těch méně povedených je právě komunikace podél rybníka Vajgar, nábřeží Ladislava Stehny. Podle dopravních statistik tu v posledních letech jezdí několik tisíc aut denně. Dopravní zátěž je neúměrná místu, a pokud se nepodaří zamezit průjezdné dopravě a zredukovat ji na nutné minimum, bude nábřeží stále odříznuté od centra města.

Co je tedy podle vás stěžejní?

Zamyslet se nad řešením a koncepcí dopravy v centru a dále širším centru města a jeho okolí. Pokusit se formou postupných opatření centrum více přizpůsobit potřebám obyvatel. Uvědomme si, že ve městě této velikosti lze velmi pohodlně chodit pěšky. To považuji za jednu z hlavních devíz města, jako je Jindřichův Hradec, kde je i optimální terén pro jízdu na kole. To je věc, která mě na tom hodně baví.

Znamená to tedy prioritně úpravu dopravního řešení a nábřeží jako takového?

Určitě bude nutné zde upravit městskou zeleň – část nemá ani statut zelených ploch, ale podle územního plánu jde o izolační zeleň. To znamená, že údržba ploch a přístup k nim jsou tomu podřízeny. To je záležitost, která by také měla být upravena. Do tohoto procesu je třeba více zapojit obyvatele a např. tam, kde to půjde, vymyslet jiné zábrany, než jsou dosavadní ocelová zábradlí mezi rybníkem Vajgar a chodníkem a mezi křižovatkou a chodníkem pro cyklisty a chodce. Když tudy procházíte, nejspíš si uvědomíte, že přechody pro chodce nejsou v místech, kde je to logické v návaznosti na pěší trasy, ale nacházejí se v místech obvyklých z hlediska pohodlné jízdy autem.

Jak to je v návaznosti na historické centrum?

Z mého pohledu je ve městě s více než 20 000 obyvateli použito dopravní řešení, které koncepčně více odpovídá 60. letům minulého století. Avšak z dnešního pohledu na využívání veřejných prostor si myslím, že toto řešení je zastaralé, překonané a je třeba ho upravit.

Jak by tedy město této velikosti mělo optimálně fungovat – včetně návštěvníků?

Určitě bych kvalitu města a života v něm nestavěl na turismu. Nemyslím si, že právě on je to nejdůležitější, co v takovém městě má být. Domnívám se, že město jako takové by v první řadě mělo být příjemné místo pro obyvatele. V tomto ohledu je sice Jindřichův Hradec menší než Praha, Brno apod., ale zažívá v podstatě podobné trendy jako města v západní Evropě, a to je vysídlování centra. Já podle dostupných čísel vím, že za posledních několik dekád se co do počtu stálých obyvatel zmenšilo zhruba na třetinu. A nastává taková klasika – špatně se tu parkuje, obtížně nakupuje, je tu hluk v nočních hodinách, což pro rodinný život nechcete, a jsou to věci, které vám obtěžují život, takže se raději přesunete na periferii, kde máte větší dům, větší zahradu a třeba i garáž. A centrum města jako takové se do budoucna velice snadno, zvláště při posílení turistického ruchu může stát takovým mauzoleem. To je potřeba si důkladně promyslet, protože za ty kroky, které uděláme dnes, sklidí ovoce až další generace. Takže bez nějakého zásadnějšího konceptu řešení turistického ruchu se město neobejde.

Jak si osobně celou koncepci představujete?

Jakmile se nám podaří úspěšně naplánovat a zrealizovat jeden veřejný prostor, což může být např. náměstí Míru nebo třeba nábřeží Ladislava Stehny, tak jsem přesvědčen, že nastavíme laťku pro další veřejné prostory v rámci města. Pokud s tímto prostorem budou ztotožněni obyvatelé, tak se nám kvalitní řešení podaří rozšířit minimálně na zbytek centra. Další věc, kterou považuji za důležitou, je vyřešení parkování v centru a dopravního napojení městských periferií a centra města. Tudíž jde o to vyřešit fungování kombinace automobilové dopravy, cyklistů a chodců. Stavět město pro auta, jak to vidíme na příkladu Mostu, který dnes vypadá jako americké maloměsto z 60. let, takže chodit centrem pěšky je obtížné kvůli velkým vzdálenostem, protože jsou zde jakési autostrády, je dávno překonaný model. Je to něco, co může být pro někoho estetické, většinou pro architekty, ale průzkumy dlouhodobě ukazují, že nejpříjemnější jsou křivolaké uličky, příjemná zákoutí – a z toho důvodu jsou centra historických měst oblíbená.

Nicméně stejně jako v jiných českých městech tu na okrajích vyrostla panelová sídliště. Jaksi představujete jejich větší propojení s historickým centrem? 

Díky novým panelovým sídlištím, nacházejícím se mimo historické jádro, byla jeho určitá část ušetřena, protože v 60. letech byla skvělá doba vybourat dvakrát více domů, než se nakonec stalo. Těch domů mi je samozřejmě líto, ale mohu být relativně spokojen s tím, že se toho nezničilo ještě více. Sídliště nechci vnímat pouze negativně, zejména když se podíváte, kolik obyvatel v České republice bydlí v panelových domech. To je obrovské množství. A sídliště jako taková, nemusejí být vždy řešena jako takzvané „králíkárny“, když se podíváte např. na Brno – Lesnou nebo další dobré příklady, jako je Praha-Pankrác s nižšími domy, kultivovanou zelení apod. Některá sídliště mají např. partery domů obloženy kamenem, někde se objevují výtvarná díla, nachází se zde dostupná občanská vybavenost a množství zeleně…

Jak vypadají sídliště v Jindřichově Hradci v tomto porovnání? 

Tak hezká bohužel nejsou, nicméně na druhou stranu je tam zeleň, je to blízko centra, nevnímal bych to úplně negativně. Jestli něco potřebují, tak je to větší kultivace veřejných prostor a lepší napojení na centrum pro cyklisty a chodce. Co mne na sídlištích nejvíce vadí, a to nejen na těch v Jindřichově Hradci, je fakt, že jsou často viditelná z historického centra. Přitom stačilo postavit o dvě patra méně, popř. celou zástavbu koncipovat jiným způsobem.

Co je pro vás skutečným základem každého města?

Jsou to místní obyvatelé a myslím si, že právě oni mají participovat na tom, co se v daném městě připravuje, zvláště v dlouhodobých plánech a investicích. Myslím si, že dát prostor diskusím ve formě panelových setkání, představení připravovaných projektů, vše musí mít jasný plán a musí být stanoven konkrétní zodpovědný člověk, který projekt připravuje. Nicméně je potřeba zapojit veřejnost jak odbornou, tak i obyvatele města, protože já jako víkendový návštěvník, nemohu mít ani stejný úhel pohledu jako místní obyvatelé a mě zajímá názor, jak dětí a mládeže, tak i studentů VŠ, matek na mateřské dovolené, důchodců a pracujících. Jsou to obyvatelé města a každý má právo k tomu něco říci. Jak bude koncepce ve finále fungovat, k čemu město přihlédne, to všechno může určit spokojenost obyvatel s plány města a postupnou transformaci a zlepšení, nerad říkám problémy, ale využití potencionálu, který tam v tuto chvíli je.

Jak sám vnímáte funkci městského architekta?

Hlavním úkolem je se aktivně podílet na koncepci rozvoje města. Spolu s tím je také důležitým bodem popularizovat architekturu a zprostředkovat plány radnice obyvatelům. V současné době v české společnosti schází diskuse jako taková. Když s námi někdo nesouhlasí, bereme to jako invektivu a osobní útok. Já sám jsem si na diskusi zvykl při obhajování projektů jako architekt. Jsem přesvědčen, že když zazní logický protiargument, donutí mě to se nad řešením znovu zamyslet. Často tak mohou být pojmenovány problémy, které mě do té doby nenapadly. Tam vidím dvě cesty: Buď koncept obhájíte a utvrdíte se ve svém názoru, nebo neobhájíte a musíte se nad řešením znovu zamyslet a přepracovat je.

Takže jde o lepší komunikaci?

Komunikace je obecně potřebná: Jak se podaří veřejnost do diskuse začlenit, to zatím nevím, ale doufám, že to bude v co největší možné míře, tak aby její názory mohly být zohledněny. Nejhorší, co si mohu představit, je, že za rok – když se projdete Jindřichovým Hradcem – uvidíte jen obyvatele, kteří se budou smát připraveným řešením a budou cítit, že člověk, který přišel odjinud a nikdy zde nežil, utratil jejich peníze a oni s koncepcemi a plány nejsou ztotožněni. Tak je to špatně a určitě by to tak nemělo fungovat. Města jsou různá, ale problémy se opakují. Je důležité, aby místní obyvatelé vzali připravované projekty za své. To je klíč k úspěchu.

Čím chcete dále napomoci k řešení daných úskalí?

Rád bych do budoucna oslovil své bývalé kolegy z fakulty architektury a společně s nimi zadal vytipované úkoly v rámci města jako semestrální práci pro studenty. To je i zkušenost, když jsem byl asistentem v ateliéru docenta Rothbauera, kde jsme podobná zadání náhodně zvolených měst zpracovávali. Šlo o projekty jednotlivých staveb, jejich souborů, ale často i rozsáhlejší urbanismus.

Arnošt Wagner / Foto: archiv

Na stavebním trhu jsme klíčovým hráčem

Enteria a.s. spojuje 12 českých společností, zaměřujících se na různé oblasti stavební činnosti s celkovým ročním obratem 5,8 mld. a 1 100 zaměstnanci. Stavební skupina enteria je synergie společností založených na reálné a rozumné strategii, vzájemné důvěře, přímé komunikaci a kvalitní spolupráci již 13 let.

Skupinu enteria nám představil Ing. Martin Havelka, předseda představenstva.

Co všechno enteria zahrnuje a jakou pozici na stavebním trhu zaujímá?

Jsme jedním z největších českých stavebních holdingů. V rámci České republiky patříme do top 10 na stavebním trhu. Jsme silná a stabilní společnost s historií a zkušenostmi ve stavebním oboru již od roku 1994, kdy byla založena naše největší dceřiná firma Chládek a Tintěra, Pardubice a.s. Důležité je, že holding nestojí na jednom, ale na celé škále produktů, ať jsou to pozemní, železniční, mostní, silniční a inženýrské stavby nebo i projekční činnost. V neposlední řadě je jednou z našich činností právě oblast developerských projektů. Developerská činnost vyplynula vlastně z toho, že jsme si stavěli sami pro sebe a pro naše potřeby investovali do projektů. Šlo např. o novou budovu Vápenky u hlavního nádraží v Pardubicích, kde má sídlo právě společnost Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., budovu dceřinky Hroší stavby Morava a.s. v Olomouci a také H Centrum, sportovní a relaxační centrum ve Starém Hradišti u Pardubic. Dále jsme zrealizovali developerský projekt Bytové družstvo Erbenova v Hlinsku, v Častolovicích řadové domy Zahradní palouk a nyní realizujeme nový developerský projekt v Pardubicích – Byty Prokopka. Orientujeme se tedy spíše na menší developerské projekty s vyšší přidanou hodnotou.

Rok 2020 byl pro mnohé společnosti náročný. Jak dopadl pro váš holding?

V minulém roce se investovalo do stavebnictví ve státním i soukromém sektoru poměrně hodně peněz, a proto trh pro naše produkty byl velmi dobrý. Díky našim investicím z let minulých, precizní přípravě a posilování naší pozice na stavebním trhu jsme tuto příležitost využili a dosáhli jsme obratu za celý holding k 6 mld. Kč. K velkému skoku došlo např. u dceřinky Hroší stavby Morava a.s., která posílila svou pozici zejména v Olomouckém kraji, a její tržby se zvýšily o 30 %.

Pokud byste měl tedy jmenovat klíčové projekty holdingu, které by to byly?

Důležité jsou pro nás projekty po celé ČR, ale také v Pardubickém kraji, kde máme sídlo společnosti. Mnoho zakázek realizujeme i v sousedním Královéhradeckém kraji. V Pardubickém kraji, který za posledních pět let hodně investoval, bych rád zmínil dvě klíčové stavby, na nichž pracujeme. Jedná se o výstavbu nového pavilonu pro psychiatrii Pardubické nemocnice a Winternitzovy automatické mlýny, kde působí dceřinka Chládek a Tintěra, Pardubice a.s. V rámci zakázky realizujeme výstavbu Centrálních polytechnických dílen, výstavbu Galerie města Pardubic a zároveň provádíme kompletní rekonstrukci hlavní budovy mlýnů, která by se měla přeměnit ve Východočeskou galerii. Tyto zakázky jsou páteří pro naše pozemní stavitelství na další léta, která nás výhledově čekají a nebudou zřejmě jednoduchá. Dále je pro nás velmi zásadní zakázkou modernizace železničního uzlu v Pardubicích za 5,59 mld. Kč pro Správu železnic. Jde jednoznačně o největší stavbu v historii naší firmy z hlediska dopravních kolejových staveb.

Vraťme se k developerským projektům. Jak byste popsal současný vývoj developmentu a jak na to enteria holding reaguje?

Zabýváme se převážně regionální developmentem – když máme příležitost dostat se k rozumným pozemkům. Není to náš hlavní byznys, ale je to byznys, který jde okolo nás – a nemůžeme si ho nevšimnout. Takže pokud je příležitost, reagujeme na ni. Jak jsem již zmínil, v poslední době jsme realizovali developerské projekty zejména pro svou vlastní potřebu. Šlo o H Centrum, Vápenku, Bytové družstvo Erbenova v Hlinsku a další. Projekt Erbenova nyní dokončujeme; byl pro nás podstatný kvůli posílení naší pozice na Hlinecku. Nyní je pro nás aktuální rezidenční projekt Byty Prokopka o velikosti 110 bytových jednotek, který má stavební povolení a připravujeme spuštění prodeje.

Kdy jste se rozhodli realizovat developerský projekt Byty Prokopka a proč zrovna v této lokalitě?

Realizaci developerského projektu Byty Prokopka, který je umístěn v bývalém areálu na výrobu mlýnských strojů Prokopka, podle něhož dostal svůj název, plánujeme od roku 2012, kdy jsme odkoupili nevyužívaný pozemek od Pardubického Pivovaru. Chtěli jsme využít této výjimečné lokality v blízkosti Labe a zároveň v centru města, s výbornou dopravní obslužností a nabídnout ji lidem k bydlení. Věřím, že lokalita bude zajímavá i pro lidi z jiných měst včetně Prahy, zejména díky výborné dopravní obslužnosti. To, že se projekt nachází v blízkosti (do 5 min. chůze) hlavního nádraží, které díky rozsáhlé modernizaci bude jedno z nejmodernějších v Evropě, rapidně zvyšuje jeho hodnotu a přidává na významnosti i do budoucna.

Čím se Byty Prokopka odlišují od ostatních developerských projektů?

Klíčovým parametrem je určitě lokalita a její využití. Zároveň jde o rezidenční bydlení – součástí areálu je rezidenční zahrada o rozloze 1 025 m2, kam budou mít přístup pouze obyvatelé domu, a to není pro projekty v Pardubickém kraji obvyklé. Nově bude vybudován parkovací dům, který nabídne kryté a bezpečné zaparkování přímo v rezidenci. Projekt je celkově koncipován jako moderní a zdravé bydlení, a to díky vymoženostem, jako je např. řízené větrání centrální rekuperací vzduchu, využití zdravého topení a úspora energie pomocí využití trojskel a PENB s nejvyšším hodnocením A.

Má holding enteria další plány do budoucna v oblasti developmentu?

Plány v oblasti developmentu jsou podobné, jako byly doposud. Nechceme tento segment opustit, ale budeme se soustředit spíše na menší projekty s vyšší přidanou hodnotou. Nemusí to být jen finanční hodnota, ale také se může jednat o podporu našich firem.

Enteria holding zahrnuje společnosti, které se specializují na různé obory stavební činnosti, což by mohlo být zajímavé i pro jiné developery. Jste otevřeni spolupráci i s jinými developery?

Jistě, jsme silní ve stavařině, zároveň máme zkušenosti s vlastními developerskými projekty a díky tomu můžeme i ostatním developerům nabídnout prvotřídní spolupráci. Pokud tedy najdeme silného partnera, kdy on nabídne projekt a my regionální podporu firem z holdingu, tak věřím, že to může být začátek kvalitní spolupráce. V rámci dlouhodobé spolupráce jsme takto realizovali i developerské projekty např. s LOUDA REALITY a.s. Nehledáme práci, ale hledáme partnery, kdy výhody spolupráce budou přínosem pro obě strany.

Arnošt Wagner

Crowdberry představuje CB Property Investors Podfond, do českých a slovenských nemovitostí chce investovat 30 milionů eur

Crowdberry, investiční platforma umožňující soukromým investorům spoluvlastnit české a slovenské firmy a nemovitosti, uvedla nový nemovitostní fond kvalifikovaných investorů CB Property Investors Podfond (CBPI). Záměrem fondu je v průběhu následujících tří let investovat 30 milionů eur a vytvořit portfolio v celkové hodnotě přesahující 75 milionů eur. CBPI se soustředí na investice do nemovitostí s přidanou hodnotou napříč různými kategoriemi při zajištění nadstandardní návratnosti investic na úrovni 10+ % p.a. díky optimalizaci využití a ekonomického výkonu nemovitostí. Fond je tedy určený primárně investorům se zájmem podílet se na zvyšování hodnoty tuzemských nemovitostí.

Za aktivity fondu zodpovídá tým uznávaných odborníků na nemovitosti se souhrnnou délkou praxe přesahující 50 let. CBPI povede Omar Sattar, zkušený private equity a realitní expert. Jako CEE ředitel Avestus Capital Partners, vedoucí evropské společnosti v oblasti investic do nemovitostí a správy aktiv, se dříve podílel na investičních transakcích v hodnotě přesahující
2 miliardy eur. V současnosti je také nezávislým členem představenstva CPI PG, největší nemovitostní společnosti v regionu CEE. Jeho zkušenosti v segmentu zahrnují také několik vedoucích pozic v zavedených mezinárodních firmách, mimo jiné působil i jako ředitel českých poboček Colliers International a DTZ. Vedení fondu podpoří také Peter Bečár, partner Crowdberry, který dříve zastával post výkonného ředitele P3 Logistics Parks pro CEE.

„Založení CBPI je dalším významným milníkem v dynamickém vývoji Crowdberry. S růstovým kapitálem máme víc než pětiletou zkušenost, a to napříč rozmanitými podnikatelskými odvětvími. Realizovali jsme investice do inovativních e-commerce společností jako Footshop nebo GymBeam, do firem zaměřených na last mile logistiku, ale i startupů jako Ecocapsule, Boataround nebo proptech platformy AKULAR,“ říká Peter Bečár, partner Crowdberry.
„V posledních dvou letech jsme měli možnost realizovat fundraising pro investice z oblastí ubytování pro seniory či rezidenčního a industriálního developmentu, což nám potvrdilo zájem našich investorů o nemovitostní projekty. Pro strategii CBPI je klíčová orientace na budoucí zhodnocení a aktivní práce s přidanou hodnotou nemovitostí. V rámci fondu chceme vytvořit vyvážené portfolio zaměřené na různé segmenty, díky čemuž zároveň snížíme rizikovost investic,“ dodává.

CBPI se zaměří především na logistické nemovitosti, retailové parky a rezidenční projekty, hledat bude ale i další zajímavé příležitosti s očekávaným investičním výnosem přesahujícím tržní standard. Jedná se o otevřený fond, jehož cílem je v příštích 12 až 18 měsících získat od investorů 15 milionů eur. Investoři mohou svůj kapitál začít vkládat od letošního března, minimální výše investice činí 1 milion korun (nebo eurový ekvivalent této částky).

„I po 25 letech překotného rozvoje trhu s nemovitostmi v České republice a na Slovensku je zde stále mnoho výjimečných příležitostí pro development, přestavbu a modernizaci stávajících projektů i pro navázání partnerství s vlastníky nemovitostí s cílem pomoci jim zvýšit hodnotu jejich aktiv, případně s dofinancováním projektů. Záměrem CB Property Investors Podfondu je odhalit budoucí potenciál nemovitostí a vytvořit výhody pro uživatele,“ popisuje Omar Sattar, výkonný ředitel divize nemovitostí v Crowdberry, a dodává: „Investice zvyšující hodnotu nemovitostí vyžadují hluboké porozumění trhu, schopnost hledat nové příležitosti
a jasnou vizi pro realizované projekty. Díky našim rozsáhlým zkušenostem dokážeme identifikovat reálný potenciál nemovitostí a podle toho také optimalizovat jejich obchodní model, provoz i nájemní, marketingové či komunikační aktivity, abychom našim investorům zajistili vyšší, o riziko očištěnou návratnost.“

Regulátorem fondu CBPI je Česká národní banka, depozitářem ČSOB. Správu fondu zajištuje Winstor investiční společnost a.s. a auditorem je BDO Audit.